Kolorektálnímu karcinomu se lidově říká rakovina střev a konečníku. Šíří se do dalších orgánů – nejčastěji do jater a plic – lymfatickými (mízními) cévami i krví. Tak vznikají metastázy na místech vzdálených od původního ložiska.
Karcinomu může předcházet předrakovinné stádium, například familiární adenomatózní polypóza tlustého střeva, která má genetický podklad.
Příznaky kolorektálního karcinomu jsou nespecifické, a navíc pro neznalost problematiky laickou veřejností je riziko tohoto onemocnění stále podceňováno. Onemocnění se objevuje jen řídce u jedinců pod 40 let, nejvyšší výskyt nových případů je mezi 60. – 70. rokem. Postihuje stejně často muže i ženy.
Celosvětové hledisko
- Kolorektální karcinom je čtvrtý nejčastější karcinom na světě u mužů (po karcinomu plic, prostaty a žaludku) a třetí nejčastější u žen (po karcinomu prsu a děložního hrdla).*
- V roce 2007 se podle kvalifikovaných odhadů diagnostikovalo zhruba 1 200 000 nových případů kolorektálního karcinomu.*
- Každým rokem zemře přibližně 630 000 lidí na kolorektální karcinom, což činí 8 % všech úmrtí na solidní nádory.
- Více než jedna polovina lidí, u nichž je kolorektální karcinom diagnostikován, na toto onemocnění zemře.
- Čtvrtina nemocných má v době diagnózy již kolorektální karcinom s vytvořenými metastázami.
*Zdroj: American Cancer Society, Cances Facts and Figures, 2007
Evropa
- V Evropě je kolorektální karcinom druhým nejčastějším karcinomem. V roce 2006 přibylo 412 900 nových případů nemoci. Tvoří celých 13 % ze všech solidních nádorů.
- Po karcinomu plic je nejčastější onkologickou příčinou úmrtí (v Evropě). Ročně na něj zemře asi 200 000 osob.
- Jen 44 % lidí zná příznaky kolorektálního karcinomu.
- Pouze 5 % nemocných s metastatickým karcinomem tlustého střeva a konečníku přežije déle než 5 let od stanovení diagnózy.
Česká republika
Kolorektální karcinom je v České republice nejčastějším nádorovým onemocněním, v celoevropském měřítku jsme ve výskytu této diagnózy u mužů na prvním a u žen na druhém místě. Kolorektální karcinom zároveň patří i k nejčastějším příčinám úmrtí na maligní onemocnění u nás. Výskyt kolorektálního karcinomu stoupl za posledních 20 let o 200 %. V roce 2005 bylo v naší republice zachyceno 8 059 nových případů kolorektálního karcinomu a zemřelo na něj 4 332 pacientů (SVOD).
K příznakům patří:
- přítomnost hlenu a krve ve stolici,
- pocit stálého nucení na stolici po vyprázdnění,
- bolest břicha, pocit „špatného zažívání“,
- střídání zácpy a průjmu,
- nevysvětlitelný úbytek hmotnosti,
- extrémní únava,
- útvary (bulky) v břišní dutině.
Rizikové faktory onemocnění
- Věk – přes 90 % případů je diagnostikováno po 50. roce
- Předchozí onemocnění – především střevní polypy, chronická střevní zánětlivá onemocnění (ulcerózní kolitida, Crohnova choroba)
- Dietní návyky – strava s vysokým obsahem červeného masa a živočišných tuků, nedostatek vlákniny
- Kouření
- Nedostatek pohybu
- Obezita
- Vysoká konzumace alkoholu
Léčba
Léčebná strategie záleží na velikosti nádoru, jeho umístění a pokročilosti onemocnění.
Chirurgická léčba: V současnosti je základem terapie. V časných stádiích je možné odstranit celý nádor, v pokročilejších (za určitých okolností) i metastázy. U pokročilých stádií, kdy je nádor s metastázami tak veliký, že jej nelze odstranit, se mohou podat léky (včetně biologické léčby), které zmenší velikost nádoru i metastáz. Nádor i některé metastázy pak lze lépe odstranit.
Chemoterapie: Užívá se u pacientů před/po chirurgické léčbě. Zabraňuje množení nádorových buněk, předchází opakování choroby. V pokročilých stádiích pak zmenšuje nádor a mírní potíže. Její nevýhodou je to, že ovlivňuje i „zdravé“ nenádorové buňky. Z toho vyplývají časté a někdy vážné nežádoucí příznaky (nechutenství, zvracení, průjem, poruchy krvetvorby a obranyschopnosti organismu a další).
Radioterapie: Užívá se zejména v léčbě karcinomu konečníku jak před, tak po chirurgickém odstranění nádoru. Obvykle se kombinuje s chemoterapií. Zmírňuje příznaky u pacientů s pokročilým metastatickým kolorektálním karcinomem.
Biologická (cílená) léčba: Principem účinku biologické cílené léčby onkologických onemocnění je zamezení růstu nádorových buněk tím, že lék zablokuje určité molekuly (receptory), které „spouštějí“ dělení a růst nádorových buněk, přičemž neovlivňuje zdravé.
Vložit komentář