Byl vůdčí osobou české chirurgie, zasloužil se především o rozvoj chirurgie břišní a kostní. Byl nejen mistrným operatérem, ale i diagnostikem a na Maydlově pražské chirurgické klinice, brzy po objevu Roentgenových paprsků (listopad 1895), prosadil už v lednu 1897 první operaci provedenou na základě diagnostiky rentgenem. Rentgenologii prosazoval nejenom jako diagnostický prostředek, ale i jako doplněk léčby zhoubných nádorů. Stál i u počátků české radiologie a léčebné rehabilitace.
Jeho nejznámějším počinem v oblasti sociální péče bylo založení prvního českého ústavu pro tělesně postižené v Praze na Vyšehradě, který dostal jeho jméno a který svému účelu slouží dodnes. Rovněž inicioval vznik sdružení, díky němuž vznikl moderní nemocniční komplex v Praze-Podolí (dnešní Ústav pro péči o matku a dítě), a významně se podílel i na založení školy pro vojenské invalidy. Lidumil a dobrodinec, který žil především svou prací a který se oženil se svou celoživotní přítelkyní až na smrtelné posteli, zemřel v 57 letech 26. října 1926.