V minulosti se odborníci domnívali, že za potížemi s močením starších mužů se vždy skrývá benigní hyperplazie prostaty, benigní zvětšení prostaty nebo zúžení (stlačení) močové trubice zvětšenou prostatou. Velmi často je však nemožné prokázat příčinnou souvislost mezi benigní hyperplazií prostaty, či jiným onemocněním a tzv. příznaky dolních močových cest – tedy potížemi s močením. Současné medicínské poznání svědčí pro to, že ne všechny potíže s močením jsou způsobeny onemocněním prostaty, ale mohou být zapříčiněny hyperaktivitou svaloviny močového měchýře tzv. syndromem hyperaktivního měchýře (OverActive Bladder, OAB) nebo poruchou funkce ledvin (zejména při zvýšené tvorbě moči v nočních hodinách).
Benigní hyperplazie prostaty (BHP), která se projeví jejím zvětšením, nebo jen mikroskopickými změnami ve struktuře předstojné žlázy bez jejího zvětšení, se vyskytuje u 50 % mužů po padesátém roce a téměř u 90 % osmdesátiletých. Avšak jen u části mužů vyvolává benigní hyperplazie prostaty potíže s močením, u značného počtu mužů jde o současný výskyt dvou na sobě nezávislých onemocnění: po odstranění překážky v odtoku moči (po operaci prostaty) vymizí potíže si močením jen u části mužů. Avšak léčí-li se současně hyperaktivita svaloviny močového měchýře, léčebné výsledky jsou výraznější (podle: Guidelines on Conservative Treatment of Non-neurogenic Male LUTS, European Association of Urology, 2010).
Podle slov doc. MUDr. Jana Krhuta, PhD., urologické oddělení FN Ostrava, by měl být každý pacient, jehož obtěžují potíže s močením, vyšetřen. Nelze spoléhat na účinky volně prodejných léků a potravních doplňků. Vždy je nutné objasnit, o jaké onemocnění se skutečně jedná, vyloučit možnost karcinomu prostaty a zahájit skutečně účinnou léčbu. Rozhodně neplatí: „Za všechno může prostata“.

Základní informace

Příznaky dolních močových cest u mužů (LUTS)

Symptomy (příznaky) dolních močových cest (LUTS, Lower Urinary Tract Symptoms) by se laicky daly vysvětlit jako potíže s močením, někdy mylně vztahované pouze k zvětšení prostaty. Urologové je rozdělují na jímací, mikční a postmikční.

Jímací příznaky

• Naléhavé nucení na močení – urgence

• Časté močení ve dne – frekvence

• Časté močení v noci – nykturie

• Inkontinence moči

Mikční (evakuační) příznaky

• Slabý proud moči

• Přerušovaný proud moči

• Nutnost tlačení při močení

• Obtížné spuštění močení

Postmikční příznaky

• Odchod moči po ukončení mikce

• Pocit neúplného vyprázdnění

Prostata (předstojná žláza)
Je součástí mužského pohlavního ústrojí. Jde o oválnou žlázu, která obepíná počátek močové trubice pod močovým měchýřem. Prostata je tvořena několika desítkami drobných žlázek, které ústí spolu s chámovodem a semennými váčky do močové trubice v její prostatické části. Mezi žlázkami je hladká svalovina, která se podílí na jejich vyprazdňování. Prostata produkuje sekret, který se vylučuje při ejakulaci, a obsahuje látky nutné pro činnost spermií.

Prostata se dělí na tři části:

• centrální zóna – část u močového měchýře,

• periferní zóna – část na okraji,

• přechodná zóna – mezi centrální a periferní – u této části prostaty dochází s rostoucím věkem ke zvětšování a možnému narůstání tlaku na močovou trubici.

Onemocnění související s LUTS

Benigní hyperplazie prostaty (BHP)

Nezhoubné zbytnění prostaty je jedno z nejběžnějších onemocnění. Změny v mikrostruktuře prostaty (charakteru benigní hyperplazie) jsou přítomny u 8 % čtyřicetiletých, 50 % padesátiletých a 88 % osmdesátiletých mužů. Avšak jen polovina z nich má prostatu skutečně zvětšenou a jen u části z nich prostata stlačuje močovou trubici a působí potíže s močením (mikční a postmikční LUTS).

Útisk močové trubice zvětšenou prostatou (BOO, Benign Outlet Obstruction):

• BOO je prokazatelné u 48 – 53 % mužů s příznaky dolních močových cest.

• Detruzorová hyperaktivita (hyperaktivní měchýř, OAB) je prokazatelná pouze u 50 % mužů, jejichž močová trubice je zúžena v důsledku benigní hyperplazie prostaty (BOO).

• Detruzorová hyperaktivita (hyperaktivní měchýř, OAB) je však prokazatelná u 43 % mužů bez zúžení močové trubice zvětšenou prostatou (BOO).

• Jímací symptomy (urgence, frekvence, nykturie a inkontinence) odeznívají po chirurgickém odstranění obstrukce (zúžení močové trubice) v 50%.

K rizikovým faktorům BHP počítáme kromě vyššího věku vliv testosteronu, dědičnost (existuje i familiární forma BHP), stravovací návyky, přítomnost diabetu, hypertenzi a další. Nevyjasněný vztah je k sexuální aktivitě, abusu alkoholu a příslušnosti k určité rase.

Diagnostika BHP

Spočívá v rozboru a posouzení pacientových obtíží při urologickém vyšetření, vyšetření prostaty konečníkem, základním vyšetření (rozboru) moče, stanovení PSA, vyšetření ultrazvukem, urodynamickém vyšetření, ev. dalším podrobném urologickém vyšetření.

