Farmakologická léčba – spočívá v podávání medikamentů, zejména nitroglycerinových přípravků nebo blokátorů kalciových kanálů.

Koronární angioplastika – patří mezi metody intervenční kardiologie. Kardiologové do postižené cévy zavedou většinou vpichem přes tříslo tenký vodič, po němž do místa zúžení tepny zasunují speciální cévku (katétr) zakončenou válcovitým balonkem. V nenaplněném stavu ho umístí do zúženého místa. Balonek se postupně rozepíná do velikosti 1,5 – 5 milimetrů. Po roztažení zúžené tepny balonek odstraní a na jeho místo zavedou jemnou kovovou mřížku – stent.

Bypassová operace – při ní kardiochirurg našije na tepnu spojku jako přemostění zúženého místa mezi aortou a srdečním svalem. Pro tento účel se nejčastěji používá povrchová žíla odejmutá z dolní končetiny nebo prsní tepna či tepna z předloktí. Ve všech oblastech, ze kterých se štěpy odebírají, je dostatečné boční řečiště, takže vyjmutí žíly nebo tepny se obejde bez následků. Zákroky se na Homolce provádějí také pomocí chirurgického robota.

Míšní stimulace (SCS – Spinal Cord Stimulation) – patří mezi neurochirurgické elektrostimulační metody při terapii bolesti, vybraných stavů anginy pectoris, spastických stavů po iktu (ztuhlých ochrnutých svalů po cévní mozkové příhodě) i některých cévních poruch dolních končetin. Při léčbě anginy pectoris je snahou pomocí elektrických impulzů snížit intenzitu angiosních bolestí a zmenšit pohybová omezení pacienta, která s sebou příznaky nemoci přinášejí. Stimulační impulzy pociťuje pacient jako celkem příjemné brnění v místě, kam se obvykle angiosní bolesti přenášejí.

Postup při implantaci míšní stimulace

Elektrodu zavede operatér vpichem pomocí duté jehly do epidurálního prostoru páteřního kanálu, do oblasti nad tvrdou míšní plenou, která chrání míchu. Pak ji pomocí speciálního zavaděče sune od dolní hrudní páteře k hranici s krční páteří (oblast C7 – Th1). Pohyb elektrody je sledován skiaskopicky – kontinuálním rentgenologickým vyšetřením. Správné uložení elektrody je následně ještě zkontrolováno a upraveno při testovací elektrostimulaci, kdy se neurochirurg a kardiolog ještě před konečným upevněním ujistí, že stimulace vyvolává u nemocného správný efekt. Tato fáze se provádí v lokální anestezii, protože vyžaduje spolupráci nemocného. Konečné umístění elektrody závisí na určení místa bolesti, které pacient udává.
V další fázi operatéři vytvoří podkožní tunel, kterým protáhnou vodič spojující elektrodu a stimulátor, který generuje elektrické impulzy. Přístroj zašijí do vypreparované kapsičky pacientovi pod kůži, obvykle na přední straně trupu. Pacient pak dostane malý ruční programátor, jímž přístroj zapíná a vypíná, případně mění původně lékařem nastavenou intenzitu a frekvenci elektrických impulzů.

Kvalita života před implantací míšní stimulace a po ní

„V relativně časném věku jsem prodělal infarkt myokardu a následně jsem měl velké potíže způsobené anginou pectoris,“ vypráví dnes 57letý pacient Petr. „Byly to ty obvyklé velké bolesti na hrudi, užíval jsem spoustu léků, stav se stále zhoršoval, velmi mě to omezovalo v pracovním i soukromém životě, lékaři rozhodovali o tom, že mě pošlou do invalidního důchodu,“ popisuje. „V té době mi bylo necelých 50 let, takže když jsem dostal nabídku na implantaci míšní stimulace, rád jsem ji přijal. Po zavedení stimulátoru se moje situace v krátké době obratem změnila, ustupovaly potíže, ubývalo mi léků, zvedala se moje výkonnost a proti stavu před zavedením míšního stimulátoru dnes pracuji naplno i 12 hodin denně, ve volném čase se věnuji i fyzické aktivitě, nemám žádná omezení,“ pochvaluje si Petr.

Míšní stimulace není vhodná pro každého pacienta s anginou pectoris

Používá se u refrakterní, tedy neléčitelné formy nemoci, kdy u pacienta všechny ostatní způsoby léčby (léky, angioplastika, bypass) selhávají. Pro tyto přísně indikované (vhodné) pacienty znamená jedinou cestu, která jim pomůže ulevit od záchvatů jinak neřešitelné kruté bolesti, jež negativně ovlivňuje kvalitu jejich života.

Komplikace po zákroku nejsou příliš časté, ale přesto jde o choulostivou proceduru, protože se lékaři pohybují v páteřním kanálu v blízkosti míchy a nesprávný postup může nemocného poškodit. V některých případech se může vyskytnout nesnášenlivost implantátů či infekce. Pokud jsou problémy vážnější a přetrvávají, dají se implantáty vyjmout.