Když začnou lékaři hovořit svou řečí, připadá nám mnohdy, že mluví svahilsky, japonsky či nářečím odposlechnutým od kmene Křováků. Jenže prohlídka u lékaře není výlet za exotikou, ale do nitra našeho těla. Určitě bychom měli rozumět. Alespoň něčemu.
Rentgenový snímek: Přístroj pacienta prosvítí. Paprsky, které tělem procházejí, jsou různými tkáněmi různě pohlcovány, a ty, které projdou, osvítí film (podobně jako při fotografování). Z výsledného snímku lékaři rozpoznají obrysy a strukturu některých tkání a mohou poznat zlomeniny kostí, ložisko zánětu (třeba zápalu plic), přítomnost plynu v tělesných dutinách (třeba při „prasklé plíci“)… Někdy se při tomto vyšetřené pro zpřesnění vpravují do těla tzv. kontrastní látky, které zvýrazní průběh a tvar cév (angiografie), stav zažívacího traktu (například při podezření na vředové nebo nádorové onemocnění) a dalších orgánů. Žádné rentgenové vyšetření není možné provádět v prvních třech měsících těhotenství, aby paprsky nepoškodily vyvíjející se plod. V pozdějších fázích gravidity je nutné rentgenologické vyšetření velice pečlivě zvážit a provést je jen v případě nejkrajnější nutnosti.
Počítačová tomografie – CT je v podstatě velice zdokonalený rentgenový přístroj, na nějž je napojen počítač, který umí obraz těla „nakrájet“ na tenké řezy. Ty jsou přesnější a zřetelnější a lépe se prohlížejí než klasický rentgenový snímek.
Ultrazvukové (sonografické): Ze sondy vycházejí ultrazvukové vlny, které se v těle různými tkáněmi různě odrážejí a jsou opět zachyceny sondou. Výsledkem je obraz na monitoru. Vyšetření vyžaduje určitou zkušenost, což je jasné každému, kdo si alespoň jedenkrát prohlížel sonografický obrázek. Uplatnění ultrazvuku v moderní medicíně je téměř všestranné a vyšetřit ultrazvukem lze snad každý orgán. Toto vyšetření lze provést kdykoli.
Endoskopie: Vynález světlovodných ohebných vláken výrazně ovlivnil diagnostické i terapeutické možnosti současné medicíny. Endoskopickou sondu lze vpravit téměř do každé tělesné dutiny, prohlédnout vnitřní orgány, odebrat z nich vzorek a dokonce provést operaci, pak hovoříme o laparoskopii (třeba vyjmout žlučník nebo dělohu, spravit poškozené vazy v koleně atp.).
Radiozotopové vyšetření: Princip spočívá v tom, že se do žíly vpraví látka označená radioizotopem, který vydává záření. To se pak detekuje speciálním přístrojem. Sleduje se, jak se konkrétní látka distribuuje do určitého orgánu, jak jím protéká. Kromě struktury a tvaru tak lze sledovat i některé funkce orgánů ev. jejich změny při chorobách.
Pozitronová emisní tomografie – PET: Je zdokonalené radionuklidové vyšetření, které umí znázornit funkční stav některých orgánů za použití speciálních přípravků.
Magnetická rezonance: Princip spočívá ve sledování a interpretaci signálů, které vysílají vodíkové ionty v magnetickém poli. Vodíkové ionty jsou přítomny prakticky v každé tělesné buňce. Přístroj vytvoří silné magnetické pole, které ustálí pohyb vodíkových iontů. Poté vyšle zvolené radiofrekvenční impulsy. Jejich působením dojde ke změně chování iontů a vyzáření dalších impulsů. Ty pak registrují speciální cívky. Výkonné počítače převádí signál na digitální obraz vnitřních orgánů, které „nařeže na tenké plátky“. Odhalí tak procesy, které jsou jinými způsoby obtížně zjistitelné (např. zánět, nádor, krvácení). Vedle klasických řezů umožňuje MR zobrazit i trojrozměrné modely vyšetřovaných částí těla. To přispívá k lepší prostorové orientaci při rekonstrukci poraněných kloubů nebo plánování náročné operace.
Kostní denzitometrie: Vyšetření speciálním přístrojem, který funguje na principu rentgenového záření a jeho absorpce kostmi. Používá se v diagnostice osteoporózy a sledování úspěšnosti její léčby.
Vložit komentář