Klíšťová encefalitida je nemoc, kterou nelze podceňovat. Existuje na ní sice očkování, ale kdo jej v tuto zimu nestihl, by měl být přípraven , že s jarem a zvlášť s letošním, se zvyšuje výskyt klíšťat a možná nákaza klíšťovou encefalitidou.Víte, jaký průběh má onemocnění klíšťovou encefalitidou? Proč je vlastně ta nemoc tak nebezpečná? A jak se stane klíště přenašečem, respektive infikovaným jedincem?
Jistě víte, jak se před klíšťaty chránit, i jak se jej při napadení zbavit, případně i víte, jak se posléze sledovat. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, proč se klíšťová encefalitida nazývá klíšťová a ne třeba komáří, vždyť i oni sají krev? Pojďme se tedy podívat na klíšťovou encefalitidu a vůbec klíště, z trošku jiného úhlu.
V krátkosti, jak se klíšťová encefalitida projevuje
První příznaky
Okamžikem vstupu viru do lidského organismu začíná inkubační doba onemocnění, která trvá asi 7 až 14 dnů, ale může se stát, že si klíšťová encefalitida vyžádá i měsíc inkubace. Následně dojde k rozvoji první fáze onemocnění, kdy příznaky připomínají lehkou chřipku, tedy se objevují bolesti hlavy, únava, horečka, nevolnost a bolesti svalů a kloubů. Po několika dnech obtíže samy odezní.
Následuje jeden až dva týdnu klidu-bez příznaků a po té udeří druhá fáze, ale pozor!
Asi u jedné třetiny infikovaných pacientů první fáze chybí a objeví se hned příznaky druhé fáze.
Druhá fáze klíšťové encefalitidy
Ta se projeví nástupem krutých bolestí hlavy, které jsou provázeny horečkami. Nakažený zvrací, vadí mu světlo, třesou se mu svaly, strne mu šíje, přidá se nervová obrna, točí se hlava má závratě, poruchy spánku, poruchy paměti a neorientuje se. Tento akutní stav trvá 2 až 3 týdny a v tomto stavu je nejzazší možnost se dostat po lékařskou péči. Protože poté obvykle dojde k postupnému zlepšování stavu, ale mohou následovat, asi u jedné čtvrtiny nemocných k trvalým následkům – jako obrna horních končetin, silné a chronické boleti hlavy, nesoustředěnost, náladovost, únava, snížení výkonu, poruchy spánku a psychické problémy.
Za vším hledej klíště
Klíště je významným přenašečem nejen onemocnění klíšťová encefalitida, lymeská borelióza a tularémie. Ale přenáší další choroboplodné zárodky, které se v těle klíšťat množí, aniž by klíště poškodily a tyto se pak přenášejí i do vajíček a larev z nich vylíhlých. Infekci jsou následně schopna přenášet všechna tři vývojová stadia klíšťat – larvy, nymfy a dospělci. Všechna vývojová stádia jsou si až na velikost dost podobná, ale liší počty nohou a tím, koho napadají. Nejmenší larvy mají pouze 3 páry nohou a cizopasí na menších obratlovcích jako jsou např. myši a ptáci, aby se z nich staly vyšší jedinci ve vývoji. Na rozdíl od nymf a dospělých jedinců se čtyřmi páry končetin, larva prakticky nenapadá člověka, který je pro ni velký.
Nymfy, vypadající jako malá klíšťata. Proto, aby se z nich staly dospělci, musí nasát krev. Nymfy volí menší obratlovce jako jezevce, zajíce a lišky, ale nepohrdne i člověkem. U dospělců saje krev pouze samička, aby mohla naklást vajíčka a tím zajistit další generaci. Ta si vybírá velké tvory srny, jeleny divoká prasata i člověka.
Víte, jak klíště, které nemá oči, pozná správného hostitele? …
Jednoduše, příroda na ně myslela. Mají na nohách Hallerův orgán, umožňující detekci vydechovaného CO² hostitelem – klíště díky němu dokáže vyslídit svou oběť.
Tento vývojový proces by klíště zvládlo klidně za rok, ale za předpokladu, kdy se mu namane dostatek správných hostitelů. Ovšem ne vždy jsou podmínky tak příznivé, aby se to zvládlo za rok, a tak jsou všechna vývojová stádia schopná přezimovat. Proto jen co vysvitne trošku slunce, vylézají klíšťata z děr a hledají hostitele. I vir klíšťová encefalitida dokáže přežít a proto jsou klíšťata nebezpečná už zjara.
