„To je syndrom, který vzniká tím, když rodiče třepou s dítětem nebo ho vyhazují do výšky,“ řekl Gál. Mohou tak nechtěně poškodit mozkové cévy a nervy. Týká se to především malých dětí do jednoho roku věku, ale projevit se může i u batolat. Problém je, že rodič poškození nepozná ihned, příznaky se vyvíjejí plíživě. Nejčastěji omezeným vývojem dítěte, psychomotorickou retardací, velmi obtížně se to vrací zpátky, uvedl.

Postižení vyvolává prudké zaklonění hlavy při třesení dítětem, podobné důsledky může mít vyhazování do vzduchu. Lze to přirovnat k čelnímu nárazu při dopravní nehodě. Při prudkém ohybu krční páteře se poškodí mozková tkáň vlivem nedostatečného prokrvení cév, hrozí též poranění nervů. Následkem je snížená hybnost, postižení smyslových funkcí a duševního vývoje dítěte, případně poruchy vědomí a křeče.

Data o počtu takto postižených dětí se podle odborníků shromaždují špatně, neboť rodiče natřásání dítětem často nepřiznají. Dítě s podezřením na syndrom by mělo podstoupit vyšetření zobrazovací technikou, například rentgenem, kvůli možným doprovodným zraněním. Zároveň by měl malého pacienta prohlédnout oční lékař a neurolog.

Počet 20 až 30 dětí, které takto mohou být ročně poškozeny v ČR, je stanoven jako přibližná hodnota podle výskytu v západních zemích, vysvětlil lékař.

I nervózní a nevyspaní rodiče by měli být při manipulaci s křičícím malým dítětem velmi opatrní. „Neměli by s ním (dítětem) třepat. Amerika je vychovávána systémem ‚don’t touch‘, nedotýkejte se dítěte, samozřejmě kromě hlazení a podobně,“ upozornil Gál, jenž by chtěl kvůli nízkému povědomí o syndromu prosadit preventivní informační kampaň.