Rozdíly jsou tím větší, čím menší dítě onemocní. Teprve u dětí školního věku probíhají průjmová onemocnění podobně jako u dospělých. V rozvojových zemích jsou následky infekčních průjmových onemocnění nejčastější příčinou úmrtí u dětí do 5 let.

Průjmy novorozenců, kojenců a malých batolat

Nejčastější příčinou jsou bakteriální a virové infekce. Ta se podílí spolu s hypoxickou epizodou a dalšími vlivy na rozvoji tzv. nekrotizující enterokolitidy, která postihuje především novorozence s nízkou porodní hmotností – nedonošené. Toto onemocnění se projeví změnou charakteru stolice a patologickou příměsí krve. Příznakem je vzedmuté bříško a postupně se rozvíjí ileózní stav. V postižené části střeva dochází k hluboké nekróze vedoucí někdy až k proděravění střeva a následnému rozvoji těžké sepse.

Dyspepsií je v medicíně dospělých myšlena porucha zažívání, projevující se například krkáním, pocitem plnosti, mírným pálením žáhy a podobně. Dyspepsie, má-li ještě přívlastek toxická, je v pediatrii starší označení pro zlý sen a hrozbu lékařů kojeneckých oddělení. Tímto výrazem se označovala akutní gastroenteritida s výraznou dehydratací dítěte. Právě ztráta tekutin je to, co kojence nejvíce ohrožuje a navíc k ní dochází snáze než u větších dětí a dospělých. U kojenců je „obrat“ vody v těle až třikrát rychlejší než v pozdějším věku. Když se k fyziologickým ztrátám přidají ještě patologické v důsledku častých vodnatých stolic, zvracení a horečky a současně jsou zastaveny veškeré příjmy – pak k vážné dehydrataci narušující vnitřní prostředí může dojít i v průběhu několika hodin. S dehydratací jde ruku v ruce porucha iontové i acidobazické rovnováhy, což obvykle ještě zhoršuje průběh onemocnění. Nejčastější příčinou těchto stavů jsou enteropatogenní kmeny E. coli, Campylobacter jejuni, salmonely, rotaviry, enteroviry, coronaviry a další. Do dětského organismu se dostávají oro-fekální cestou – kontaminovanými předměty, stravou a uvažuje se i o přenosu vzduchem.

O závažném stupni dehydratace svědčí sníženy kožní turgor (napětí), to znamená, že kožní řasa zůstává a spontánně se ihned nevyrovná, vpadlá velká fontanela, zapadlé oči, letargie. To jsou známky, kdy není možné uvažovat o ambulantní léčbě, protože stav vyžaduje parenterální přívod tekutin a úpravu vnitřního prostředí. O léčbu v domácím prostředí se můžeme pokusit za předpokladu, že matka je schopna spolupráce, v případech, kdy nejsou zjevné žádné známky deficitu tekutin. V první fázi terapie bývá obvykle nezbytné na několik hodin vysadit krmení mlékem a nahradíme je pouze dětským čajem nebo rehydratačním roztokem (RPR dle WHO). Tato fáze by měla být co nekratší především u kojených dětí. Jakmile je dítě schopné pít (udrží tekutinu v žaludku) lze obvykle pokračovat v kojení. Nekojené děti by měly dostat dietní mléko (bezlaktózové), i když jsou ještě řidší a častější stolice. Deficit tekutin by měl být hrazen optimálně RPR roztokem. Starší kojenci mohou dostat rýžový odvar, odvar z mrkve nebo obilnin. Stolici pomůže upravit Smecta (čištěný jíl).

Infekční průjmy kojenců jsou, jako všechny infekce, nakažlivé a proto by rodiče měli být poučeni o dodržování hygienických opatření.

Ne každý kojenecký průjem je však infekční. Příčinou může být i nesprávně připravovaná strava, či celková onemocnění. Kojené děti mívají stolici řidší a někdy i po každém kojení a přesto se o nejedná o průjmovité onemocnění.

Pokud nedojde do 14 dnů k úpravě stolic, mělo by to vzbudit podezření, že se může jednat o příznak onemocnění, jakým je například mukoviscidóza, celiakie (při stravě obsahující lepek), nesnášenlivost laktózy, bílkovin kravského mléka či vzácnější metabolická onemocnění.

Průjmové onemocnění dětí starších jednoho roku nevede zpravidla tak rychle k dehydrataci. Zásad léčby jsou podobné: Na 12 hodin dítě přijímá jen tekutiny, pak postupně zařazujeme nemastnou a raději nemléčnou kašovitou stravu (škrábané jablko, rýžovou polévku – bez jíšky, vodovou bramborovou kaši) a pomalu přecházíme na nedráždivou a jen lehce omaštěnou dietu s dostatkem tekutin.

Dětem do jednoho roku je možné podat Smectu. Pro předškolní děti je vhodné i aktivní uhlí. O nasazení dalších léků by měl rozhodnout pediatr. Teprve dětem starším 6 let můžeme pomoci Imodiem, v případě infekčního průjmu Endiaronem.

Prevence

Chceme-li si sami uhnat průjem – kdo chce kam… Vzhledem k tomu, že však u dětí mívá průjem horší průběh a ke všemu za jeho stravu zodpovídají převážně dospělí, je namístě doporučení k dodržování určitých zásad.

• V současnosti je velice módní cestovat i s malými miminky pokud možno i přes oceán. Stav končí obvykle krajní nespokojeností dítěte a tím pádem všech spolucestujících. To je ten lepší případ, v horším infekčním onemocněním, včetně průjmu. Konzervativní, ale zatím nepřekonaný názor zní, že mimina by měla být v prostředí, které stoprocentně zaručuje dobrou úroveň hygieny a málo cizích lidí, kteří ze sebe mohou chrlit všemožné bacily. Batole by mělo cestovat pohodlně a do dobrodružných cest se pouštíme raději až se školáky.

• Nepoužívat vodu z neznámých zdrojů – NIKDY. Ani pro děti ani pro dospělé. V cizině jen kupovanou v uzavřených lahvích. Pozor na zeleninu „oživovanou“ neznámou vodou, zeleninové saláty. Pro kojence do 4. měsíců používáme zásadně vodu s kontrolovaným obsahem dusičnanů.

• Raději dodržujeme heslo: Uvaž to, usmaž to, oloupej to nebo to vyhoď. Především ve stravě pro děti. Pozor na tepelně neupravované pokrmy v restauracích. Odpůrci globalizace Země s tím nebudou souhlasit, ale nejbezpečnější jídlo je právě v renomovaných podnicích typu Mc.Donald (pochopitelně ne pro kojence a batolata). Taková potrava sice občas neodpovídá zásadám racionální životosprávy, ale hygienicky je nezávadná.