Obezita je opravdové onemocnění a současně závažný zdravotní i společenský problém. Postihuje desítky procent obyvatelstva téměř všech zemí, které jsou považovány za vyspělé průmyslové. Skutečné příčiny nemoci, které vedou k nadměrnému příjmu kalorií, nejsou známy. Může jít o genetickou záležitost, odlišný metabolismus, psychické faktory. Máme tendenci se dívat na „tlusté“ jako na nezodpovědné jedlíky, kterým nezáleží na vlastním vzhledu a zdraví. Ne vždy tomu tak je.

Co je obezita?

Porovnáváme kilogramy, měříme centimetry, počítáme indexy. Na všechno máme tabulky. Matoucí. Nic z toho totiž nemá stoprocentní platnost. Existuje jediná objektivní výjimka – stanovení celkového a tzv. viscerálního („břišního“) tělesného tuku. Tato přesná metoda má však jednu velkou nevýhodu – malou dostupnost. Přístroje na měření procenta tělesného tuku z celkové tělesné hmotnosti či absolutního množství tuku má jen několik specializovaných pracovišť. V praxi se proto používají běžně dostupné metody: osobní váha s měřidlem výšky (pro BMI) a metr k měření obvodů.

Ani BMI nevyjádří vše

Tzv. body mass index se počítá z tělesné hmotnosti v kilogramech, která se vydělí druhou mocninou tělesné výšky v metrech. Pro zjednodušení existují již tabulky a grafy, z nichž po zadání základních údajů vypadne jedno z hodnocení: výrazná podváha, podváha, normální hmotnost, nadváha, obezita mírného, středního či těžkého stupně. Ze zdravotního hlediska jsou akceptovatelné tři kategorie: normální hmotnost a dle tělesné konstituce i mírná podváha a nadváha.
Značnou nevýhodnou BMI je skutečnost, že nevypovídá nic o rozložení tělesné hmotnosti na jednotlivé tkáně. Nevíme, kolik procent (kilogramů) jde na vrub kostry a svalů (pozitivní kilogramy), a za kolik může tuk. Z tohoto vyplývá, že jedinci, a to nejen sportovci, kteří mají robustní kostru a vyvinuté svalstvo, „spadnou“ i při minimu tělesného tuku do stejného pytle s mírně obézními. Typ kostry i sklon k tvorbě svalové tkáně je do jisté míry vrozený. I když se jedinec, jemuž dala příroda do vínku silné kosti a svaly, rád hýbe, stejně si nižší BMI nevyběhá, spíše naopak – narostou mu svaly, které jsou těžší než tuk. Platí to však i obráceně. Dle BMI křehké stvoření může mít v těle tolik „sádla“, že je ohroženo chorobou jako viditelně těžce obézní.

Vezměte si krejčovský metr

Uvádí se, že u žen pod 85 cm a mužů pod 105 cm v pase nehrozí rizika spojená s obezitou (viz dále). Někteří autoři se opírají o ještě objektivnější hledisko: poměr mezi obvodem pasu a boků (u žen 0,8, u mužů 0,85 – maximálně 0,95). Absolutní hodnota obvodu totiž nezohledňuje typ a výšku postavy. Vysocí sportovci s rozložitější postavou mají předpoklad mít i větší obvod pasu.
Index pas/boky vypovídá o mnohém – nejen o atraktivitě jedince. Silný pas svědčí pro mužský typ obezity (typ jablko) s větším množstvím tzv. viscerálního tuku v těle. To jsou faktory, které zvyšují riziko zdravotního ohrožení.

Jablko vs. hruška

Tentokrát není řeč o ovoci, ale typu obezity. Ženy, díky hormonálnímu vybavení, mají svou hruškovitou obezitu – silná stehna a zadeček. Teto typ obezity nebývá spojen s tak značným zmnožením viscerálního tuku a tudíž s sebou nenese tak vysoké zdravotní riziko. Hůře se však shazuje. Avšak i ženy mohou trpět mužským typem obezity (jablíčko). Může být dokonce spojena s výraznějšími odchylkami v hormonálních hladinách (tzv. hyperandrogenní stav charakterizovaný vyšší hladinou mužských pohlavních hormonů) a chorobami z toho plynoucími – onemocněním vaječníků (syndrom polycystických ovarií – bývá spojen s neplodností), nadměrným ochlupením či akné.

