Bez jídla vydrží člověk i několik týdnů, ale pár dnů bez vody nepřežije. Náš život vznikl ve vodě (v podobě jednoduchých jednobuněčných organismů), na vodě jsou závislí všichni živočichové včetně člověka, který ve své pýše zapomíná, že do živočišné říše také patří. Zatímco zvířátka poslouchají své instinkty a pijí, když cítí žízeň – je-li voda nablízku, člověk svůj příjem tekutin reguluje nejen podle pocitu žízně, ale i podle chuti a situace (typické je například snížení příjmu vody na cestách a vznik potíží, které nedostatek vody působí). Mnoho lidí má chronicky žíznivý pocit, protože prostě nemá chuť pít. Jenže chuť nechuť – organismus tím trpí.

Voda – základní stavební kámen lidského těla

Je to tak. Tělo zdravého mladého jedince (kolem 20 let) je tvořeno ze 60 % vodou. Přitom dvě třetiny vody jsou uvnitř buněk, pouze jedna desetina koluje v živách (součást krve) a zbytek je „rozlit“ v mezibuněčných prostorách jako tzv. tkáňový mok. (TAB) Z celkového množství celkem zanedbatelnou část tvoří speciální tekutiny (mozkomíšní mok, žaludeční šťávy atp.) Stálost tohoto uspořádání je regulována mnoha poměrně složitými mechanismy, kde svou úlohu hrají jak orgány (především ledviny, ale i kůže a plíce) tak především mnoho hormonů. Klíčovým prvkem v regulaci je sodík (ale nejen ten) a podle jeho koncentrace v tělesných tekutinách se buď vylučování vody (zejména ledvinami) zvyšuje, nebo snižuje. Známe to všichni z běžného života. Po slaném jídle (sůl kuchyňská je chlorid sodný – nejobvyklejší zdroj sodíku) dostaneme ukrutnou žízeň. Naopak při nedostatku sodíku, byť bychom měli vody v těle nedostatek, žízeň nepocítíme tak naléhavě.

V normálních (bazálních) podmínkách, kdy nevykonáváme těžkou fyzickou práci, nepotíme se horkem a neztrácíme tekutiny například při nemoci (v horečce, při průjmu a zvracení) vystačí dospělý člověk s 2 litry tekutin. Přesně tolik je tak akorát, aby se zbytečně nezatěžoval vylučovací systém. Zhruba 1 litr se vyloučí ledvinami, o zbytek se dělí kůže a plíce. I v klidu něco tedy vypotíme a hlavně vydýcháme. Malá část vody odchází i se stolicí.
Osudy vody v těle jsou tedy rozmanité i v klidu. Jenže my v klidu nikdy nejsme. Reagujeme na vnější podmínky (horko, chlad), hýbeme se, mnozí dokonce sportují, držíme diety, trpíme chorobami. To všechno ovlivňuje distribuci vody v těle a promítne se do její spotřeby.

Kolik vypít

V běžném denním provozu nám bohatě postačí přijmout 2,5 litru tekutin. To je tak akorát. Ne víc, ale ne míň. Velký příjem tekutin (znají dobře pijáci piva, kteří za večer klidně přijmou 5 a více litrů) musí být vyvážen zvýšeným výdejem – tedy hlavně vylučováním ledvinami. Dlouhodobé přetěžování vylučovacího systému též není dobré. Vodou se lze totiž i otrávit – a to smrtelně. Když zvýšený příjem trvá delší dobu a překročí vylučovací kapacitu nefronů (základní jednotka vylučovacího systému ledvin), což je 16 ml moči za 1 minutu, tedy necelý 1 litr za hodinu (spíše však více než 24 litrů za den), pak skutečně může dojít o otravě. Buňky otečou, zduří. Limitující je stav mozkových buněk. Otok mozku vede ke křečím, bezvědomí a případně i k smrti.

Druhým extrémem – daleko častějším – je dehydratace. K ní dochází zpravidla při zvýšených ztrátách, nejčastěji při průjmových onemocněních, ale může k ní dojít i díky extrémní fyzické zátěži, zejména v horku. U dospělého člověka hovoříme o vážné dehydrataci při poklesu hmotnosti o 3 % a kritických je zhruba 5 % – pochopitelně z důvodů ztrát tekutin. Příznaky dehydratace jsou zvýšená teplota až horečka, zpočátku zarudlá, později bledá pokožka, „propadlé“ oči, ztráta napětí kůže, bušení srdce, dechové potíže, obluzení vedoucí až k bezvědomí, křeče. Orientačně zjistíme vážný nedostatek tekutin pomocí kožní řasy. Když prsty vytáhneme kůži do řasy, normálně se kůže okamžitě napne. Při nedostatku vody řasa zůstane „trčet“ a kůže se jen pozvolna vyrovnává. To je urgentní stav, kdy bývá nutné zahájit rehydrataci – obvykle pomocí speciálních roztoků nebo v podobě nitrožilní infuze. Nestačí totiž dodávat pouze vodu, ale i již výše zmíněný sodík, případně druhý důležitý prvek – draslík. (Sodík je důležitý pro udržení tekutin mimo buňky, draslík pro rovnováhu uvnitř buněk.) V domácích podmínkách můžeme jako první pomoc při zavodňování organismu použít roztok z 1 litru vody, v němž rozpustíme 1 rovnou kávovou lžičku soli a přidáme šťávu z poloviny grapefruitu. Dehydrataci je však lépe předcházet správným pitným režimem.

