Úraz aorty

Transsekce neboli přerušení aorty bývá častým nálezem u mnohočetných poranění (polytraumat), nejčastěji po těžkých autohaváriích. Typickým místem vzniku úrazu je část za obloukem, tedy přechod mezi vzestupnou a sestupnou částí aorty. Přerušení aorty obvykle bývá pro pacienta fatální – touto tepnou za minutu proteče 5 – 7 litrů krve, takže během krátké doby člověk vykrvácí.
Výjimku představuje případ, kdy zraněnému popraskají jen vnitřní vrstvy aorty, a tepna drží na vnější vrstvě – tenké blance. Tehdy lze pacienta při včasném transportu do nemocnice zachránit. Lékař však na tuto možnost musí myslet a transsekci aorty diagnostikovat. Existují také případy, kdy lidé s přerušenou aortou, držící pouze díky vnější blance, žili nediagnostikováni několik let. Oslabená stěna tepny se však v tomto místě pod tlakem vyklenuje a vzniká falešná výduť, která hrozí prasknutím (rupturou).

Řešení umožňuje stentgraft

Jedná se o spirální kovovou trubičku potaženou cévní protézou, která dokáže tepnu vyztužit zevnitř. Do místa určení se zavádí pod rentgenovým zesilovačem ze vzdáleného, dobře přístupného místa (zpravidla stehenní tepny). To je u šokovaných a polytraumatizovaných pacientů obzvlášť výhodné.

Disekce aorty

Disekce je zvláštní forma onemocnění velkých tepen. Vniká tím, že se příčně natrhne vnitřní výstelka tepenné stěny. Krev, která dosud proudila vnitřkem trubice, se pod tlakem dostane do její stěny, jako když se ruka při oblékání starého saka omylem vsune pod podšívku rukávu. Krev poté stěnu aorty podélně s jejím průběhem spirálovitě roztrhne až na vzdálenost několika desítek centimetrů. Největším nebezpečím disekce je odříznutí některých životně důležitých orgánů od krevního zásobení.

Příčina je často vrozená

Může jít o do té doby neprojevenou nedostatečnost struktury pojiva a vaziva, která se podílí na stavbě aortální stěny (tzv. Marfanův syndrom). Nyní se lékaři častěji než v minulosti setkávají s převážně staršími pacienty, kteří netrpí dědičným postižením cévní stěny, ale disekci u nich způsobila postupující ateroskleróza (aterosklerotický plát naruší cévní stěnu) a neléčený vysoký krevní tlak. Leckdy se jedná o kuřáky.

Příznaky jsou klinicky stejné jako u infarktu

Nemocný pociťuje šokující bolest na hrudníku nebo v zádech, je v šoku, potí se, je bledý, dochází ke ztrátě vědomí. Jediný rozdíl, který odliší disekci, je patrný na EKG. Jelikož léčebné postupy při infarktu a disekci jsou odlišné, je třeba i u typických příznaků akutního infarktu myslet i na tuto možnost.
Diagnostika se provádí na CT, magnetické rezonanci a nejlépe formou jícnového echokardiografického vyšetření.

Léčba závisí na místě disekce

• Disekce typu A vzniká na vzestupné (ascendentní) části aorty. V této části probíhá aorta volně v osrdečníkovém (perikardiálním) vaku a při jejím prasknutí hrozí krvácení do tohoto vaku a akutní útlak srdce neboli tamponáda srdeční. Proto je nutné bezodkladně operovat.
• Disekce typu B vzniká na sestupné aortě, začíná tedy za obloukem aorty, kde je tepna obklopena obalem a pohrudnicí. Tady je riziko prasknutí menší a léčebný zákrok nemusí přijít tak rychle.

Disekce typu A se řeší téměř výhradně otevřenou operací, disekce typu B se obvykle řeší zavedením stentu (výztuže). Podle lokalizace disekce pacienta operuje buď kardiochirurg nebo cévní chirurg, stent zavádí radiolog. Některé disekce typu B se řeší také konzervativně – pacient je pouze sledován, aby se u něj v oslabené tepně nerozvinula výduť (aneurysma), a operaci podstoupí jen tehdy, když hrozí nebezpečí prasknutí cévní stěny nebo orgánové komplikace.

Uzávěrová choroba aorty

Uzávěr může probíhat postupně – zde je obvykle na vině ateroskleróza – nebo náhle, kdy se jedná většinou o embolizační příhodu, tedy o vmetek sražené krve v důsledku srdeční nedostatečnosti, či vzácně o jinou příčinu, např. nitrosrdeční nádor.
Nejsou nijak vzácné případy, kdy má pacient, obvykle trpící těžkou aterosklerózou, zcela uzavřenu celou břišní aortu. Ta pak končí v odstupech ledvinných tepen (tzv. Lerichův syndrom), přesto nemusí nemocný pociťovat žádné velké potíže. Je to proto, že uzávěr vznikal postupně a krev si během let našla cesty bočním (kolaterálním) oběhem. Teče sice anatomicky úplně jinak než by měla, ale stačí pánev a dolní končetiny zásobit tak, že když se aorta úplně uzavře, nijak dramaticky se to neprojeví. Při náhlém uzávěru, což bývá nejčastěji embolizační příhoda u kardiaků, však uzavření aorty vyvolá stav šoku.

Příznaky se projeví nedostatečným prokrvením dolních končetin a pánve

Při postupném uzávěru pacient trpí častým zastavováním pro sílící svalovou bolest v lýtkách, případně stehnech a hýždích (ischemickými klaudikacemi), případně klidovými i nočními bolestmi nohou (typické je, že pacient cítí úlevu při svěšení končetiny z postele) až poruchami kožního krytu a tkáňovými defekty prstů a pat (trofickými změnami). Častým příznakem poruchy prokrvení pánevních orgánů je také erektilní dysfunkce.
Jako diagnostické metody se nejlépe uplatňují angiografie (vyšetření pod rentgenem), CT, méně často ultrazvuk.

Léčbou je cévní operace

Představuje provedení některého typu bypassu za pomoci cévní protézy, která postižené místo přemostí.