„Dítě, které bylo vychováváno bilingvně, se naučilo od tří měsíců věnovat pozornost zvukům italštiny a nevnímat čínsky hovořící matku,“ uvedl jako příklad. „Ale pokud začne hovořit matka, dítě začne věnovat pozornost čínským zvukům a přestává vnímat italštinu.“

„Dítě vychovávané v dvojjazyčném prostředí má praxi v přepínání pozornosti, což my ostatní nemáme,“ uvádí Diamond a odvolává se na studii Ágnes Kovácsové a Jacquese Mehlera, kteří hodnotili odpovědi dětí, jež byly vychovávány rodiči, z nichž každý mluví jiným jazykem, a dětí, které měly jen jeden rodný jazyk.

V další kanadské studii se uvádí, že ti, kdo hovoří více než jedním jazykem, jsou méně náchylní k rozvoji různých forem demence, včetně Alzheimerovy choroby. Vyhodnocením stovek seniorů s demencí vyšlo najevo, že u bilingvních pacientů se symptomy nemoci objevily nejméně o čtyři roky později než u lidí, kteří znají jen jen jazyk.

Možným vysvětlením je, že bilingvní lidé procvičují mozek jiným způsobem než lidé s jedním jazykem, a tím oddalují demenci.

„Podle těchto závěrů se zdá, že učením se dalšího cizího jazyka se vždy na pět let chráníte před Alzheimerem,“ řekl Diamond.

„Řekněme, že jste švédský obchodník, který mluví pěti jazyky. Měli byste tedy být 25 let chráněni před Alzheimerem, což znamená, že ho nedostanete až do 102 let, tedy že ho vlastně nedostanete vůbec.“

Profesor Diamond připouští, že nové studie nejsou zcela jasně průkazné, co se týče výhod ovládání více jazyků. Ale vyzývá lidi, aby neopakovali chyby mnoha imigrantů v USA, včetně některých členů jeho příbuzenstva, kteří své děti po příjezdu do USA neučili jejich rodnému jazyku.

„Přinejmenším nebuďte zaujati k učení dalšího jazyka. Pokud jsou vaši rodiče imigranti, trvejte na tom, aby vás naučili rodný jazyk, a pokud vaši rodiče nejsou imigranti, potom se snažte sami další jazyk naučit.“

Kdyby nic jiného, je to zábavné. Ale může to oddálit projevy Alzheimerovy choroby o pět, deset, 15 nebo i dvacet let, uzavírá Diamond.