„Tak do toho teda jdu,“ nadšeně vyprávěla Věra, pětatřicetiletá účetní, svým kamarádkám nad zákuskem u kávy o nové nabídce dietního programu v podobě tří sáčků na přípravu „kompletní a vyvážené stravy“ na celý den. Leták sliboval úbytek osmi až dvanácti kilogramů během prvních šesti týdnů a pětadvacet až třicet kilogramů za šest měsíců. Věra nebyla obézní, měla v pase pár „špíčků“, ženská prsa a kulatý zadeček. Hezká, stabilizovaná mírná nadváha – dalo by se říci s trochou optimismu. Věra skutečně shodila „na dietě“ za tři měsíce dvanáct kilogramů. Byla spokojená. Za další rok se však ručička váhy ustálila o pět kilogramů nad původní „předdietovou“ hodnotou. Když Věra pohlédla do zrcadla, viděla povislá prsa, rosolovitý zadek a vyklenuté břicho. Její sexy plná postava byla ta tam.

Z kopce přes údolí na velehoru

„Tak vypadá klasický jo-jo efekt,“ říká PhDr. Zdeňka Sládečková, psycholožka, která pomáhá ženám zbavovat se nadbytečných kil už hezkou řádku let. „Hmotnost klesne při redukci hmotnosti pouze přísnou restrikcí kalorií nejen tím, že se zmenší množství tuku, ale i na úkor svaloviny. Ta je však metabolicky aktivní a „spotřebovává“ více energie, a to i v klidu, než tuková tkáň. Z toho logicky vyplývá, že jakmile se s dietou přestane, stačí se navrátit k obvyklému stravování, nebo dokonce k jídelníčku s o něco nižší kalorickou hodnotou, a kilogramy opět přibývají. Jsou to však kila převážně jen z tuku. Proto by měl být pohyb, který svalstvo posiluje, nedílnou součástí všech režimů, jimiž se upravuje hmotnost,“ dodává.

Weight management – k čemu je metr a váha

Nadměrný podíl tuku v těle, zejména ten, který je uložen v břiše, má pro zdraví velmi neblahé důsledky. Je zcela jednoznačně prokázáno, že zvyšuje riziko vzniku diabetu 2. typu (dříve se mu říkalo stařecká cukrovka), srdečně cévních chorob, onemocnění žlučníku. Obezita je taktéž svázána s vyšším rizikem výskytu onkologických onemocnění, a to včetně „agresivní“ formy karcinomu prsu.
Podle posledních vědeckých názorů není rozhodující samotná hodnota hmotnosti; ta nevypovídá o poměru zdravé a těžší svalové tkáně k množství lehčího tuku. Dokonce i BMI (Body Mass Index, poměr hmotnosti k druhé mocnině výšky) nezohledňuje, kolik tuku a svalů v těle je. A to necháváme stranou ještě stavbu kostry, která celkovou hmotnost ovlivňuje výrazně. Hmotnost a BMI však mohou sloužit k sledování úspěšnosti léčby obezity, ev. jsou kritériem, kdy je nutné přistoupit k razantnějšímu způsobu terapie (u BMI nad 40 kg/m2, což je hranice tzv. morbidní obezity).
Vědecký časopis Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism nedávno zveřejnil pozorování německých a rakouských lékařů, kteří ověřili na tisících zdravých jedinců a pacientů s diabetem a poruchami metabolismu lipidů, že největší zdravotní riziko představuje velký obvod pasu (vzhledem k výšce). Lze předpokládat, že brzo bude tato skutečnost uznávaným lékařským kritériem zdravotního rizika „oblého“ bříška.
Již v předchozích letech se na významných mezinárodních odborných fórech hovořilo o tom, že v budoucnosti nebude znakem dobrého internisty-kardiologa fonendoskop, kterým se poslouchají srdeční ozvy, ale obyčejný krejčovský metr. Obvod pasu větší než 86 cm u žen a 102 cm u mužů je považován za hraniční pro vznik kardiovaskulárního rizika (a možnost infarktu myokardu).

Jídlo v centru zájmu

„Po dvou letech jsem se postavila na váhu. Číslovka u ručičky mě šokovala. Měla jsem pocit, že až do smrti budu snídat jeden lupínek neslazených kukuřičných müsli, obědvat lžičku maximálně odtučněného bílého jogurtu a večeřet list ledového salátu,“ komentuje své pocity Marcela, která víceméně celý život bojuje s kilogramy. Někdy úspěšněji, jindy zoufale…
„Jídlo by nemělo být v centru zájmu,“ vysvětluje PhDr. Sládečková. „V životě těch, co se snaží zhubnout, se střídají etapy, kdy se snaží dodržovat přísnou dietu. První chybou však mnozí okamžitě přejdou do druhého období, kdy se opět přejídají a sbírají síly na nové hubnutí. Jediné, na co myslí, je dieta. Naší snahou je, aby pochopili, v čem dělají chybu, aby se zaměřili i na jiné činnosti. Téměř nikdo nevydrží na přísné dietě a občas „ujede“. Ti úspěšní v managementu hmotnosti i po chybce pokračují ve svém režimu,“ upřesňuje Sládečková.

