Vysoce nakažlivá kapénková infekce je rozšířena celosvětově

Více, než 90 % případů je hlášeno z rozvojových zemí. Od devadesátých let minulého století je ale zachycen zvýšený výskyt nemoci i ve vyspělých zemích s vysokou proočkovaností. Odborným názvem Bordetella pertussis navozuje mírné onemocnění adolescentů a dospělých. Pokud se u nich infekce neodhalí a nediagnostikuje, mohou se stát zdrojem nákazy pro kojence a batolata s nedostatečnou imunitou. U kojenců má pertuse nejzávažnější průběh. Záchvaty nemusí doprovázet typický kašel. Častými závažnými komplikacemi jsou zápal plic, křeče nebo poškození mozku.

Mylná diagnóza

Proto, že onemocnění dospělých a adolescentů vypadají jako nespecifický zánět horních dýchacích cest, unikají pozornosti. U atypického průběhu by se na pertusi mělo pomýšlet při dráždivém kašli trvajícím více než 2 – 3 týdny, jenž by měl být jejím jediným příznakem. Pokud má záchvatovitý ráz, je provázen apnoickou pauzou (krátkodobé přerušené dýchání) nebo zvracením po záchvatu kašle, je pravděpodobnost diagnózy až 80 %.

Průběh onemocnění

U dětí do 10 let se dá rozdělit do tří stádií:

Katarální stádium je provázeno rýmou, slzením a pokašláváním. Trvá většinou 10 – 15 dní.

Paroxyzmální stádium se vyznačuje četnými typickými záchvaty dráždivého kašle. Ve vrcholu záchvatu může docházet k apnoickým pauzám s následným hlasitým sípavým nádechem jako zakokrhání, se současnou hypoxií (nedostatek kyslíku), cyanózou (promodrání kůže a sliznic) a následným pozvracením nebo nutkáním k němu. Záchvaty kašle se opakují denně po dobu průměrně 6 – 10 týdnů, často i déle. Desítky záchvatů jsou častější v noci a jsou značně vyčerpávající.

Ve stádiu rekonvalescence trvá zvýšená pohotovost ke kašli na minimální podněty, i když četnost záchvatů a jejich tíže se zmenšuje.

Léčba a prevence

Správná (a obtížná) diagnostika pertuse je předpokladem včasné cílené antibiotické léčby zahájené v katarálním stádiu onemocnění. Současně je nezbytné důsledné aktivní pozorování. Hospitalizace se doporučuje u kojenců mladších 6 měsíců s nutností monitorace vitálních funkcí. U starších v případě těžšího průběhu nebo v případě komplikací. Současně s nemocným se doporučuje přeléčit i těsné kontakty v rodině a úzkém kolektivu. Imunita ani po prodělaném onemocnění není celoživotní. Ke snížení rizika ohrožené populace se v řadě zemí aplikuje adolescentům booster (posilující) dávka pertusové vakcíny. Její podání se zvažuje i u nás. I po očkování trvá solidní ochrana pouze několik let. Je tedy nezbytné na pertusi více pomýšlet!

ZDROJ: MUDr. Zuzana Blechová, Infekční klinika na Bulovce v Praze