Jak klíště chytne virus
V přírodě se vyskytuje virus mezi různými volně žijícími obratlovci, zejména mezi savci a ptáky. Jakmile se klíště jednou infikuje, je virus udržován v tkáních klíštěte celoživotně (virus je přenášen transstadiálně), a klíště nebývá zpravidla virem nijak poškozováno. K přenesení viru na klíště dochází buď při sání na infikovaném živočišném hostiteli, nebo transovariálně z infikované matky.
Přenos viru z infikovaného klíštěte na neinfikované rovněž probíhá při společném sání na hostiteli, který ani nemusí vykazovat napadení virem, a dokonce může být i vůči viru imunní. Tímto způsobem dochází k zvýšení počtu infikovaných klíšťat a tak k šíření viru klíšťová encefalitida. Infekci jsou schopna přenášet všechna tři vývojová stadia klíšťat – larvy, nymfy a dospělci jak je vidět na obrázku [2].
Přisátí infikovaného klíštěte je nebezpečné tím, že klíště, které najde správného hostitele, anestetikem umrtví vpich, tedy hostitel necítí přisátí a následně se ve slinách nakaženého tvora nacházejí látky potlačující imunitu hostitele pro lepší rozšíření viru. Proto také záleží , saje-li hostiteli jen jedno nakažené klíště nebo klíšťat více. Protože když bude sát více klíšťat, a jedno z nich bude infikované, tak i těch dalších svými slinami usnadní infekci cestu do těla a zároveň klíšťová encefalitida v podobě viru přesídlí i na ně.
Klíště dospělec (samice), které je velké přibližně 3-4 mm saje na hostiteli přibližně 3 – 5 dnů, což je dost dlouhá doba na možný přenos viru. Na rozdíl od komára, který by teoreticky mohl být nakažen virem, ale díky krátkosti sání se vir nestačí přenést v dostatečné koncentraci, tak aby způsobil nemoc, má klíště dostatek času nejen na přenesení viru, ale také na mnohonásobné zvětšení svého těla. Z původních 4 mm se dokáže zvětšit až na 1- 1,4 centimetru, než se samo pustí a odpadne.
Dostatek času pro přenos dalších nemocí
Samotné klíště nepřenáší jen klíšťovou encefalitidu, ale také podobně se projevující lymskou boreliozu, o které jsme se zmínili v minulosti . To jsou zřejmě nejznámější nemoci klíštěte. Ale klíště dokáže přenést i méně publikované nemoci, jako:
Ehrlichióza
Jedná se o infekční onemocnění přenášené klíšťaty. Původcem je bakterie Anaplasma phagocytophila (původní název Ehrlichia), která napadá bílé krvinky a způsobuje horečnaté onemocnění, dobře léčitelné antibiotiky.
Babesióza
Onemocnění způsobné prvoky rodu Babesia, napadají červené krvinky hostitele. Toto onemocnění není tak časté, napadá jedince s oslabenou imunitou a často doprovází lymskou boreliózu. Příznaky nemoci jsou únava, nechutenství, bolesti kloubů a svalů,změna psychického stavu, kašel, zvracení, horečka i bolesti svalů, interně s projeví zvětšením jater. U této nemoci existuje i zvířecí forma, tedy dokáže ji chytit i domácí mazlíček. Je obtížněji léčitelná antibiotiky.
Bartonelóza
Bakteriální onemocnění přenášené klíšťaty a blechami především z koček a psů na člověka. Onemocnění způsobují bakterie rodu Bartonella. Lidově se jí říká nemoc kočičího škrábnutí U oslabených pacientů způsobuje infekce postižení kůže a vnitřních orgánů, projev se dost podobný ehrlichióze s tím, že se místo po škrábnutí, nebo po přisátí klíštěte zanítí a pacient začne trpět závratěmi a samovolnými pohyby očí. Nemoc je typická pro Peru, Ekvádor, Kolumbie, tedy latinskou Ameriku a vyskytuje se spíše ve vyšších nadmořských výškách, nicméně není ani u nás neznámá, napadá především lidi s oslabenou imunitou, jako bezdomovce alkoholiky a feťáky. Léčitelná je pomocí Penicilínu, ale dokáže zanechat doživotní následky.
