Patří mezi nejčastější onemocnění. Zpravidla potkají každého z nás několikrát do roka. Nemívají těžký průběh, často je „přechodíme“, čímž ubližujeme sobě i svému okolí.
Choroby z nachlazení, kterým říkáváme nesprávně „chřipka“, jsou vyvolány desítkami typů virů. Obvykle se jim útok na lidské sliznice podaří v období mlh a plískanic, ale ani v létě jejich výskyt není výjimkou. Šíří se kapénkovou infekcí – nemocný člověk je vylučuje s kašlem, kýcháním a nosním sekretem a šíří je kolem sebe. Oslabený jedinec (prochladlý, prožívající psychický i fyzický stres, s trvale nebo přechodně oslabeným imunitním systémem) je pak pro infekci vnímavý. Viry se usadí na jeho sliznicích, odkud pronikají dále do těla. Pomnoží se a vyvolávají příznaky.
Lidé, kteří jsou v dobré kondici, dobré náladě s fungujícím imunitním systémem, pronikající viry nepustí dál a rychle je zlikvidují ještě dříve, než se stihnou pomnožit.
První příznaky se objeví za několik hodin od nákazy, obvykle ne později než za tři dny. Nejprve zpravidla začne postiženého šimrat v nose, škrábat v krku, což vyvolá kýchání a pokašlávání. Řídká vodnatá rýma a mírně zvýšená teplota (do 38 stupňů) patří také k počátečním příznakům chorob z nachlazení. Pokašlávání se mění v „suchý“ dráždivý kašel, který se během několika málo dnů mění ve vlhký, tedy takový, při němž nemocný vykašlává hleny. Změní-li se barva sekretu z nosu z bílé na žlutavou či zelenavou, je to známka, že se přidala bakteriální infekce. U větších dětí a dospělých je průvodní a přechodný zánět dutin spíše pravidlem než komplikací. Proto také při chorobách z nachlazení bolí hlava. Většinou však zánět dutin odezní společně s rýmou. Přetrvává-li, je vhodné jej léčit.
Nejvíce virů šíří nemocný první dna dny od propuknutí choroby. Proto je dobré, aby zůstal alespoň tyto dva dny doma v posteli. Nenakazí tak všechny spolupracovníky, cestující stejným dopravním prostředkem, pouze své nejbližší.
Klid na lůžku je také jediným účinným lékem chorob z nachlazení. Tak lze zkrátit onemocnění na minimum a předejít komplikacím, které nebývají příliš časté.
Přípravky, které jsou často představovány tak, že léčí chřipku a nachlazení, ve skutečnosti pouze zmírňují příznaky. Je dobře, že je máme k dispozici, ale viry z těla neodstraní, tudíž neléčí. Klid je v tomto případě nenahraditelný.
Rýma (rhinitis = zánět nosní sliznice)
Jde o zánětlivou reakci nosní sliznice na napadení viry, k němuž se mohou přidat další dráždivé faktory – prach, kouř, chemické látky, pyly, chlad. K rýmě patří šimrání v nose, kýchání, pocit ucpaného nosu, zastřený hlas, pobolívání hlavy, vodnatá nebo hlenovitá sekrece z nosu.
Základem léčby rýmy a prevencí jejich komplikací je zachování průchodnosti nosu – smrkáním, které lze naučit i malé děti. Kojencům a malým batolatům je třeba uvolnit nosní průduchy účinnou odsávačkou. Ke zmírnění otoku nosní sliznice a uvolnění hlenu při rýmě jsou vhodné nosní kapky nebo ještě účinnější nosní spreje. Není správné je aplikovat příliš často, stačí čtyřikrát denně a ne déle než týden. Časté a dlouhodobé podávání nosních kapek a sprejů může průběh rýmy zhoršit a prodloužit.
Při rýmě raději používáme papírové kapesníky, které po použití ihned vyhazujeme. Často si myjeme ruce. Nosní sekret zejména z počátku onemocnění obsahuje viry, správnou hygienou omezíme jejich šíření.
Zánět nosohltanu (faryngitis)
Projevuje se pálením, škrábáním i bolestí v krku, které narozdíl od angíny není tak striktně vázáno na polykání. Při pohledu do krku jsou patrné zduřelé červené sliznice a obvykle i „krápník“ hlenu. Zduření (zánětlivý otok) může postupovat až do oblasti hlasivek, pak vyvolává chrapot a pokašlávání. Malé děti (i citlivější dospělí) mohou při zánětu nosohltanu i zvracet.
Lékem je klid, dostatečný příjem tekutin, zábaly krku, inhalace zvlhčeného vzduchu. Pálení a bolest pomohou zmírnit volně prodejné pastilky.
Lehce zvýšená teplota je výhodou. Kolem 37 stupňů pracuje imunitní systém účinněji. Teplotu nad 38 stupňů můžeme mírnit přípravky s paracetamolem. U dětí dáváme pozor, aby přípravek proti teplotě neobsahoval kyselinu acetylosalicylovou (Acylpyrin, Aspirin, Anopyrin, ale i některé léčivé „směsi“ a „čistá“ homeopatika). Pro děti není vhodná, protože se podílí na rozvoji velmi vážného onemocnění (Reyův syndrom), při němž dochází k postižení jater, mozku a posléze dalších orgánů. Bez rychlé a intenzivní léčby končí smrtí.