Při všech stavech vedoucích k zvýšeným ztrátám (již výše popsané pocení z jakéhokoli důvodu, při horečce, zvracení, průjmech) vždy musíme dbát, abychom ztráty uhradili. Existují pravidla a dokonce složité výpočty, jak, kdy a kolik ztracené vody uhradit. Pro běžnou praxi nám to nepomůže. Orientačně při venkovních teplotách nad 20 stupňů, zvýšené tělesné teplotě lehce nad 37 stupňů  bychom měli vypít asi 3 litry tekutin. Při teplotách nad 25 °C a horečce nad 38 °C zhruba 3,5 – 4 litry. Při extrémní tělesné zátěži – sportu – je doporučováno hradit tekutiny podle rozdílu hmotnosti.

Kdy voda ubližuje

S mírně zvýšeným příjmem tekutin si zdravý organismus poradí, zvláště, když jde o krátkodobou záležitost. Nebezpečný však může být nadbytek tekutin u lidí se selhávajícími ledvinami nebo selhávajícím srdcem. Také u některých vzácnějších endokrinologických a metabolických chorob může příliš vody škodit (avšak pozor i při pokročilejší cukrovce). Tito nemocní by si měli vést evidenci příjmu i výdeje (vylučování) tekutin.

Voda – lék na stárnutí

Nejvíce vody (až 80 %) má v těle novorozenec. Dalo by se říci, že věkem vysycháme (viz tabulka). Tkáně ztrácejí schopnost zadržovat vodu. To se viditelně projeví na kůži – jejím ztenčováním a tvorbou vrásek. Snažíme se obnovit pružnost pleti drahými krémy, a na základ léčby – správný pitný režim – zapomínáme. Snížený obsah vody se podílí na poklesu celkové funkčnosti organismu. Kdo se v mládí naučí dobře pít, pak pravděpodobně bude stárnout pomaleji.

Co a jak pít

Voda je základ života. V jaké formě ji do sebe dostávat? I když mnohé alkoholické nápoje se rádoby holedbají přízviskem nejlepší nápoj na světě a reklamy nás přesvědčují, že jedině s minerální vodou XXX nebo vodou bez minerálů YYY dosáhneme jedinečné harmonie a věčného zdraví, ideální a univerzální nápoj neexistuje. Každému něco chybí a něčeho má přebytek. Destilované vodě chybí minerální látky a stopové prvky, které také potřebujeme, ale pít minerální vodu jedné značky neustále a jedině – to také nemusí být optimální. Nejlépe je několik oblíbených nápojů střídat. V pitném režimu dospělých má své místo i alkohol.

Do pitného režimu můžeme začlenit: čaj černý, zelený, ovocný i bylinkový. U něj však pozor, jaké bylinky ve směsi jsou – většina z nich totiž obsahuje stejné účinné látky jako průmyslově vyráběné léky. Může dojít k předávkování (třeba populární třezalkou)! Patří sem všechny minerální vody a jiné balené vody – raději bez příchuti, nebo jen lehce přislazené. Přes špatnou pověst vody z vodovodu patří Česká republika k několika málo zemím světa, kde na většině území teče z vodovodního kohoutku skutečně nezávadná a nejen pitná, ale mnohde dokonce pitelná voda. K celkovému příjmu tekutin počítáme i nepřesolené polévky a mléčné nápoje.
Druhou skupinou nápojů jsou ty, jejichž zařazení do pitného režimu je sporné. V žádném případě by neměly být v převaze sladké limonády a nápoje obsahující kofein. Kofein působí i močopudně, takže organismus odvodňuje. Kávu si klidně můžeme dát, ale krom ní bychom měli vypít alespoň tradičních 8 sklenic vody.
Poslední skupinou jsou alkoholické nápoje. V žádném případě se nebudeme snažit celé doporučené množství přijmou v podobě lihovin, ale jedna sklenice piva (ne tři a více) denně je zdravým nápojem, který obsahuje užitečné látky. Podobně tomu je i s vínem, zejména červeným. Jedna sklenka prospěje zdraví a je prokázáno, že bioflavonoidy ve víně obsažené pomohou ochránit srdce a cévy před aterosklerózou a jejími následky. Platí to dvojnásob, pijeme-li ji v klidu a v příjemné společnosti (a po jídle bez zbytečného cholesterolu).

Jak tělo s přijatou vodou naloží, záleží i na rytmu příjmu. Optimální je upíjet po celý den. Velké množství tekutin přijatých naráz působí jako tzv. vodní nálož, která má močopudné účinky. Organismus se snaží v tom okamžiku nadbytečné vody zbavit, protože si ji neumí schovat (v normálních podmínkách) do zásoby. Na pracovním stole by tedy vždy měla stát sklenice vody, nebo hrneček s oblíbeným nápojem.

Množství vody v těle

Množství tekutin u 70 kg vážícího mladého člověka

*Zbytek tvoří bílkoviny a krvinky