„Pokud dítě často zakopává a naráží do nábytku, naklání hlavu na jednu stranu, mne si oči, mhouří je a mívá je zanícené, hodně mrká, jedno oko přivírá nebo dokonce šilhá, může být tupozraké. Rodič by měl upozornit na problém pediatra a jít s dítětem k očnímu lékaři,“ řekl Novák.

Tupozrakost vzniká, když se nevytvoří optimální dráha mezi okem a mozkem. Nejčastější příčinou je nepoznaná dioptrická vada na jednom oku, nebo vada vyšší na jednom oku než na druhém. „Mozek si vybere lepší informaci z lépe vidoucího oka a tu horší zapudí,“ vysvětlil lékař.

Příčinou tupozrakosti může být také šedý zákal, úraz oka nebo jiné zrakové postižení. „Zrakové vady jsou dědičné, toho by si měli být rodiče vědomi. Jestliže v rodině je dioptrická vada nebo šilhání, pak se může objevit i u potomků,“ upozornil.

Vada se podle Nováka nedá operovat. Léčba je zdlouhavá, oční lékař musí nejprve určit stupeň dioptrické vady a napsat dítěti vhodná skla. Dítě pak má zakryto takzvaným okluzorem lepší oko, aby to slabší bylo nuceno se dívat. Tím si mozek zvykne přijímat signál ze slabšího oka.

Dítě se zaslepeným okem bývalo dříve terčem posměchu vrstevníků. Moderní okluzory podle Nováka už dítě tolik nestresují. Mají pestré barvy a jsou na nich veselé obrázky. „Vrstevníci tak mnohdy hledí na nositele spíš se závistí než s pohrdáním,“ řekl. Oko lze zaslepit také kontaktní čočkou, která není na oku vidět. Dítě chodí na ambulantní procvičování tupozrakého oka.

Než si dítě zvykne dívat se horším okem, špatně se orientuje v prostoru. Mohlo by se zranit, proto potřebuje pomoc dospělého. Děti se občas snaží okluzor sejmout. Pokud se ale rodičům podaří představit ho dítěti jako něco žádoucího, je to první krok k úspěšné léčbě.