Léčba lupénky se dělí na:

• místní
• celkovou (systémovou)
• biologickou

Při místní léčbě - v počátečních zánětlivých stadiích lupénky -  mají stále nezastupitelné místo obávané, ale účinné kortikosteroidy. Dlouhodobý průběh lupénky ale vyžaduje další přípravky pro dlouhodobou aplikaci, které pomáhají kůži udržovat – například retinoidy nebo přípravky s dehtem. Na rozhraní mezi léčivými přípravky a kosmetikou stojí tzv. emoliencia. Mají hydratační účinky a napomáhají odstraňování šupin i regeneraci kůže. Standardní metodou pro léčbu lupénky je fototerapie ultrafialovým světlem. Provádí se na specializovaných pracovištích a řídí se mezinárodně platnými protokoly.  Vhodným a žádoucím doplňkem fototerapie je balneoterapie. Vanová koupel bez přísad totiž zesiluje účinky záření. Používají se koupele solné, olejové, bylinné, ichtyolové. Sama balneoterapie bez fototerapie má pouze podpůrný efekt. Přirozenou formou balneoterapie je přímořská léčba. Ideálně kombinuje dlouhodobý pobyt na slunci a v mořské vodě s pozitivním vlivem změny prostředí a relaxace.

Celkovou (systémovou) léčbu vyžadují ty případy onemocnění, na které místní léčba nestačí. Lékař musí zvážit poměr rizika k terapeutickému efektu. Je možné použít aromatické retinoidy, které mají vliv na rohovění kůže. Pokud by je užívaly ženy, musejí se ale chránit spolehlivou antikoncepcí ještě minimálně dva roky po ukončení této léčby. Tato skupina léků může výrazně poškodit plod. K dispozici pacientům je tu pak také lék, který potlačuje imunitní reakce Cyklosporin A. Hodí se na počátek léčby, ne už pro dlouhodobou udržovací terapii. Pokud má pacient kromě kůže poškozeny i klouby, přichází ke slovu Metotrexat. Je to chemoterapeutikum a vyvolává změny ve vajíčkách a spermiích, proto je nutná prevence početí u obou pohlaví. Při celkové léčbě je nutné sledovat určité laboratorní parametry, aby nedošlo k poškození orgánů, nejčastěji jater a ledvin.

Biologickou léčbu představuje nová skupina léků, které se vyrábějí metodou genového inženýrství. Jsou to de facto tělu vlastní látky, jen vyráběné uměle. „Biologická léčba nemá nic společného s léčbou bylinkami“, připomněl prof. Petr Arenberger, přednosta Dermatovenerologické kliniky FNKV v Praze. Výhodou této léčby je cílené ovlivnění imunitního systému v jednom určitém místě, čili tam, kde je „chyba“.