Krevní tlak je tlak, jímž krev působí na stěnu cév. Nejvyšší hodnotu dosahuje při maximálním stahu srdce (systole) – systolický tlak. Nejnižší je naopak diastolický tlak, který působí při uvolnění srdečního svalu (diastole). V medicíně se krevní tlak nejčastěji udává v milimetrech výšky vytlačeného sloupce rtuti (mm Hg) klasického rtuťového tlakoměru (tonometru). Vždy se udává hodnota systolického tlaku jako první a jako druhá hodnota tlaku diastolického. Horní hranice tlaku, nad niž je již považován za hypertenzi, je 140/90, u nemocných s cukrovkou je to 130/80. Řada lidí o svém vysokém tlaku ani neví, protože se cítí zdraví. Jen někdy se vyskytují varovné potíže, jako jsou bolesti hlavy, závratě, hučení v uších, krvácení z nosu. Většinou se ale hypertenze ohlásí až ve chvíli, kdy již způsobila postižení životně důležitých funkcí.
Vysoký krevní tlak ohrožuje nemocného zejména krvácením do mozku – tedy cévní mozkovou příhodou, často s těžkými následky. Jelikož hypertenze udržuje neustálé napětí svalové vrstvy cévní stěny, dochází k jejímu zbytnění. Trvale zvýšeným tlakem se nepřímo urychluje proces aterosklerózy, především v srdci, v periferních tepnách, v ledvinách. Srdce trpí tlakovou zátěží, jeho svalovina zbytňuje a toto zbytnění je pak dalším významným rizikovým faktorem kardiovaskulárních komplikací. V konečném stadiu může dojít až k srdečnímu selhání. Poškozování cév a ateroskleróza mají za následek to, že vázne výživa různých orgánů a hrozí, že přestanou fungovat. U hypertoniků tak kromě zmíněné mozkové mrtvice může dojít ke vzniku infarktu myokardu či selhání ledvin. Vysokým krevním tlakem trpí také cévy na sítnici oka.
Vysoký krevní tlak vzniká při poruše funkce neurohumorálních regulačních mechanismů a adaptačních procesů v cévách, což vede k tomu, že se tlak krve udržuje stále vysoký.
Příčina vysokého tlaku však není obvykle známa, důležitou roli hraje kombinace více faktorů – genetická dispozice pacienta, nadměrný příjem soli, alkoholu a obezita. Chronický stres a nízká aerobní pohybová aktivita bývají dalšími rizikovými faktory hypertenze. Zvyšovat tlak mohou i některé léky, jako jsou kortikoidy či estrogeny.
Podle posledních studií vysoký krevní tlak postihuje 28 % naší dospělé populace, z toho ve věku do 65 let 39 % mužů a 28 % žen. Ženy jsou do menopauzy hormonálně chráněny estrogeny, které pozitivně ovlivňují výskyt kardiovaskulárních chorob. Po menopauze dochází k prudkému nárůstu výskytu hypertenze a ve věku kolem 65–70 let je již výskyt hypertenze a například i infarktu myokardu u obou pohlaví stejný. Průběh a důsledky infarktu myokardu jsou však v tomto věku pro ženy mnohem závažnější.
Hypertenze se nejčastěji zjišťuje u osob středního věku, nevyhýbá se však ani mladistvým.
V případech geneticky podložené hypertenze mohou mít vyšší krevní tlak již mladí lidé kolem 20 let.
Léčba vysokého krevního tlaku spočívá v úpravě životosprávy a v nasazení účinných léků. S velkou pravděpodobností lze počítat s doživotní léčbou. Pacient s hypertenzí by měl dodržovat určité dietetické zásady – doporučuje se snížit příjem soli, ve stravě by mělo převažovat bílé maso (krůta, králík, kuře), netučné ryby, hodně zeleniny a ovoce, luštěniny, celozrnné výrobky, mléčné výrobky s bifidogenní flórou, olivový olej. Prioritní zásadou je nekouřit!
V případě, že se úpravou životosprávy a podáváním léků nedaří hodnotu krevního tlaku snížit na přijatelnou hodnotu, nastupují moderní invazivní metody léčby – tedy renální denervace.
Muži po čtyřicítce a ženy po padesátce by si čas od času měli nechat u lékaře krevní tlak změřit. Jako prevenci vysokého krevního tlaku kardiologové doporučují střídmou stravu – dávat si pozor především na obsah soli v potravě a na alkohol – udržování zdravé váhy, dostatek pohybu (aktivní pohyb snižuje krevní tlak o 5–10 mm sloupce rtuti), dostatečnou relaxaci (stres krevní tlak zvyšuje). Zvlášť pečlivě by svůj tlak měli sledovat lidé s rodinnou zátěží touto chorobou.
Vložit komentář