Za autoimunitní jsou považovány takové choroby, kdy obranný systém organismu začíná bojovat s vlastní zdravou tkání a napadá určité buňky. V případě revmatismu jsou důsledkem chronické záněty kloubů, vazů a svalů. Ty se projevují hlavně bolestivými otoky, nepohyblivostí a často i postupnou destrukcí kloubů a chrupavky. Biologickou léčbu tohoto onemocnění loni podstoupilo přes tisíc pacientů. Jedná se asi o jedno procento nemocných. Hlavní nevýhodou přitom je vysoká cena.

Výhodou biologické léčby je, že je cílená a lze ji kombinovat i s běžně užívanými chemickými léky a s fyzioterapií. Speciálně vyvinuté proteiny jsou podávány injekčně přímo do postiženého místa a buňkám na molekulární úrovni brání vyrábět určité látky. Léčba zabírá u 70 procent pacientů a daří se jí zbrzdit sebedestrukční proces organismu. U téměř třetiny pacientů jej pomáhá i zastavit. „Úspěchem je, když pacient přestane trpět klinickými příznaky a podstupuje minimální udržovací léčbu,“ řekl Pavelka.

Protilátky jsou vyráběny z živých separovaných buněk upravených pomocí genového inženýrství. Náklady léčení se pohybují od 30 do 35 tisíc Kč za měsíc. „Samotný vývoj léku je kolem miliardy dolarů a velmi drahá je i vlastní výroba, k dramatickému zlevnění by mohlo dojít, až vyprší patentová ochrana,“ řekl Pavelka. I přes vysoké náklady se prý léčba vyplatí, protože stát ušetří na hospitalizaci a vyplácení invalidních důchodů. Důležitým psychologickým a sociálním momentem je možnost pacienta být plnohodnotným členem společnosti.

Autoimunitním onemocněním je i lupénka. Ta bývá běžně definována jako dermatologické onemocnění a dermatologové také tuto chorobu obvykle léčí. Asi u pětiny pacientů se vyskytují i chronické kloubní záněty, které mají charakter revmatoidního onemocnění. „Biologická léčba je účinná jak v boji s lupénkou, tak i proti artritidě ve spojitosti s lupénkou, k dramatickému zlepšení dochází jak u kožního, tak i kloubního syndromu,“ vysvětlil Pavelka.

Lidé s revmatismem mají poměrně záhy problémy udržet si práci a trpí i jejich soukromý a společenský život. Do deseti let od prvních příznaků končí přibližně polovina pacientů v invalidním důchodu. Pomocí osvěty a včasné a účinné pomoci je prý přitom možné tento proces zvrátit.

Pomoci zařadit se zpět do společenského života jim má projekt Šance na návrat. Hlásit se do něj mohou ode dneška. Přihlášky budou posouzeny odborníky, a ti následně doporučí další postup péče o pacienta, včetně biologické léčby. Přihlásit se mohou lidé, kteří jsou v důsledku onemocnění nezaměstnaní nebo déle než tři měsíce v pracovní neschopnosti. Důležitá má být i vůle a ochota nerezignovat a vrátit se do práce, jakmile jim to zdravotní stav dovolí. Přihlášky a více informaci na www.sancenanavrat.cz.