
Jednoduchá myšlenka návratu k přírodě mu přinesla světovou proslulost. Vodu povýšil Vincenz Priessnitz na nejúčinnější lék, jehož působení násobil pobytem pacientů na čerstvém vzduchu. Prosazoval i léčbu prací. Jeho metody měly úspěch, který tomuto samoukovi záviděli mnozí místní ranhojiči. A Priessnitzův obklad se používá dodnes. Od narození lidového léčitele a zakladatele moderního způsobu vodoléčby uplyne pozítří 210 let.
„Myšlenka mi přišla jako sama od sebe a celý můj postup se znenáhla vyvíjel. Již jako chlapec jsem shledal, jak voda v přírodě zasahuje a působí mnoha způsoby a v myšlenkách jsem se tím často zabýval. Záhy jsem poznal, že ve vodě musí být skryty oživující a posilující síly. Když jsem později při mnoha příležitostech viděl, že zraněná zvířata vyhledávají vodu a v ní se koupou, napadlo mě, že totéž může dělat dobře lidem.“
Právě obrovský pozorovací talent, intuice a tvořivé myšlení se schopností aplikovat na lidský organismus poznatky z přírody udělaly z Priessnitze jednoho ze zakladatelů moderní hydroterapie.
Svůj první vodoléčebný ústav na světě založil v roku 1822, kdy dal postavit v Gräfenberku (dnešní Jeseník) první kamenný dům vybavený k provádění vodoléčby. Jeho léčebné úspěchy daly vzniknout v lednu 1831 lázeňskému zařízení.
Oficiálně vznikly lázně až roku 1837, kdy se sedlákovi Priessnitzovi, který byl bez lékařského vzdělání, podařilo získat potvrzení císařské komise. Ta prohlásila jeho vodoléčbu za „nový pozoruhodný jev v oblasti zdravotnictví“. V lázních se tou dobou léčilo až 1500 pacientů ročně a sjížděli se sem lékaři z celé Evropy, aby studovali Priessnitzovy léčebné metody.
Zvěst o šikovném léčiteli se šířila Evropou a do malého městečka Gräfenberk zajížděly i významné osobnosti, údajně například i Nikolaj Gogol. Priessnitz se nebál posílat i bohaté pacienty naboso k pramenům v lese, dal jim do ruky pilu, aby pořezali dříví. Léčil neutuchajícím optimismem. Lidé mezi sebou nesměli mluvit o nemocech, na procházkách pacientů zaznívaly veselé historky a smích.
Priessnitzův režim byl přísný. Pacienty nedodržující léčebný režim posílal nekompromisně domů. Nerozpakoval se prý vypoklonkovat ani bankéře Rotschilda, který nerespektoval nařízení, že musí být v deset večer v posteli. Do své smrti 28. listopadu 1851 vyléčil na 40 tisíc pacientů.
O životě a díle Vincenze Priessnitze bylo napsáno přes 400 knih, převážná část z nich v němčině. V roce 1987 vydal životopisný román pod názvem Prameny živé vody Miloš Kočka. Z této knihy vychází stejnojmenná rozhlasová adaptace z roku 1989 a také film Vincenz Priessnitz z roku 1999. Na podzim roku 2006 vyšla encyklopedická kniha Vincenz Priessnitz: Světový přírodní léčitel od Miloše Kočky a Aloise Kubíka.
Podle tohoto léčitele se také jmenuje známá jesenická hudební skupina Priessnitz. Jeho postupy používá i metoda Priessnitz Walking, která spojuje rehabilitační chůzi s holemi s dechovými cvičeními a s ochlazováním končetin, k čemuž jsou využívány hlavně vodní toky a jiné vodní zdroje.
Vložit komentář