Tato akutní zácpa může být příznakem náhlé břišní příhody, střevní neprůchodnosti (například zánětu slepého střeva, invaginace – „zauzlení“ střev, střevního infarktu a dalších). V těchto případech je nutné vyvarovat se podávání jakéhokoli projímadla a jakýchkoli léků, včetně léků proti bolesti, a okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Zácpa symptomatická provází jiná onemocnění. V tomto případě jde o příznak (symptom) jiné choroby. Může se vyskytovat u depresivní poruchy a dalších psychiatrických chorob, u metabolických a endokrinních onemocnění (například snížená funkce štítné žlázy, diabetes, onemocnění ledvin aj.), u neurologických onemocnění (Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza, poškození míchy apod.), doprovází užívání některých léků (morfin, atropin, léky proti vysokému krevnímu tlaku a mnoho jiných). Zácpa může mít příčinu i v jiném onemocnění střev – například při poruše nervového zásobení tlustého střeva, při zúžení střeva nádorem, při střevních zánětech (třeba Crohnova choroba) a dalších. Zácpu může vyvolat také strach z bolestivé defekace při anální fisuře (trhlinka sliznice-kůže análního otvoru) či zanícených hemoroidech.

Spastická zácpa (dráždivý tračník) je vnímána jako bolesti břicha s přetrvávajícím pocitem neúplného vyprázdnění. Typické je častější nucení na stolici s vyprázdněním minimálního objemu. Postihuje častěji ženy, mírní se psychickým klidem.

Syndrom líného střeva (inertní tračník, Laneův syndrom) také postihuje častěji ženy, spíše mladšího věku, první projevy bývají již v dětství. Obtíže se zhoršují věkem.

Zácpa habituální (funkční)

Jde o nejčastější typ zácpy, tvoří až 95 % případů. Zácpa prostá (dyschezie) zpravidla vzniká potlačováním nucení na stolici (defekačního reflexu) a nevhodného životního stylu (málo vlákniny, tekutin a pohybu).

Zácpa u dětí

V dětství jsou tři období, kdy nejčastěji dochází k projevům – přechod od kojení na jiný druh stravy a zařazení příkrmů, nácvik vyprazdňování a začátek školní docházky.

I u dětí jde nejčastěji o funkční (habituální zácpu). Potíže mají často původ v příliš „přísném“ nácviku vyprazdňování na nočníku, toaletě. U mladších školáků se podílí na rozvoji zácpy změněný režim, stud požádat o povolení odchodu na toaletu i ztráta soukromí v prostředí školních toalet.

Oddalováním defekace dochází k zadržování stolice, což vede k reabsorpci vody a „zředění“ stolice, zvětšení jejího objemu a rozšíření konečníku, který přestává být citlivý na naplnění. Nahromaděná stolice může překonat i napětí zevního svěrače, což se jeví jako enkopréza (neudržení stolice).

U novorozenců je třeba věnovat pozornost odchodu mekonia (první stoličky), k níž by mělo dojít do 48 hodin. Nestane-li se tak, je nutno vyloučit vrozené anomálie trávicího traktu, resp. i jiná onemocnění (například cystickou fibrózu). Zácpa v raném věku může signalizovat i poruchu inervace sestupného tračníku a konečníku (Hirschprungova choroba, megakolon kongenitum).

Zácpa těhotných

V těhotenství je zácpa častější. U mnoha žen provází celé těhotenství – od početí až do porodu. U těch, které trpěly zácpou již dříve, se potíže v těhotenství zhoršují. Jde o důsledek sníženého napětí a pohyblivosti střev vyvolaných progesteronem, k čemuž později přistupuje i tlak rostoucí dělohy a snížené napětí břišní stěny. Často bývá současně zpomalené uvolňování střevních plynů a dostavuje se pocit nadýmání.