Jiná situace obvykle nastává u starších lidí, kteří si často myslí, že s bércovými vředy nelze nic dělat, nebo že se samy zahojí. Nic z toho však není pravda. Bércový vřed se sám nezahojí a v současnosti již existují léčebné postupy, kterými lze zahojit většinu chronických ran.

Ostatně, ke svým pochybnostem mají starší lidé mnohdy i důvod. Léčbě chronických ran nebyla a mnohde ještě není vždy věnována náležitá péče. V posledních letech se této závažné problematiky ujal zejména střední zdravotní personál, z jeho iniciativy vznikla i Společnost pro hojení ran, jejímž úkolem je i prosazování nových léčebných postupů. Donedávna totiž převažoval pouze konzervativní přístup k hojení chronických ran, tedy i bércových vředů. To znamená, že se rána převazovala a převazovala a čekalo se, až se zahojí. Týdny, měsíce a mnohdy roky. V poslední době se prosazuje dvoufázová léčba: příprava rány a pak autotransplantace (přenesení pacientovy vlastní kůže na postižené místo). Tím se léčba podstatně zkrátí a umožní pacientovi normální způsob života, který je s otevřenou ránou nemožný.

Příprava rány

První ošetření spočívá v očištění okolí rány vhodným nedráždivým dezinfekčním roztokem. Pokud z rány „něco teče“, či existuje-li jiné podezření na infekci (a to je téměř vždy), provádí se stěr na bakteriologické vyšetření. Následuje sprchování rány, které odplaví nečistoty. Sprcha je také nejméně bolestivým způsobem vyčištění rány. Pak se rána vypláchne vhodným dezinfekčním přípravkem, třeba peroxidem vodíku. Na odumřelou spodinu rány lze nanést antibakteriální krém. Jak často převazovat, to záleží na intenzitě sekrece: silně infikované rány převazujeme denně, klidnější dvakrát týdně. Všechno by mělo směřovat k zvládnutí infekce případně i celkovým podáním antibiotik a k podpoře vzniku tzv. granulací, což je nově vytvořená tkáň s bohatým cévním zásobením. Jakmile je spodina pokryta granulacemi, je rána připravena k transplantaci. K zvládnutí infekce a k podpoře tvorby granulací již existuje mnoho typů speciálních krytů ve formě speciálních blan, folií, koloidů, pěn i gelů.

Autotransplantace

Je výkon, který se provádí při hospitalizaci na chirurgickém oddělení. V celkové anestezii se odstraní granulace a na čistou spodinu se přenese kožní štěp odebraný z vhodného místa téhož pacienta. Tím je kožní defekt vyřešen jednou pro vždy. Pacient odchází po týdnu až dvou domů.

Problém může nastat s dostupností péče. Nemocný s chronickou ránou nemůže několikrát týdně cestovat k převazu desítky až stovky kilometrů a měl by být ošetřován co nejblíže bydliště. Na specializované pracoviště, tedy takové, které umí transplantační techniku, je přijat až ve chvíli, kdy je připraven k transplantaci. Druhou stránkou problému je jeho zdlouhavost. Mnohdy trvá měsíce, než je rána připravena k chirurgickému výkonu. To klade nesmírné nároky na trpělivost jak lékaře, tak pacienta, který dlouhé týdny nevidí pokrok v léčbě, dochází na nepříjemné převazy. Největším nepřítelem ve zvládnutí chronické rány je většinou nespolupráce pacienta.

Režim podporuje hojení

Velmi důležitou složkou léčby je dodržování hygieny celého těla. Z režimových opatření je zcela zásadní nekouřit. Porucha výživy také negativně ovlivňuje hojení, takže doporučujeme stravu s vysokým obsahem bílkovin, ev. přípravky speciální výživy. Důležitý je přiměřený pohyb, po němž následuje protiotoková poloha. To znamená umístit kotník výše než koleno a koleno výše než kyčel.