Období, během kterého střevní zánět novu vzplane, se říká relaps. Často mu předchází dietní chyba, stres, infekce trávicího nebo dýchacího traktu, užívání některých protizánětlivých léků, léčba antibiotiky. Délka relapsu se v jednotlivých případech liší, velkou roli zde ale hraje adekvátní léčba. Podle četnosti výskytu relapsů se průběh choroby dělí na:

• remitující – pokud se relapsy vyskytují častěji než jednou ročně,
• intermitující – pokud mezi jednotlivými vzplanutími uplyne doba delší než jeden rok.

Trvá-li ataka déle než jeden rok, jde o chronický průběh. Naopak perakutní průběh je velmi prudký, s rychlým postupem zánětu.
Po vysazení léčby často nastává reaktivace, což je stav, kdy zánět znovu vzplane v úseku střeva, který již zánětem byl postižený.
Pokud onemocní část střeva, která dosud zánětem nebyla postižena, hovoří lékař o recidivě.

Příčina vzniku je neznámá, nabízí se několik teorií

• Teorie autoimunitní choroby – imunitní systém začne považovat některé buňky těla za škodlivé a nastartuje obrannou autodestrukční reakci.
• Dědičné vlivy – jejich význam se stále zkoumá.
• Vliv vnějšího prostředí – jde hlavně o stravovací návyky, nedostatek vlákniny ve stravě.
• Infekce – tento vliv se zvažuje, ale žádná infekční bakterie ani jiná infekční částice, která by mohla být viníkem, nebyla objevena.
• Psychický stres – někdy bývá označován jako spouštěč nemoci.

Možné komplikace

• Anémie – nedostatek červeného krevního barviva, patří k běžným komplikacím.
• Váhový úbytek a celkové strádání organismu – komplikuje závažnější formy nemoci.
• Toxické megakolon – velmi vážná komplikace. Střevo je působením zánětu a jedovatých zplodin bakterií a rozpadajících se buněk natolik poškozené, že svalovina v jeho stěně ochrne a střevo se rozšíří. Zánět zároveň poruší ochrannou bariéru mezi nitrem střeva a krevním oběhem i dutinou břišní. Tím se otevře cesta k vstřebávání toxického střevního obsahu se všemi závažnými důsledky. Nejhrozivější variantou je protržení střevní stěny a uvolnění obsahu střeva přímo do břicha. To je kritický stav přímo ohrožující pacienta na životě, přičemž ani okamžitý chirurgický zásah nemusí být k záchraně života dostačující.
• Zhoubný nádor tlustého střeva - dlouhodobé dráždění střevní stěny působením zánětu je výrazným rizikovým faktorem pro vznik tohoto vážného onemocnění. To samozřejmě nevzniká náhle, ale postupně se vyvíjí.

Cílem léčby je hlavně zmírnění příznaků

Jde o potlačení průjmu, bolesti, ztráty krve. Snahou je také zabránit novému vzplanutí choroby.

• Základem léčby ulcerózní kolitidy jsou aminosalicyláty (sulfasalazin, mesalazin = kyselina 5-aminosalicylová = 5-ASA).
• Důležitá je volba lékové podoby preparátů 5-ASA pro různé formy postižení u střevních zánětů.
• Při zánětu sliznice konečníku (proktitidě) lze použít všechny formy, tzn. čípky, klyzma (klystýr) i tablety.
• Při postižení esovitého tračníku (proktosigmoiditidě) jsou vhodné klyzma a tablety.
• Při levostranné formě (sestupný tračník), kdy není celková odezva organizmu, lze použít klyzma nebo tablety.
• U levostranné formy s celkovou odezvou a u zánětu tlustého střeva postihujícího všechny jeho úseky (pankolitidě) je nezbytné užití tablet.
• Dalšími nejčastěji používanými léky (které patří do rukou odborného gastroenterologa) jsou kortikoidy a imunosupresiva.
• Dále se používají topické kortikoidy, antibakteriální a protiprůjmové léky.

U cca 80 % pacientů s ulcerózní kolitidou prokazují obzvlášť účinnou léčbu přípravky obsahující 5-aminosalicylovou kyselinu.

Medikamentózní léčba musí být vždycky dlouhodobá, tzn., že musí pokračovat i po vymizení příznaků. Ukázalo se, že za těchto okolností podávání přípravků s 5-aminosalicylovou kyselinou zabrání novému vzplanutí choroby.

Protože moderní medikamentózní léčba bývá velmi úspěšná, je chirurgický vý­kon nutný málokdy. Operace je nutná při komplikacích ohrožujících život, dále při přetr­vávání vážných příznaků navzdory medikamentózní léčbě, anebo vzniknou-li závažné ne­žádoucí účinky.

Odstranění tlustého střeva vyhojí ulcerózní kolitidu. Často je dnes již možné odstranit tlusté střevo bez nutnosti vytvořit umělý otvor v břišní stěně; namísto toho se vytvoří z tenkého střeva rozšířený úsek, který funguje jako rezervoár stolice a nahrazuje tak rektum (pouch-vak); obvykle pak odchází stolice normální konzistence zhruba 5krát denně.

Speciální dieta není u pacientů s ulcerózní kolitidou nutná. Přesto je třeba vy­hýbat se pokrmům, které působí i zdravým lidem potíže (zelí, cibule, tučná jídla).

Za projektivní (ochranné) proti vzniku střevních zánětů jsou považovány mastné kyseliny ω-3 obsažené v rybím oleji. Kouření cigaret je pravděpodobně protektivním faktorem vzniku ulcerózní kolitidy.

V období remise nejsou zásadní dietní opatření. Dieta by měla být nedráždivá, šetřící, dostatečně kaloricky vydatná a vyvážená, s dostatkem vitaminů. Nutný je individuální přístup dle snášenlivosti jednotlivých pokrmů. Je třeba pomýšlet i na to, že u nemocných se střevními záněty je častá laktózová intolerance. Ale ve stravě je zapotřebí zachovat dostatečné množství vápníku. Pacienti s chronickým krvácením potřebují dodávku železa. Důležitou roli hraje v některých případech umělá výživa, která patří do rukou odborníka.