Leishmanióza
Onemocnění subtropického a tropického pásma vyvolané bičíkovci rodu Leishmania a přenášené hmyzem. Onemocnění probíhá v různých formách podle druhu Leishmanie, může napadnou játra i slezinu. Nejčastější jsou kožní formy – v podobě suchého vředu, připomínající hluboké destrukční rány podobné lepře. Její léčitelnost je velmi nejistá a dlouhodobá, už jen proto že je výsadou chudých zemí s nízkou hygienou. Léčba souvisí s antiparazitiky a antimykotiky. Ve střední Evropě se prakticky nevyskytuje, ale dokážeme si jí přivézt ze subtropů a tropů po bodnutí hmyzem.
Obecně lze nemoci shrnout jako smrtelné při absenci léčby a zároveň, že na nemoci existuje účinné očkování.
Víte, že…
po prodělání klíšťové encefalitidy zůstávají v těle protilátky po velmi dlouhou dobu; tedy dalo by se říci, že prakticky doživotně. Proto by člověk už podruhé klíšťovou encefalitidu neměl dostat.
Klíšťová encefalitida a její důsledky
Jedním z příznaků a stavů pacienta s klíšťovou encefalitidou, představují duševní poruchy. Vyskytují se nejen v akutní fázi infekce, ale v pozdějších letech. Důsledkem klíšťové encefalitidy dojít ke zhoršení kognitivních funkcí a dokáže být vyvolána depresivní porucha, která významně ovlivňují kvalitu života.
Infekce klíšťové encefalitidy probíhá ve fázích. V té nastupující první fázi se již mohou projevit psychické poruchy, jako duševní a fyzická únava, podrážděnost, poruchy koncentrace, spánku, chuti k jídlu a krátkodobé paměti.
Po několika dnech relativního klidu, ale jak víme, klíšťová encefalitida přechází do druhé fáze, kde jsou kromě neurologických příznaků přítomny psychopatologické poruchy.
Studie vlivu klíšťové encefalitidy
V nedávno vydané polské studii vlivu klíšťové encefalitidy [5] na prohloubení psychických potíží, vyšlo, že v prvních dvou týdnech akutního onemocnění 2. fáze byl popsán výskyt duševních poruch u 60,8 % pacientů. Ve více než 3/4 případů se jednalo o kognitivní deficit, postihující nejčastěji vizuální, přímou a trvalou paměť, schopnost učení a koncentrace. Ve zbývajících případech šlo většinou o organickou depresivní poruchu.
A u 35–58 % postižených se klíšťová encefalitida ve třetím týdnu rozvíjí post-encefalitický syndrom, tedy stav významně snižující kvalitu života. Kromě neurologických příznaků byly u 72,5 % pacientů s tímto syndromem popsány duševní poruchy. Nejčastěji šlo:
o poruchu pozornosti (72,1 %),
zpomalení myšlenek (69,8 %),
poruchu učení (60,5 %),
depresivní náladu (60,5 %),
emoční labilitu (46,5 %)
mutismus (41,9 %) – (Mutismus je narušení komunikační schopnosti, kdy při určité situaci není pacient schopný komunikovat, ale v situacích jiných je jeho mluvní projev naprosto dostačující a běžný. Jedná se o psychickou zábranu)
Psychopatologické poruchy po klíšťové encefalitidě jsou dost necharakteristické, proto činí diagnostické obtíže. Zároveň hůře reagují na psychiatrickou léčbu. Proto platí, že prodělaná klíšťová encefalitida je také predispozicí k demenci.
Zdroje:
- [1] Originál: Federální vláda USA Centra pro kontrolu nemocí (CDC); Derivát: Uživatel: Richard-59 (Soubor: jelení klíště Ixodes scapularis.jpg) Public domain via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File%3ABlacklegged_Tick_Ixodes_scapularis.png
- [2] Wikimedia Commonshttps 3.0, By Life_cycle_of_ticks_family_ixodidae.PNG: Petaholmes Derivative work: Tbom824 (File:Life cycle of ticks family ixodidae.PNG) https://commons.wikimedia.org/wiki/File%3ATransovarian_and_Transstadial_Transmission.png
- [3] Bjørn Christian Tørrissen [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0) , via Wikimedia Commons https://commons.wikimedia.org/wiki/File%3ATick_before_and_after_feeding.jpg
- [4] John Tann, Sydney, Australia (Tick on cotton wool) [CC BY 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by/2.0)], via Wikimedia Commonshttps://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/86/Tick_on_cotton_wool_%2815822264528%29.jpg
- [5] Więdłocha, Marcinowicz Stańczykiewicz, Wroclaw Medical University. Free for MED public http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/25931371Adv. Clin Exp Med 2015 Mar-Apr; 24 (2): 361-71. doi: 10,17219 / ACEM / 40460
Vložit komentář