„Hlavním mottem Evropského dne srdečního selhání v České republice je jednak důraz na prevenci kardiovaskulárních chorob a větší příklon k dodržování zdravého životního stylu, jednak i podání pomocné ruky lidem s tímto onemocněním. Diagnostika a léčba se stále zdokonalují a lékaři jsou schopni život nemocných prodloužit a jeho kvalitu zlepšit,“ říká prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc., FESC, přednosta I. interní kardio-angiologické kliniky Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Chronické srdeční selhání se řadí mezi tzv. epidemie třetího tisíciletí ve světě i v Evropě. Je to stav, který je charakterizován sníženou funkcí srdce jako pumpy. Projevuje se hlavně dušností při námaze, později i v klidu, únavou a otoky. Choroba významně zhoršuje kvalitu života nemocných, je příčinou častých a opakovaných hospitalizací a má zpravidla špatnou prognózou. Představuje zátěž pro rodinu, zdravotnictví i celou společnost.

Výskyt srdečního selhání v populaci vyspělých zemí je 0,4 – 2 procenta, přičemž vzrůstá až na 10 procent u věkové skupiny nad 70 let. Jedna pětina těžce nemocných pacientů umírá během prvního měsíce po hospitalizaci, polovina z těchto těžce nemocných s těžkým poškozením srdeční funkce umírá do jednoho roku. Průměrná doba přežívání je pouze asi 1,5 roku a z celé populace nemocných se srdečním selháním umírá 50 procent do čtyř let. V posledních letech se délka přežívání díky stále širším možnostem farmakologické léčby a možnostem nefarmakologického postupu začíná prodlužovat

V České republice existují specializované ambulance nebo centra pro srdeční selhání, ve kterých je péče o pacienty s tímto onemocněním soustředěna a je jim nabízena vysoce kvalifikovaná léčba včetně systému rehabilitačních i psychologických podpor. Pacientům zde může být také nabídnuta implantace speciálních kardiostimulátorů či defibrilátorů. Ti, pro něž je tento způsob léčby vhodný přicházejí do transplantačních center – Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze a 1. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny a Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně.

Jako první v ČR vznikla v roce 2000 specializovaná ambulance poskytující komplexní péči nemocným se srdečním selháním v Nemocnici na Homolce.„Centrum nyní pečuje o zhruba 400 nemocných. Pacienti se k nám dostávají nejen od lékařů naší nemocnice, ale i na doporučení internistů a kardiologů z jiných ambulancí z celé republiky. Novinkou posledních let je možnost využívání takzvaného domácího telemonitoringu, tedy sledování funkce srdce nemocného na dálku,“ řekla kardioložka centra MUDr. Marcela Schejbalová. Připomněla, že v rámci prvního Evropského dne srdečního selhání budou v nemocnici k dispozici informační letáky pro nemocné s možností konzultace zdravotního stavu přímo s lékaři specializovanými na tuto problematiku.

Příčiny chronického srdečního selhání na začátku 21. století jsou zcela odlišné, než byly před 30 či 50 lety. Dříve byl hlavní příčinou vysoký krevní tlak (hypertenze) a postrevmatické chlopenní srdeční vady. V současné době (při správné kontrole hypertenze a včasné operaci chlopenních vad) je nejčastější příčinou srdečního selhání ischemická choroba srdeční a stavy po srdečním infarktu (50 – 70 procent) a pozánětlivé postižení srdečního svalu, tedy dilatační kardiomyopatie (20 – 30 procent). Chlopenní vady vrozené či získané se na celkovém výskytu selhání podílejí asi deseti procenty, samotná hypertenze taktéž asi deseti procenty. Díky významným pokrokům v léčbě akutních koronárních příhod pomocí angioplastiky věnčitých tepen (roztažení zúžených cév speciálním balónkem), zlepšenému přežívání po srdečním infarktu a úspěšným kardiochirurgickým výkonům, lidé již na akutní srdeční příhody tolik neumírají, naopak se jich stále více dostává do stadia chronického srdečního selhání. Dalším faktorem nárůstu počtu lidí s chronickým srdečním selháním je stárnutí populace a zvýšený výskyt cukrovky, která vede k postižení srdečních cév.

Diagnóza chronického srdečního selhání je v ambulanci lékaře je stanovena na základě subjektivních obtíží nemocného a objektivního vyšetření. Musí být potvrzena echokardiografickým vyšetřením, RTG srdce a plic, natočením EKG a základním rozborem vzorku krve.

Na časté dotazy odpovídají:
MUDr. Filip Málek, MBA, Ph.D., vedoucí lékař ambulance srdečního selhání Nemocnice Na Homolce
MUDr. Marcela Schejbalová, kardiolog ambulance srdečního selhání Nemocnice Na Homolce

Je léčba srdečního selhání dlouhodobá?
Léčba je celoživotní, používá se kombinace několika léků, které mají různé mechanizmy působení a zlepšují srdeční funkce, čímž mírní příznaky srdečního selhání a zlepšují kvalitu života nemocného.

Je možná sportovní aktivita?
Konkrétní doporučení podá ošetřující lékař, ale všeobecně se doporučuje pravidelná (alespoň 3-4x týdně prováděná) mírná pohybová aktivita, hlavně aerobního charakteru, která nevede ke zvýšené dušnosti a únavěi. Nevhodné jsou silové sporty.

Existuje speciální dieta vhodná u srdečního selhání?
Vysloveně speciální dieta neexistuje, doporučuje se omezit spotřebu soli (pozor na trvanlivé a konzervované potraviny) a dávat přednost čerstvým potravinám, zelenině, bílému masu, rybám, celozrnným výrobkům, rostlinnému oleji.
Vždy je však nutné dietu pečlivě probrat s ošetřujícím lékařem, zejména trpí-li pacient dalšími chorobami. Například je nutné omezení bílkovin u onemocnění ledvin, zohlednění spotřeby některých druhů zeleniny při léčbě Warfarinem apod.

Existuje nějaké pracovní omezení?
Nejsou doporučována fyzicky namáhavá zaměstnání, pobyt v horkých provozech a noční směny. Taktéž pro profesionální řidiče mohou existovat limity pro výkon jejich povolání.

Jak časté jsou ambulantní kontroly?
Pokud nemá pacient výrazné limitující potíže, postačují kontroly po 3 – 4 měsících, v případě zhoršení stavu se kontroly doporučují mnohem častěji.

Jak je to s možností cestovat do zahraničí?
Pokud je stav stabilní, pacient pravidelně užívá léky, není námitek proti cestám do zahraničí, ale je potřeba zohlednit formu dopravy, její délku, možnost případného odpočinku v průběhu cesty a klima v samotné destinaci. Opět je dobré poradit se s ošetřujícím lékařem, ale konečné rozhodnutí závisí na samotném pacientovi. Nezbytností je dostatečně komplexní cestovní pojištění.