Tuk v břiše

Viscerální tuk bývá uložen v břišní dutině, způsobuje „pivní pupík“, ale především má jiné složení a odlišné metabolické vlastnosti. Jde o vysloveně negativní působení na látkovou přeměnu. V posledních letech se hovoří o tzv. metabolickém syndromu, který urychluje rozvoj srdečně cévních onemocnění a cukrovky (diabetes mellitus II. typu). Obezita se zmnožením břišního tuku (obezita typu jablko) je jedním z příznaků (a pravděpodobně u mnoha pacientů i příčinou) metabolického syndromu. K dalším příznakům patří zvýšené hladiny krevních tuků, nízká koncentrace „hodného“ HDL – cholesterolu, zvýšený krevní tlak a zvýšená hladina krevního cukru (měřená nalačno).
Velmi zjednodušeně platí: Obezita mužského typu (jablíčko) vede často k rozvoji cukrovky (odborně řečeno inzulínové rezistence) a následně k poškození cév tedy k infarktu či mozkové mrtvici.
K dalším rizikům obezity patří poškození pohybového aparátu, vyšší výskyt zhoubných chorob (i karcinomu prsu, tlustého střeva a konečníku a dalších), riziko spánkové apnoe, apod. I mírná redukce hmotnosti výrazně snižuje rizika všech zmíněných chorob.

Zapomeňte na módní dietky

Ty jsou fajn, potřebujeme-li shodit dva až tři kilogramy, abychom se vešly do společenských šatů nebo plavek. K léčbě obezity se však tyto diety nehodí zejména pro velmi pomíjivý účinek a nepříznivý jo-jo efekt. Ten spočívá v ztrátě hmotnosti nejen na vrub tukové tkáně, ale i svalové hmoty, a v rychlém hmotnostním přírůstku po návratu ke „starému“ způsobu stravování. Špatné je, že zmíněný přírůstek se skládá pouze z tuku, takže zdraví tímto neprospějeme.
Léčba obezity je velmi náročná. Mnozí odborníci ji přirovnávají k zhoubným chorobám. Nejde totiž jen o to shodit desítky kilogramů, ale udržet „zeštíhlený“ stav.
K metodám, které lze pod kontrolou odborníků použít, patří farmakoterapie. Prvním lékem s indikací obezita byl u nás orlistat (Xenical), který působí tím, že brání vstřebávání tuků ze střev. Při jeho užívání je nutné dodržovat nízkotučnou dietu i z toho důvodu, že nevstřebaný tuk zpravidla způsobuje urychlení střevní peristaltiky a velmi nepříjemné životní zážitky.
Druhým lékem je sibutramin (Meridia), který působí změnu v metabolismu „přes hlavu“, tedy působením na mozková centra. Proslýchá se, že tlouštíci brzo dostanou dalšího pomocníka, pilulku, po které se hubne a která ještě navíc odnaučí kouřit. No uvidíme… Raději však nebudeme čekat na zázraky a začneme hned dnes s dietou na principu velmi málo tuků, výrazně méně cukrů, více potravin obsahující vyšší procento vlákniny a velmi hodně zeleniny. Ještě zdravější je, když k redukci hmotnosti dojde pohybem (ovšem za současného dodržování zásad racionální životosprávy).

Pohyb, který neškodí

Vysloveně obézním lidem neprospěje, když začnou se skoky, běhy – zkrátka aktivitou, která nadměrně zatěžuje klouby. Přednost by měl mít pohyb, při němž se pacient zapotí, lehce zadýchá a stoupne mu srdeční tep (u netrénovaných je zpočátku nutné jej hlídat). Příkladem vhodného pohybu může být rychlá chůze, tanec, usilovné plavání nebo aquaaerobic (ne cachtání ve vodě), cyklistika (třeba na rotopedu). Pohyb má tu fantastickou vlastnost, že napomáhá výrobě endorfinu – našich vnitřních hormonů štěstí a reguluje i pocit hladu.

Léčba skalpelem

Ne, liposukce a jiné zásahy odborníků z řad plastických chirurgů nepomohou, přesto mají chirurgové co nabídnout. Velmi účinnou metodou je chirurgická bandáž (podvaz) žaludku, která zmenší objem a tím i množství potravy, které vede k pocitu zasycení. V prvním roce po výkonu většina pacientů ztratí i několik desítek kilogramů. Záleží však na vypěstování zdravých stravovacích návyků, které mohou vést i dlouhodobější redukci hmotnosti.