Léčba

• Režimová opatření (pitný režim), poučení pacienta, ev. úprava stávající medikace, která může ovlivňovat potíže s močením (diuretika apod.).

• Farmakologická léčba (alfa-blokátory, inhibitory 5-alfa-reduktázy a další).

• Méně invazivní chirurgická léčba (využívá účinky laseru, ultrazvuku a další postupy -transuretrální mikrovlnná termoterapie – TUMT, radiofrekvenční energie – TUNA, prostatické stenty a další).

• Chirurgická léčba – existuje několik postupů, které se volí podle konkrétních potíží, velikosti prostaty a stavu pacienta.

Karcinom prostaty (CaP)

Je z výčtu onemocnění nejvážnějším. V počátečních stadiích je však zpravidla zcela klinicky „němý“, to znamená, že se nikterak neprojevuje. Potížemi s močením (ve smyslu LUTS) se projeví až v pokročilejším stadiu, kdy je léčba již komplikovanější a prognóza pacienta nejistá.

Výskyt
Karcinom prostaty je nejčastěji diagnostikovaným nádorem u mužů v ČR a EU a jeho výskyt stále stoupá. V roce 2007 bylo v ČR diagnostikováno 5 094 nových případů a 1 443 mužů pro toto onemocnění zemřelo. (V roce 1977 byl karcinom prostaty diagnostikován u 1 115 mužů a 260 mužů s touto diagnózou zemřelo, zdroj: SVOD). Četností již předstihl i karcinom plic (v roce 2007 byl ca plic diagnostikován u 4 630 mužů). Padesát procent nádorů v době diagnózy je lokalizovaných, u ostatních již došlo k šíření nádoru vně prostaty.

Příčiny karcinomu prostaty
Dědičnost je nejdůležitější rizikový faktor. Onemocnění u přímých příbuzných (otec, bratr) znamená zdvojnásobení rizika, pokud jsou v rodině dva a více nemocných s CaP, pak riziko stoupá pětinásobně až jedenáctinásobně.

K rizikovým faktorům patří:

• Potravinové kancerogeny – vysoký obsah živočišných tuků a červeného masa ve stravě

• Hormonální vlivy – inzulin, androgeny

• Profesionální vlivy – kadmium, herbicidy a pesticidy

• Kouření – relativní riziko je 1,5 až 2,0

Ochranné faktory:

• Zelenina (rajčatová šťáva, sója – izoflavonoidy a lignany)

• Vitamín A, D, E, selen

Diagnostika
Plošný screening přináší nízkou výtěžnost (maximálně do 3 %), přičemž je ekonomicky značně náročný.
Doporučuje se vyšetřit prostatický specifický antigen u mužů s rodinným výskytem poprvé ve 40 letech, u ostatních v 50 letech. Je-li PSA nízký a vyšetření per rektum (konečníkem) je negativní, další vyšetření následuje v dvouletých intervalech.
Léčba
Léčba karcinomu prostaty závisí na rozsahu onemocnění, tj. na velikosti a umístění (lokalitě) nádorového ložiska, do jaké míry je onemocnění pokročilé, jsou-li potvrzeny metastázy nádorových buněk, a také na věku a celkovém stavu nemocného. Hovoříme o postupu léčebném (kurativním) nebo postupu, který zmírňuje obtíže a bolesti (paliativním). Zpravidla se kombinuje léčba chirurgická s radio a/nebo chemoterapií a hormonální léčbou.

Hyperaktivní měchýř (OAB, overactive bladder, detruzorová hyperaktivita)

Charakteristické pro hyperaktivní měchýř jsou jímací příznaky:
Urgence je patologický pocit, naprosto odlišný od normálního nucení na močení, který nutí postiženého zpravidla okamžitě vyhledat toaletu. Urgence přichází nepředvídatelně i při minimální náplni močového měchýře.
Při urgenci může, ale nemusí – až u 50 % pacientů dojít k inkontinenci. Postižené netrápí samotná urgence, ale strach z nevypočitatelné urgence.
K dalším příznakům patří frekvence močení, která je vyšší než osmkrát za 24 hodin. Nykturie, přerušení spánku kvůli nucení na močení, má významný podíl na zhoršení kvality života postižených.
Nejzávažnějším problémem OAB je jeho dopad na život postiženého. Nejenže vede k výraznému zhoršení zdravotního stavu (je provázen dvojnásobným rizikem doprovodných onemocnění v porovnání se stejně starou populací bez OAB), snižuje kvalitu života mnohdy až za únosnou mez. Postižení se vzdávají společenského života, třetina z nich má depresi, OAB znemožňuje sexuální aktivity, komplikuje partnerské vztahy. Více na www.hyperaktivni-mechyr.cz, www.inkontina.cz

Léčba
Pacienti se syndromem hyperaktivního měchýře vyžadují dlouhodobou léčbu, která je zbaví příznaků a zároveň nemá závažné nežádoucí účinky. Cíl terapie spočívá v tom, aby nemocní byli schopni vykonávat běžné a nezbytné aktivity bez náhlé potřeby močit. V případě nemožnosti dojít na toaletu léčba zabraňuje inkontinenci.

K základní terapii hyperaktivního měchýře patří:

• antimuskarinová léčiva (také nazývána anticholinergní),

• změna životního stylu,

• behaviorální techniky,

• chirurgické řešení (po selhání předchozích postupů) nebo aplikace botulotoxinu.