Pokud před sítnicí, pak jsme krátkozrací ( vidíme špatně na dálku) a korekce zraku se provádí brýlemi s čočkou rozptylkou a pokud za sítnicí (nevidíme dobře na blízko) pak jsme dalekozrací a potřebujeme spojku.

V chudých zemích ale není toto tak automatické, chybí lékařská péče, anebo na ní chudí nemají peníze.

Jak to všechno začalo

Jedno odpoledne v březnu 1985, prof. Joshua Silver, atomový fyzik a profesor fyziky na univerzitě ve Velké Británii v Oxfordu a zakladatel a ředitel Centra pro vidění v rozvojovém světě. Přemýšlel jak by pomohl co nejlevněji a nejdostupněji pomoci v korekci zraku dětem a teenagerům v rozvojových zemích. Položil si otázku zda je možné vytvořit brýle, které by si každý uživatel dokázal nastavit sám, aniž by korekci musel řešit s lékařem? Do té doby sice tato otázka existovala, byla položena už v roce 1879, ale dosud na ní neexistovala žádná vhodná odpověď.

Prof. Silver se také spojil s Dow Corning – předním světovým dodavatelem technologií na bázi křemíku – a zahájili projekt Child Vision, jehož cílem je distribuovat novější model samostatně nastavitelné brýle určené speciálně pro mladé lidi ve věku 12-18 let  v rozvojových zemích s refrakční vadou.

Samokorekční brýle

Nejnovější model samostatně nastavitelných brýlí  pracuje na principu transparentní vrstvy oka, která  když zapříčiní krátkozrakost, pak brýlová před-vrsta tuto chybu opačným efektem anuluje.

Brýle se sestávají z tekutinou naplněné čoček, která umožňují nositeli nastavení výkonu čočky tak, dokud se nedosáhne optimální ostrého vidění.

Každá čočka je vyrobena ze dvou pružných membrán, které se pohybují buď dovnitř nebo ven v závislosti na množství tekutiny – silikonového roztoku.

K čočkám jsou připojeny  malé injekční stříkačky, umístěné v každém rameni brýlí a nositel může nastavit čerpání tekutiny do nebo ven z každé čočky. Když je tekutina čerpána dovnitř, síla čočky se zvyšuje a dochází k opravě dalekozrakosti – zatímco čerpání tekutiny ven snižuje sílu čočky a tím se  koriguje krátkozrakost. Po korekci čoček, se zásobníčky se silikonem odeberou a brýle slouží jako každé jiné.

 Studie self korekce zraku

Četné studie prokázaly účinnost samostatně nastavitelných brýlí profesora Silvera.

V roce 2011 byly provedeny studie, jedna studie testovala brýle u téměř 650 žáků s krátkozrakostí ve věku 12-18 ve venkovských oblastech Číny, zatímco druhá studie zveřejněná v časopise o oftalmologii  v roce 2011 testovala brýle na více než 550 čínských teenagery s krátkozrakostí ve věku 12-17.

V obou studiích bylo zjištěno, že při použití samo-nastavovacích brýlí se výrazně zlepší vidění u 95% účastníků. A co víc, bylo zjištěno, že technologie korekce je jednoduchá na ovládání.

Víte, že…

„Stále si pamatuji na úplně první pár, který jsem džentlmensky dal v Africe muži, jehož jméno je Henry On už nemohl fungovat, protože neviděl na blízko. Dal jsem mu brýle a po chvilce úprav pronesl, že může být zase šťastný, změnil se mu život, protože může pracovat a vydělávat na živobytí pro svou rodinu.“ vzpomněl profesor Silver.

Snížení výrobních nákladů

Jedna hlavní překážek, který brzdila profesora Silvera v masivní výrobě, byly vysoké náklady na pořízení brýlí.

Už v roce 1996, předstoupil profesor Silver před tehdejšího ředitele Světového programu pro prevenci slepoty u Světové zdravotnické organizace (WHO) Dr. Bjorna Thyleforse se svým nápadem. Ačkoli vyrobené brýle vyvolaly nadšení, musely být cenově dostupné pro rozvojové země,  a to kolem 1 dolaru za jedny. Jejich výroba se tehdy pohybovala kolem 19 dolarů za kus a včetně distribuce (3 dolary) se stávaly korekční brýle neprodejné v cílové destinaci. Tenkrát se profesor Silver pokoušel výrobu i distribuci plně dotovat, ale to nešlo dlouho. Zároveň se brýle nedostávaly ani tam kam by měly.

Proto v rámci svého Centra pro vidění založil sbírku a vytvořil projekt, do kterého zapojil optometristy USA i Velké Británie, kteří pomohli s osvětou o pomoci rozvojovým zemím. Tím se podařilo získat peníze z každého prodaného kusu brýlí ve vyspělých zemích. Následně i společnost Dow Corning vložila finanční pomoc do projektu a také se ke dnešku podařilo výrobní náklady stačit na 3 dolary za kus, upravit design včetně zapojit do podpory  evropské firmy.

V průběhu této doby byla navázána i spoluúčast škol rozvojových zemích, která postupně zaštiťuje nejen povědomí o výhodách brýlí. Díky odlehlým chudinským čtvrtím a negramotnosti lidí ani mnozí netuší, že mají oční vadu, nebo že ji lze korigovat. Proto jsou to právě učitelé, kteří učí lidi pochopit jejich zrakové potíže.

Díky všem těmto kladným postojům  mohlo být v minulém týdnu rozdáno na 4 tisíce kusů korekčních brýlí.

Brýle jsou dodávány prostřednictvím distribučního programu, který zahrnuje spojovat se se školami v rozvojových zemích. Učitelé ve školách dostávají 1-2 hodiny školení o tom, jak se brýle upravují a ti naučí děti jak s brýlemi pracovat.

Cíl

Cílem dětského projektu Child Vision je dostat co nejrychleji 100 milionů brýlí mezi děti, které je nutně potřebují  při vzdělávání.

Osobním cílem  profesora Silvera je poskytnout brýle do roku 2020  jedné miliardě dospělých a dětí v rozvojovém světě, kteří mají refrakční vadu. Je to ambiciózní cíl, ale profesor věří, že je možné jej dosáhnout. Vše bude záviset na finančních prostředcích. Proto byl vytvořen charitativní fond Child Vision registrovaný v Anglii a jeho příspěvky umožní výrobu korekčních brýlí pro všechny potřebné. Více o nadaci Child Vision.