Nelze říct, jak se onemocnění bude vyvíjet

Dobrou zprávou je, že 10 – 20 % nemocných se dočká spontánního zhojení.  Na druhou stranu je nezbytné dodat, že po poranění kůže mohou vzniknout nová ložiska. Některé zákroky (kosmetické chirurgické, chemický peeling apod.) by pacientům s vitiligem měly zůstat zapovězeny.

Vitiligo není banální problém, dokáže velmi snížit sebevědomí a navodit nemocnému depresivní stavy. Ten proto musí být seznámen s možnostmi léčby a podstatou své choroby.

Jak se léčí

K dispozici jsou tři hlavní léčebné varianty:

• Kosmetická kamufláž
• Repigmentace (obnovení kožního zabarvení)
• Depigmentace (zesvětlení kůže)

Kosmetickou kamufláž mohou využít všichni nemocní pro krátkodobé překrytí bílých skvrn. Pro tyto účely jsou vhodné samoopalovací přípravky nebo klinický make-up.

Repigmentace je vlastně světloléčba ultrafialovým světlem, dá se kombinovat např. s léčbou kortikosteroidy a dalšími metodami. V popředí v současnosti stojí mikrofototerapie, tzn., že se záření zaměří jen na bílé skvrny, tím pádem se nezvyšuje kontrast mezi normálně a bíle zabarvenou kůží. Celková dávka záření je nízká, protože je možné ozařovat rozdílnou dávkou záření různá místa na těle a zdravé okolní pokožky se záření nedotkne, snižuje se tak riziko vzniku kožních nádorů. Ozařování se provádí jednou týdně a je vhodné pro nemocné, kteří mají vitiligo v rozsahu do 20 % povrchu těla.

Depigmentace je vhodná pro nemocné, u kterých vitiligo postihuje více než 80 % kožního krytu. Provádí se pomocí vysoké koncentrace hydrochinonu, což je látka, která dokáže způsobit útlum syntézy melaninu. Tato léčebná metoda ale způsobuje následnou trvalou citlivost ke slunečnímu záření a ztráta pigmentu po vybělení normálně pigmentované kůže je nevratná, proto se používá až tehdy, když předchozí pokusy o obnovení pigmentace selhaly. Dále se depigmentace provádí experimentálně pomocí laserů.

Je třeba mít na paměti, že repigmentace i depigmentace jsou dlouhodobé léčebné procesy trvající v řádech měsíců. Nedá se předem určit, jak bude ten který nemocný na léčbu reagovat. Důležitá je spolupráce s ošetřujícím lékařem a vědomí, že správně vedená léčba nepřináší žádná zdravotní rizika.