Cílem snažení zdravotnického týmu je navrhnout takovou léčbu, která povede k uzdravení nemocného. Pacient tak před zahájením terapie podstupuje řadu vyšetření, která mají co nejpřesněji určit diagnózu a rozsah onemocnění.
Nutné jsou dvě základní podmínky, bez kterých není možno zahájit léčbu
- Pro stanovení diagnózy je nezbytné vyšetření zvětšené lymfatické uzliny. Její odstranění proběhne většinou v místním znecitlivění (lokální anestezii). Pouze na základně tohoto vyšetření lze zjistit, zdali se jedná o nádor, a pak je možné začít včas a odpovídajícím způsobem léčit. Vyšetření vzorku lymfatické tkáně provádí histopatolog a výsledek je znám obvykle do 14 dní po provedeném odběru.
- Pokud histologické vyšetření uzliny prokáže, že se jedná o Hodgkinovu chorobu, jsou nutná další vyšetření, s cílem zjistit rozsah onemocnění (staging neboli klinické stadium – výraz pro stanovení pokročilosti nádoru).
Nejdůležitější je zjistit:
- Kde všude jsou lymfatické uzliny přítomny
- Zdali jsou postiženy uzliny pouze na jedné či obou stranách bránice (bránice je plochý sval oddělující hrudník od orgánů uložených v dutině břišní)
- Zdali jsou postižena místa mimo lymfatický systém (játra, plíce, střevo, kosti atd.)
Hodgkinova choroba má 4 klinická stadia
- Časné stadium – postižena je jen jedna skupina lymfatických uzlin
- Místně pokročilé stadium – postiženy jsou dvě či více skupin lymfatických uzlin pouze na jedné straně od bránice (tedy pouze nad nebo pod bránicí)
- Pokročilé stadium – onemocnění je zjištěno na obou stranách bránice
- Značně pokročilé stadium – onemocnění postihuje i orgány mimo lymfatický systém (játra, plíce, střevo, kosti atd.)
Tak, jako se používá číslice pro označení klinického stupně onemocnění, objevuje se vedle číslovky ještě písmeno vyjadřující přítomnost (B) nebo nepřítomnost (A) některých dalších projevů nemoci (horečka, noční pocení, hmotnostní úbytek).
Rozsah choroby, určený klinickým stadiem I až IV, dále zůstává základním rozdělením. Lékaři zjišťují, že nemocní se stejným klinickým stadiem mohou mít rozdílné léčebné výsledky. Proto se hledaly další faktory, které v rámci jednoho klinického stadia mohou ještě blíže určit prognózu nemocného. Díky nim lze ještě přesněji vybrat typ chemoterapie, která s nejvyšší pravděpodobností povede k uzdravení nemocného.
Laboratorní vyšetření (z odběru krve)
Je to nejjednodušší a také nejčastější vyšetření po celou dobu léčby. Ačkoliv neexistují pro Hodgkinovu chorobu typické změny v krevních nálezech (v počátečních stadiích nemoci je krevní obraz zcela normální), mohou některá z vyšetření (např. vyšší jaterní testy) upozornit na mimouzlinové postižení. V průběhu léčby jsou pak vyšetřením krve zjišťovány zejména případné nežádoucí účinky léčby (pokles hodnot krvinek v krevním obraze, kontrola jaterních či ledvinných funkcí).
Rentgenové vyšetření hrudníku (RTG)
To je základní vyšetření, které zobrazí stav nitrohrudních orgánů – zejména srdce a plic, orientačně se též znázorní postižení lymfatického systému mezihrudí.
Ultrazvukové vyšetření (sonografie) břicha, uzlinových oblastí (krk, podpaždí atd.)
Pomocí speciálně upravené sondy umožní vyšetření orgánů uložených hluboko pod kůží. Provádí se zejména ultrazvukové vyšetření břicha, při kterém je možné vyšetřit stav jater, sleziny, ledvin, slinivky břišní a zjistit případný nález zvětšených lymfatických uzlin v dutině břišní. Vyšetření je zcela nebolestivé, neinvazivní a trvá několik minut. Pomocí ultrazvuku se také posuzuje velikost uzlin uložených v hůře dostupných částech těla – hlubokých krčních uzlin, uzlin v tříslech apod.
CT vyšetření (výpočetní tomografie) krku, hrudníku, břicha a pánve
Toto vyšetření je založené podobně jako běžné RTG vyšetření na zobrazení pomocí rentgenových paprsků. Je však daleko podrobnější a umožňuje vytvoření trojrozměrného obrazu orgánu lidského těla. Vyšetření je nebolestivé, ale trvá o něco déle (kolem 30 minut). Před některými vyšetřeními musí pacient vypít speciální (kontrastní) látku, to aby některé části těla byly ještě lépe viditelné. Z těchto důvodů je také někdy před vyšetřením podávána kontrastní látka do žilního systému.
Pozor – před vyšetřením je třeba vždy upozornit lékaře na alergii na jód!
PET (pozitronová emisní tomografie)
Jedná se o nákladné vyšetření, které určí s velkou pravděpodobností postižené uzliny u nemocného s Hodgkinovým lymfomem. Princip metody je založen na poznatku, že nádorové buňky nebo buňky v zánětlivém ložisku mají zvýšenou potřebu cukru (glukózy) jako hlavního zdroje energie. Po podání radioizotopu (prvku vyzařujícího záření) navázaného na cukr, dochází v místech zvýšené spotřeby cukru ke zvýšenému záření, které je možno zachytit speciálním snímačem. Jedná se o dávky záření velmi malé a krátkodobě působící, takže radiační zátěž pacienta je ještě menší než na CT. PET vyšetření je velmi citlivé, ale nedokáže přesně odlišit zánětlivé ložisko od nádoru. Oproti CT vypovídá PET spíše o aktivitě ložiska a ne o jeho tvaru či velikosti. Moderní PET přístroje však již dokážou porovnat CT obraz s PET nálezem a vytvořit tak velmi přesnou analýzu nádorově postižených oblastí.
Odběr kostní dřeně (trepanobiopsie)
Při tomto vyšetření se odebírá malý vzorek z lopaty kosti kyčelní k vyloučení případného postižení kostní dřeně lymfomovými buňkami. Vyšetření netrvá dlouho a je možno ho provést buď ambulantně či za hospitalizace. Před vyšetřením se okolní tkáň hýždě místně umrtví a speciální jehlou se pronikne přes kůži a svalstvo až do kosti. Poté se stříkačkou nasaje malé množství kostní dřeně – tato část vyšetření může být bolestivá. Následně se obdobným způsobem odebere vzorek tkáně (v podobě malého válečku) na histologické vyšetření. Po vyšetření by měl následovat asi 3hodinový klid na lůžku.
Vložit komentář