Na jejím vzniku se podílejí dědičné dispozice v kombinaci s nejrůznějšími provokačními momenty, kterými může například být infekce, stres a negativní emoce, některé léky, jiná onemocnění, nesprávná životospráva a u žen i hormonální vlivy, zejména v období těhotenství či klimakteria. U lupénky, zjednodušeně řečeno, dochází k abnormálně rychlému dělení a růstu kožních buněk a jejich nedokonalému rohovění. Výsledkem jsou klasická červená ložiska, jejichž povrch je pokryt šupinami. Tyto projevy jsou nejčastěji lokalizovány do oblasti loktů, kolen, křížové krajiny zad a kštice, ale ani jiným místům se lupénka zásadně nevyhýbá. Charakteristické je zhoršování projevů zjara a na podzim, tzv. sezonní průběh.

Psoriasis nepatří k chorobám (stejně jako atopický ekzém), které dnešní medicína umí vyléčit. Existují však způsoby, jak udržovat pokožku v dobrém stavu a jak prodloužit intervaly mezi výsevy nových ložisek nebo zhoršením již existujících.

Základem léčby jsou léky místní, tedy masti a krémy. Klasickým prostředkem jsou deriváty dehtu, například cignolin, které však barví a páchnou, proto se užívají většinou při hospitalizaci, kdy pacient není vystaven „obdivu“ okolí. Hormonální masti (kortikoidy) jsou účinné, ale nejsou pro své vedlejší účinky vhodné pro dlouhodobou terapii. V akutním stadiu se však bez nich mnohdy nelze obejít. Přednost by měly však dostat ty přípravky, které jsou dostatečně účinné a přitom mají minimum nežádoucích účinků, stejně jako při léčbě atopického ekzému.

V poslední době přibývá dobrých zkušeností s derivátem vitaminu D 3, (kalcipotriolem, u nás přípravek Psorcutan), který nebarví ani nepáchne a lze jej tedy použít i při ambulantní léčbě. Pro nejtěžší formy choroby je vyhrazena terapie celková látkami odvozenými od vitaminu A (retinoidy), prostředky ovlivňujícími imunitní reakce, buněčný růst a léky protizánětlivými.

Významnou součástí je i tzv. fototerapie ultrafialovým světlem různé vlnové délky.

Bez aktivní spolupráce pacienta nelze dosáhnout maximálního léčebného efektu. Na závěr přidáváme několik tipů, které prospějí nejen pacientům s lupénkou.

• Chladná ranní sprcha svědčí pokožce i psychice.
• Udržujte kůži dobře hydratovanou a vláčnou pomocí nedráždivých krémů.
• Pobývejte v místnostech s přiměřenou teplotou, ani horko ani chlad pokožce nesvědčí Pokud lze, vyhýbejte se i klimatizovaným prostorám.
• Nedrážděte kůži škrábáním, těsnými oděvy. Dávejte pozor na zbytečná poranění.
• Silně odmašťující prostředky postiženou pokožku ještě více poškozují (mýdla, mycí přípravky).
• Přiměřené slunění obvykle pomáhá, ale vyvarujte se spálení.
• Vyvážená strava, pravidelné cvičení a dostatek spánku vedou k duševní pohodě, která je v léčbě rozhodující.

Učte se minimalizovat stres a o svých potížích přemýšlet pozitivně. Je to těžké, ale když se vám to podaří a vaše sebevědomí stoupne, budete zvládat problémy včetně lupénky snáze. Vaším heslem by tedy mělo být: „Cílem je lupénku zvládat a nedovolit jí, aby ona zvládala mne!“