Přístup z mnoha stran

Podle Světové zdravotnické organizace je obezita nemocí. S obézními je tedy nutné jednat jako s pacienty, kteří potřebují pomoc a léčbu, a nikoli jako s nezodpovědnými a sebepoškozujícími se jedinci. Snížení hmotnosti o 5 až 10 kg má i pro vysloveně obézní pacienty příznivé zdravotní důsledky.
Podle profesora MUDr. Martina Frieda, CSc., místopředsedy České obezitologické společnosti, představuje dosažení optimální hmotnosti pro mnoho lidí takřka nedosažitelný ideál. Každý člověk je originál, má jiný metabolizmus, jinou potřebu kalorií, jinou stavbu těla. A tak jeden může jíst, co mu chutná, aniž přibere, a druhý, kdyby chtěl zůstat mezi hranicemi doporučeného optimálního BMI, by se musel zavřít do „potravinového vězení“. Takzvaná stabilizovaná nadváha je menším rizikem, než rozkmitání jo-jo efektu a ztráta aktivní svalové tkáně.
„Trvale vyléčit obezitu neumíme,“ říká prof. Fried. „Víme však, že úspěšní budeme jen tehdy, když spojí v terapii síly specialisté vícero oborů, k nimž patří například internista – obezitolog, dietolog, diabetolog (endokrinolog), psycholog, fyzioterapeut a v neposlední míře i chirurg.“
Na pomoc totiž můžeme přizvat kromě psychologické intervence (kognitivně-behaviorální terapie), farmakoterapie (Xenical, Meridia, Lindaxa a u nás očekávaná Acomplia) i tzv. bariatrickou chirurgii. Ta je určena pro ty nejtěžší pacienty – a to doslova. Obvykle je doporučena operace, při níž se „zaškrtí“ žaludek tak, aby pojal jen malé množství potravy, těm, jejichž BMI se pohybuje v pásmu tzv. morbidní obezity, tedy nad 40 kg/m2. Jsou-li však přítomny již zdravotní důsledky obezity, například diabetes, pak je možnost operace zvažována i dříve. Po operaci u motivovaných pacientů dochází k úbytku desítek kilogramů za rok. Bariatrická chirurgie tak léčí závažnou obezitu a působí i preventivně proti chorobám, které jsou s obezitou spojeny.

Krásná jako Miss?

Nadměrná štíhlost se stala symbolem krásy i úspěšnosti. Přitom jen zhruba několik procent žen má genetickou výbavu na to, aby splňovala požadavky kladené módním průmyslem. Těm ostatním jsou nabízeny „zaručené“ prostředky ve formě čajů, tabletek, koktejlů, které mají jediný zaručený efekt: Plní kapsy výrobců a distributorů. Pokud se k užívání hubnoucích léků nepřidá racionální strava a pohyb, pak jsou neúčinné.
Honba za štíhlostí má i zcela negativní důsledky – poruchy příjmu potravy, kvůli nimž umírá část postižených. Mentální anorexie a bulimie mohou být a mnohdy jsou smrtelné choroby. Podle slov doc. MUDr. Hany Papežové, CSc., vedoucí Centra poruch příjmu potravy 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, dietování není normální.
Základem zdraví a krásy je zdravý životní styl individuálně přizpůsobený pro každého člověka.

ANO

• Mít z jídla potěšení

• Omezení sladkostí a tučných jídel

• Mít přehled o energetické hodnotě konzumovaného jídla a nápojů

• Jíst často a malé množství

• Pít nápoje bez cukru

• Zelenina bez omezení

• Intenzivní pohyb minimálně hodinu třikrát týdně

• Tu a tam si dopřát něco malého „zakázaného“

• Mít ráda své tělo

NE

• Diety (Většina při krátkodobém dodržování neškodí, ale z dlouhodobého hlediska nepomáhá. Naopak, mnohé z nich jsou jednostranné a mohou vést k deficitu důležitých látek v těle.)

• Hladovění

• Snaha o extrémní štíhlost

POZOR

• Sladké nápoje a alkohol (zdroj nenápadných kalorií)

• Obilniny i celozrnné (jsou sice kaloricky „chudší“ než bílkoviny, ale v důsledku jejich vysokého glykemického indexu navodí dřív pocit hladu a nepřispějí k redukci kilogramů)

• Ovoce (obsahuje poměrně hodně cukru)

• Ovocné šťávy – (stejný důvod jako ovoce, navíc mohou obsahovat i konzervační látky)