Samotná interrupce představuje etický problém, který často rozděluje společnost na dva nesmiřitelné tábory bez ohledu, jak a proč je interrupce vyvolána. Mezi zastánci práva na interrupce existuje široké spektrum názorů, počínaje právem na interrupci za jakýchkoli okolností, přes právo na interrupci jen v určitých případech (např. po znásilnění nebo incestu) nebo povolením interrupce jen do určité doby od početí. V české liberální společnosti je uznáváno právo svobodné volby ženy, zda chce na svět přivést dítě, či nikoli. Odpůrci interrupce tvrdí, že člověk má právo na život již od samotného početí a že již zárodečná buňka je samostatný jedinec, který se již pouze vyvíjí a potrat (za nějž někteří považují i hormonální antikoncepci) je tedy podle nich vraždou.

Chirurgická interrupce

Interrupci lze provést chirurgicky – kyretáží nebo tzv. miniinterrupci, což je v podstatě odsátí obsahu děložní dutiny. Ze sociálních důvodů se interrupce provádí do12. týdne těhotenství, v odůvodněných zdravotních případech i později. Vždy je však nutné instrumentálně rozšířit děložní hrdlo, z čehož může v budoucnu vyplynout nedostatečnost děložního hrdla a vést ke spontánním potratům. Manipulace v děloze taktéž není bez rizika. Jmenujme například infekci, která může způsobit neprůchodnost vejcovodů a neplodnost, případně smrtící embolizaci.
Druhým způsobem, který se zdá šetrnější, ale má též svá rizika, je podání buď vysokých dávek hormonů (ve velmi ranných stadiích) nebo mifepristonem a následným podáním prostaglandinu.

RU 486 pro a proti

Mifepriston (RU 486) je látka s antiprogesteronovým účinkem. Progesteron je ženský pohlavní hormon, který „živí“ ranná stadia těhotenství. Když se jeho účinku zabrání, například mifepristonem, těhotenství „odumře“. V ranných stadiích se užívá samotný mifepriston, později je nutné k vypuzení mrtvého plodu ještě použít další látku – prostaglandin E1 (misoprostol). Mifepriston se však používá i v jiných indikacích, například jako postkoitální antikoncepce – „pilulka po“, nebo jako lék na poruchy menstruačního cyklu. Lze jej použít do 63. dne od poslední menstruace. Aplikace může být rozdělena do více dávek a pacientka by měla být pod pečlivou kontrolou lékaře. Úspěšnost použití se pohybuje mezi 92 až 95 % případů.
Mifepriston je znám od roku 1988 a nyní je registrován a používán v 19 evropských zemích. Jeho první indikací (schválený důvod k použití) byla regulace menstruačního krvácení.
Čeští gynekologové v převážné míře zastávají názor, že jeho zavedení by obohatilo spektrum dostupných metod. Je šetrnější než chirurgická interrupce a jeho aplikace je komfortnější. Rovněž cena pro uživatele je několikanásobně nižší.

V současnosti je k dispozici dostatek údajů o bezpečnosti a spolehlivosti mifepristonu. Ve srovnání s chirurgickou interrupcí má jen o něco málo nižší úspěšnost, jeho užití je častěji provázeno bolestí a nevolností, po jeho podání může následovat delší a silnější krvácení. Většinou pacientek je však dobře snášen.
Je však nutné upozornit, že RU 486 nebude volně prodejným lékem, ale právě naopak. Pacientka musí být pod opravdu pečlivou kontrolou lékaře, který jí přípravek doporučí a následně se přesvědčí, že interrupce proběhla bez komplikací. Ačkoli si čeští gynekologové vesměs přejí, aby mohli mifepriston ženám předepisovat, jeho použití bude klást větší nároky na striktní dodržení doporučeného postupu. Bude nutné stanovit jasná kriteria pro jeho aplikaci a metodiku následného sledování pacientky. Lékaři budou muset velmi pečlivě sledovat průběh potratu a předcházet možným komplikacím. Ženě žádající interrupci by měly být nabídnuty a vysvětleny obě alternativy se všemi výhodami i negativy. Těhotná by si pak zvolila způsob ukončení těhotenství podle vlastního uvážení.
Optimální variantou by však bylo, aby se žena chránila preventivně spolehlivou modení antikoncepcí a nemusela volit mezi metodami interrupcí, které vždy znamenají velký zásah do mateřského organismu.

Co v Česku neznáme (naštěstí)

Zákaz interrupcí vede k jejich ilegálnímu provádění. Zákrok pak vykonávají často ne zcela kvalifikované osoby (hovorově nazývané jako „andělíčkářky“), často v naprosto nevyhovujících podmínkách, což je z hlediska zdraví a života krajně riskantní.
Vzhledem k tomu, že dostupnost potratů se v jednotlivých státech podstatně liší, vznikl v některých zemích velmi výhodný obchod – potratová turistika. Například Polky jezdí k nám a Irky do velké Britanie.