Doc. Jan Roth z Neurologické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze popisuje, v čem tkví hlavní problém při léčbě Parkinsonovy nemoci.
Jakkoli to může znít neuvěřitelně, určitou prevencí před vznikem Parkinsonovy nemoci je kouření cigaret a pití černé kávy. Jak je možné, že právě to, co odborníci nazývají nezdravým a nesprávným druhem životního stylu má ochranný vliv vysvětluje Doc. Jan Roth z Neurologické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze.
Je to degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy. Projevuje se poruchou řízení pohybu a z toho vyplývajícími příznaky. Byla pojmenována podle britského lékaře Jamese Parkinsona, který ji v roce 1817 popsal ve své knize „An Essay on the Shaking Palsy“. Zmínky o chorobě připomínající tuto nemoc se ale objevily už ve starých indických eposech tzv. Ayurvedách asi dva a půl tisíce let př. n. l.
Co na Parkinsonovu nemoc upozorňuje
Už všeobecně známými příznaky jsou třes (tremor), ztuhlost (rigidita) a nepohyblivost (akinesa). Ty také daly vzniknout starému názvu – obrna třaslavá. Z toho pramení i poruchy chůze, které mohou mít osobitý projev. Lidé postižení Parkinsonovou chorobou mívají různé mimovolní pohyby (dyskinézy) – v reakci na chronicky podávané léky. V pozdějších letech v průběhu nemoci se mohou objevit i poruchy kognitivních funkcí včetně demence. Rozhodně ale neplatí rovnítko Parkinsonova nemoc = demence. U nemoci se objevuje celá škála poruch, které nejsou zřejmé na první pohled – jde o tzv. nonmotorické příznaky. Čili nejedná se jen o potíže s pohybem, problémy se mohou odehrávat na úrovni sexuální, endokrinologické i jiné.
Za vznikem nemoci stojí nedostatek látky jménem dopamin
Přesná etiologie choroby není dosud známá, ale za základní kámen řetězce, který vede k projevu nemoci, se považuje degenerace buněk v tzv. černé hmotě – substantia nigra, a to v její části nazývané pars compacta. Tyto buňky produkují jeden z nejdůležitějších přenašečů nervových vzruchů v mozku, nazývaný dopamin. Jeho pokles pod určitou hranici (cca pod 20 % normální hladiny) dává vznik sérii příznaků.
Choroba v normální podobě se nepovažuje za dědičnou. Geneticky vázané však mohou být velmi časné případy vzniku Parkinsonovy choroby, spojené s vícečetným výskytem v rodinách. Jde o přibližně 5 % nemocných. V těchto případech se nemoc vyskytuje před 21. rokem věku.
Parkinsonova choroba postihuje jednoho člověka z tisíce
Prevalence Parkinsonovy choroby v populaci se pohybuje mezi 8 – 180 postiženými na 100 tisíc obyvatel, to znamená, že asi každý tisící člověk trpí touto nemocí. U lidí starších 60 let to je každý stý obyvatel. Výskyt nových případů za jeden rok se udává v rozmezí 5 – 24 na 100 tisíc obyvatel. Nemoc postihuje téměř stejnou měrou ženy i muže. Četnost výskytu nemoci stoupá s věkem, nejčastěji se Parkinsonova choroba objevuje mezi 58 – 62 lety, do 75 let se frekvence zvyšuje.
Kvalita života pacientů záleží na progresi onemocnění a délce jejího trvání
Kvalita života v případě neléčených nebo nesprávně léčených pacientů je špatná. Pokud je ale vhodně nasazena farmakologická léčba, která absolutně převažuje, jsou první léta pacientů bez větších obtíží, plně kvalitní. S postupujícím časem u mnohých nemocných dochází ke snižování účinků léků, a tím k nutnosti zvyšovat dávky a posléze k nežádoucím efektům terapie (výše zmíněné mimovolní pohyby), které pak pacientům ztrpčují život.
Pacient může žít s Parkinsonovou nemocí řadu let, literatura z 90. let uváděla průměrnou délku přežití zhruba 14 let. Současná situace po zavedení moderních léčebných metod však již může být jiná. Při výskytu nemoci v nižším věku se doba přežití prodlužuje. Před objevem moderních preparátů, hlavně L-DOPA, byla úmrtnost cca 2,9krát větší než u běžné populace. Po zavedení L-DOPA poklesla na 1,4 násobku běžné populace.
Vložit komentář