PSA – prostatický specifický antigen:

• produkován epiteliálními buňkami prostaty,
• specifický pro onemocnění prostaty, ne pro karcinom,
• pro klinické účely používán od 80. let minulého století,
• cirkuluje ve volné a vázané podobě,
• je produkován také některými periuretrálními (kolem močové trubice) žlázkami a některými typy nádoru prsu.

Za významnou se považuje hladina vyšší než 2,7 ng/ml. Důležitější ale než samotná výška hladiny je rychlost jejích změn. Ta může naznačovat „nebezpečnost“, tedy rychlost růstu a sklon k metastazování CaP.

Podle dynamiky změn (a dalších pomocných vyšetření) se u nádorů v počátečních stadiích (nádor omezen jen na prostatu) nízkorizikových CaP stanovuje léčebná strategie:

• agresivní lokální léčba (odstranění prostaty, zevní nebo vnitřní ozařování),
• aktivní sledování – do doby, kdy nádor začne růst,
• pozorné vyčkávání (watchful waiting) – u nemocných, kteří nejsou schopni ze zdravotních důvodů nebo pro vysoký věk podstoupit agresivní léčbu, se pozorně sleduje stav, aby byly včas mírněny bolesti a odstraněny potíže.

Urologické vyšetření

Jeho součástí je kromě anamnézy (získání informací o předchozím zdravotním stavu a o průběhu zdravotních obtíží) vyšetření břicha pohmatem (palpační vyšetření), vyšetření prostaty konečníkem (per rectum). Urolog pozná zvětšení prostaty, ale přesný rozsah o změnách na prostatě a velikosti nádoru určí tzv. transrektální sonografické (ultrazvukové) vyšetření prostaty konečníkem: do konečníku se zavede malá sonda, na monitoru se zobrazí prostata a její patologické změny.

Biopsie prostaty

Je diagnostické vyšetření, které spočívá v odebrání vzorků tkáně na histologické vyšetření (vyšetření tkáně pod mikroskopem). Je to malý zákrok prováděný speciální odběrovou soupravou s jehlou. Biopsie se provádí většinou buď přes konečník (transrektálně) pod kontrolou ultrazvuku, nebo se vpich vede přes oblast hráze mezi šourkem a konečníkem (oblast perineální). Odebírá se 6 – 8 malých vzorků. Histologické vyšetření potvrdí diagnózu onemocnění.

Další vyšetření

RTG plic: je prostý snímek plic

CT: počítačová tomografie je rentgenologické vyšetření založené na zobrazování příslušné oblasti těla ve vrstvách a na počítačovém vyhodnocení. Výsledný obraz je podobný řezu příslušnou částí těla a jsou dobře viditelné případné změny. Ke zvýraznění rozdílu se při některých CT vyšetřeních podává kontrastní látka.

IVU: (intravenózní vylučovací urografie) je rentgenové kontrastní vyšetření, které umožní zobrazit ledviny a močové cesty. Kontrastní látka se podává do žíly a ta se vylučuje ledvinami, které se v určitých časových intervalech snímkují.

RIN: (radioizotopová nefrografie) je vyšetření funkce ledvin a močových cest. Jako kontrastní látka se podává malé množství radioaktivní látky do žíly, které se vylučuje močovými cestami a její vylučování je snímáno speciální kamerou.

UTZ: (vyšetření ultrazvukem) je založeno na schopnosti ultrazvuku (zvukové kmity o vysoké frekvenci) procházet tkáněmi a odrážet se na jejich rozhraních. V urologii se používá vyšetření přes konečník (transrektální ultrasonorafie TRUS) a také vyšetření přes stěnu břišní (abdominální UTZ).

Cystoskopie: (endoskopické vyšetření), které pomocí optického přístroje umožní pozorovat vzhled vnitřku močového měchýře. Cystoskop se zavádí močovou trubicí do močového měchýře. U mužů se provádí v celkové anestezii (uspání) nebo epidurální anestezii (znecitlivění dolní poloviny těla), znecitlivující látka se podává do páteřního kanálu do prostoru, kde procházejí míšní kořeny za přítomnosti anesteziologa. Součástí vyšetření může být i odběr materiálu na histologické vyšetření.

Scintigrafie skeletu: je vyšetření kostí pomocí radioizotopů. Lékař aplikuje malé množství kontrastní radioaktivní látky – radioizotopů do žíly, která se ukládá v místech, kde jsou patologické změny ve stavbě kostí. Vyšetření je snímáno kamerou speciálního přístroje, obraz celého skeletu je vidět na monitoru (obrazovce přístroje).

Rektoskopie: (endoskopické vyšetření konečníku), které se provádí pomocí rektoskopu – neohebným kovovým tubusem, který se zavádí do konečníku. Vyšetření není vždy indikováno.

Laboratorní rozbor moče: zjistí přítomnost infekce, krve, hnisu (bílých krvinek), apod.