Spouštěcím mechanismem může být jiná nemoc

Poté, co ji člověk překoná a uzdraví se, ale nepřichází úleva. Dále se odeznělým onemocněním zaobírá. Stále zřetelněji mu vystupuje do popředí myšlenka, že má závažnou nemoc, kterou lékaři nedokázali zatím odhalit. K tomu se přidává pocit uspokojení z péče okolí a různých úlev z nemoci plynoucích. Kořeny hypochondrie mohou pocházet už z dětství, proto odborníci varují rodiče, aby u dětí nespojovali nemoc s odměnou. Nemocné dítě pak mj. může začít zkoušet s rodiči manipulovat, dospělý hypochondr třeba zase svým zaměstnavatelem, protože k nemocnému je přece třeba chovat se ohleduplně. Neexistující nemoc může být zástěrkou pro jiný, skutečný problém, který dotyčný nechce řešit, proto někdy lékaři hovoří o „útěku do nemoci“. Nemocní si často sami „naordinují“ léky, užívají nespočet vitamínů a jiných potravních doplňků. V mezičase pak v literatuře svoji nemoc studují. Odmítají (oprávněnou) pomoc psychologa či psychiatra, raději opakovaně podstupují různá vyšetření u jiných lékařů, aby jim jejich domněnku o nemoci potvrdili.

Příznaky hypochondrie

• Dlouhodobé zabývání se vlastním zdravotním stavem
• Trvalé sebepozorování
• Zaobírání se svou nemocí i po utvrzení lékaře o pevném zdraví
• Popírání psychické podstaty problému
• Zveličování obvyklých, normálních, běžných obtíží (bolest hlavy, únava apod.)

Bez rozhodnutí není řešení

Hypochondrie bývá označována jako symptom deprese, někdy se hovoří také o spojitosti s narcismem. Na hypochondrii se dá nahlížet i jako na určité volání o pomoc. Jakkoli to vypadá obtížně, dá se zde aplikovat ono známé: „Pomoz si sám a ostatní ti pomohou.“ Člověk s hypochondrií by se měl rozhodnout, že on sám chce svůj problém řešit. V takovém případě je nutné zamyslet se – a co je ještě těžší – přiznat si příčinu vzniku svých obtíží. To, že je zapotřebí přestat se schovávat za nemocemi, pojmenovat, co stojí za tím. Obava z vlastních nedostatků, strach z opovržení okolí (soukromého nebo profesního) kvůli nesplnění některých úkolů, toho, co se od nás očekává apod. Za sklon k hypochondrii není třeba se stydět, psychika si prostě našla tuto únikovou cestu, jak se vyhýbat něčemu nepříjemnému.

Léčba

Po pevném rozhodnutí by bylo nejlepší zajít na vyšetření k praktickému lékaři. Pokud je hypochondrie vyvolána skutečnou úzkostí nebo depresí, může lékař předepsat anxiolytika nebo antidepresiva. Úzkost u těchto pacientů může lékař snižovat i tím, že je zve na pravidelné kontroly. Pokud neshledá nic závažného ve zdravotním stavu, měla by další cesta rozhodnutého pacienta vést k psychoterapii.

Prevence je obtížná, nikoli zcela nemožná

Hypochondrii se nedá snadno předcházet. Velkou pomocí je domácí zvíře, nutí člověka myslet na zodpovědnost za dalšího člena domácnosti, odvádí ho od úvah o nemocech a dává jeho životu jiný náboj a rozměr. Také cvičení může navodit pocit spokojenosti, například jóga, ale i tanec. Pokud někdo vede činorodý život, většinou se tolik nesoustředí na své fyzické problémy a nezveličuje jejich význam.