Crohnovou nemocí trpí rovnoměrně muži i ženy

Výskyt onemocnění je zřejmě vázán na určité rodiny, je tu vliv dědičných faktorů. Přibližně jedna pětina lidí s Crohnovou nemocí má ve své rodině příbuzného, který trpěl stejným problémem, nejčastěji sourozence nebo rodiče a dítě.

Příznaky Crohnovy nemoci

Nejčastější příznaky jsou spojeny se zánětlivými změnami a poškozením trávicího traktu. Patří k nim:

• průjem – stolice bývají četnější, mohou obsahovat hlen, krev nebo hnis
• bolest břicha - křečovitá nebo stálá, v pravé dolní polovině břicha nebo v okolí pupku
• zvracení po jídle – objevuje se méně často a zpravidla tehdy, jsou-li střeva zúžena až ucpána (stenóza až obstrukce)
• zácpa – bývá spojena s obstrukcí střev
• bolest nebo krvácení při pohybu střev, při stolici
• infekce močového ústrojí nebo vagíny – objeví se v případě, že dojde ke vzniku píštěle (poškození způsobené propojením mezi trávicím traktem a močovými cestami nebo pochvou)

Nemoc se (ne vždy) může projevovat i celkovými příznaky jako jsou:

• Horečka
• Ztráta tělesné hmotnosti
• Nevolnost

V některých případech se u Crohnovy nemoci objevují ještě mimostřevní projevy, které se manifestují postižením kůže, kloubů, úst, očí, jater a žlučovodů.

Crohnova nemoc se ve svých projevech podobá ulcerózní kolitidě a syndromu dráždivého tračníku. Proto někdy bývá obtížné tyto nemoci od sebe odlišit a správně diagnostikovat.

Crohnovu chorobu se často nedaří vyléčit absolutně

Proto je třeba rozsah onemocnění udržovat na minimální úrovni, v remisi (období bez příznaků nemoci).

Při léčbě se nejprve nasazují protizánětlivé léky s cílem redukce zánětu. Běžně se používají aminosalicyláty (např. mesalazin), kortikosteroidy a imunosupresiva (léky na potlačení imunity). Antibiotika se podávají jen v případě infekčních komplikací. Poté, co se v průběhu léčby dosáhne stádia remise, je cílem udržování tohoto stavu a zamezení nového propuknutí nemoci.

Chirurgická léčba

V průběhu onemocnění až tři čtvrtiny pacientů s Crohnovou nemocí podstoupí alespoň jeden chirurgický zákrok kvůli komplikacím nebo odolnosti nemoci vůči aplikované léčbě.
Například v případě srůstů znemožňujících průchodnost střev, tvorby abscesů, či pokud je nemoc lokalizována v jedné oblasti, která může být odoperována.

V případě stenózy se provádí rozšíření postiženého místa. V ostatních případech je třeba provést resekční zákrok, tedy odebrat postiženou část střeva a spojit zdravé části. To sice vyřeší akutní problém, avšak nevyléčí Crohnovu chorobu, která se obvykle později projeví v jiných, dříve nenapadených oblastech střev.

Neexistují důkazy o tom, že by způsob stravování ovlivňoval vznik nebo průběh Crohnovy choroby

Mnozí pacienti ovšem pozorují, že konzumace určitých druhů jídel zhoršuje jejich příznaky. Např. pacientům trpícím intolerancí laktózy způsobenou onemocněním tenkého střeva pomůže, pokud se vyhýbají produktům obsahujícím laktózu. V souvislosti s léčbou Crohnovy choroby byla sestavena řada diet, které zlepšují příznaky nemoci, nicméně u žádné z nich nebyla prokázána schopnost nemoc efektivně vyléčit. Na stavu pacienta se může negativně projevit i stres. Snížení hladiny stresu může bezprostředně zlepšit příznaky nemoci a celkový stav pacienta.

Protože konečná část tenkého střeva (terminální ileum) je nejběžněji napadenou oblastí a zároveň plní funkci vstřebávání vitamínu B12, jsou pacienti trpící Crohnovou chorobou ohroženi nedostatkem této látky a mohou potřebovat její doplňování.