Postižený nikdy neví, kdy bude muset prchnout na toaletu, proto se od její blízkosti nevzdaluje, raději necestuje, nechodí do společnosti, některé profese prostě nezvládá. Kvůli častému nočnímu močení trpí zhoršenou kvalitou spánku, to vede k poruchám soustředění a spolu s častými denními urgencemi ke snížené výkonnosti. Učitelka musí třeba několikrát během vyučující hodiny opustit třídu, o utrpení pokladní v supermarketu nemluvě… OAB má na každodenní život horší dopad než závažné stavy, jako je cukrovka, kardiovaskulární choroby, astma…

Přitom jde o onemocnění, které postihuje více pacientů (16 až 22 % evropské populace) než diabetes (kolem 6 %), astma (7 až 9 %), deprese (8 %) či angina pectoris (2 %). Jeho incidence stoupá od 40 let a v populaci lidí starších 75 let jím trpí kolem 50 % seniorů. Nejde však o příznak stáří, ale léčitelné onemocnění.

Nesprávná funkce svaloviny

Měchýř funguje jako svalový vak, který u zdravých jedinců pojme až 600 ml moči. Jeho vyprazdňování je řízeno z centrální nervové soustavy. Impulzy jsou odtud vedeny nervovými vlákny až k močovému měchýři, kde je impuls pomocí látky zvané acetylcholin předán svalstvu močového měchýře. Acetylcholin působí na určitých místečkách, kterým se říká (muskarinové) receptory. V důsledku účinku acetylcholinu se svalovina močového měchýře začne stahovat, tlak v močovém měchýři stoupá a dochází k pocitu nucení na močení.

Většina lidí dokáže na určitou dobu překonat pocit nucení na močení, dokud není k vyprázdnění měchýře vhodná příležitost. S tím však mají pacienti s hyperaktivním měchýřem potíže, které mohou mít různé podoby.

Příznaky, které ztrpčují život:

OAB přináší pacientovi řadu těžko zvládnutelných situací v průběhu každého dne i noci. K hlavním příznakům totiž patří:

• Již zmiňovaná urgence, která přichází několikrát (třeba i třicetkrát) během dne.

• Časté močení, postižený pociťuje nutnost močit velmi často, nejméně osmkrát denně.

• Urgentní inkontinence, kdy dojde k úniku moči kvůli nedostatku času dojít na toaletu.

• Potřebu močit v noci – nykturii.

Syndrom hyperaktivního měchýře je třeba odlišit od jiných chorob, kterými může být nádorové onemocnění močového traktu, močové kamínky, infekce… Proto je nutné, aby byl pacient vyšetřen a léčen urologem/urogynekologem.

Proč se neléčí?

Asi 40 % případů OAB zůstává nediagnostikováno. To znamená, že mnoha pacientům, kteří trpí syndromem hyperaktivního měchýře, se nedostalo adekvátní lékařské péče. Příčina však není jen v samotných pacientech, kteří se stydí, ale i v lékařích, kteří nemusí být dostatečně informováni, nebo se jim nechce potížemi s močením se zabývat.