Angína (tonsilitis) vs. nachlazení
Angína nepatří k chorobám z nachlazení. Jejím původcem jsou bakterie, obvykle streptokokus. Obvykle vyžaduje léčbu antibiotiky. Často však bývá problém odlišit počínající angínu od prostého virového zánětu nosohltanu, na který antibiotika nepůsobí a je zbytečné je nasazovat. Pro angínu hovoří vyšší a neklesající teploty, zduřelé krční uzliny, bolesti břicha, schvácenost, obtíže při polykání. Mnohdy však rozhodne až bakteriologické vyšetření výtěru z krku.
Kašel
Kašel není chorobou, ale příznakem mnoha onemocnění. U chorob z nachlazení je známkou podráždění sliznic horních dýchacích cest. Může jít o pokašlávání, ale i o „dusivý“ suchý záchvatovitý kašel, který přichází ve dne a především v noci, kdy jej zhoršují hleny tekoucí z nosu a nosohltanu. Kašel může provázet zvracení. Dráždivý kašel tlumíme, zbytečně vyčerpává.
V mírnění kašle můžeme použít volně prodejné léky i bez porady s lékařem. Důvodem k návštěvě doktora by však měla být neklesající či stále stoupající horečka, schvácenost, potíže s dýcháním či minimálně týden neustupující suchý kašel. Pak by se již mohlo jednat o komplikaci – zánět průdušek, či zápal plic.
Po dvou až třech dnech kašel zvlhne a nemocný vykašlává hleny. Takový kašel spíše podporujeme – hleny z dýchacích cest je nutné průběžně odstraňovat a to kašel zvládá. Postupné zvlhčování kašle a odkašlávání patří do běžného průběhu onemocnění a proto se snažíme tento proces urychlit. Existuje bezpočet „babských“ receptů, které opravdu fungují (kuřecí vývar s česnekem a majoránkou, sirup z cibule naložené v cukru…). Součástí takové léčby musí být dostatek tekutin.
Další opatření při nachlazení
K terapeutickým postupům patří přísun čerstvého vzduchu, nepřetopená místnost, ne příliš suchý, ale zvlhčený vzduch. Ideální teplota v místnosti je v našich podmínkách kolem 22 stupňů ve dne a 17 – 18 stupňů v noci. Vzduch by neměl být znečištěn kouřem z cigaret, kouř vyvolává kašel, dráždí sliznice a průběh onemocnění zhoršuje.
Strava by měla být lehká, měla by obsahovat především sacharidy (jsou dobře stravitelné a dodávají rychleji energii), bílkoviny (udržují pozitivní tělní, tzv. anabolický metabolismus a obsahují nezbytné tzv. esenciální mastné kyseliny, což jsou stavební kameny všech tkání i buněk imunitního systému) – optimálně v bílém mase a mléku a mléčných výrobcích, trochu rostlinných olejů (i pro vstřebávání vitaminů, které jsou rozpustné v tucích, i proto, že obsahují „hojivé“ složky). Podstatnou část jídla (kdykoli a v období choroby z nachlazení tím spíše) by měla tvořit zelenina a ovoce (zdroj vitaminů, nerostných látek i stopových prvků, nezbytných pro dobrou funkci imunitního systému, a především vlákniny, která podporuje střevní peristaltiku, a tudíž nedochází k zácpě, jež je při onemocněních se zvýšenou teplotou častá).
Dostatek tekutin má léčebný účinek. Při zvýšené teplotě dochází ke ztrátám vody v důsledku zvýšeného pocení. Tekutiny urychlují i přeměnu suchého kašle na vlhký, podporují vykašlávání. Traduje se, že by se měly pít horké tekutiny, ale tato pověra nemá racionální základ. Chladnější mírní škrábání v krku a při teplotě jsou i příjemnější.
Komplikace
Choroby z nachlazení jen vzácně vedou k vážnějším komplikacím. Můžeme se setkat se zánětem dutin, který se projeví bolestmi hlavy zhoršujícími se v předklonu. Léčbu by měl vést lékař. Virová infekce může postupovat do dalších oddílů dýchacího traktu a může usnadnit pomnožení bakterií na jeho sliznicích. Pak dochází k zánětu průdušek. Ten se projeví zvýšenou teplotou nebo horečkou, pískáním případně i bolestí na hrudi, dýchacími obtížemi a kašlem se zvýšeným odkašláváním. Návštěva lékaře bývá nezbytná. V dětském věku je poměrně častou komplikaci bolestivý zánět středního ucha, který vyžaduje odborné ošetření (obvykle „píchnutí“ bubínku, tzv. paracentézu) a další léčbu.
Prevence = posilování imunitního systému
Proti chorobám z nachlazení, protože je vyvolávají desítky virů, neexistuje očkování. Do jisté míry mohou být účinná méně specifická opatření, která vedou k posílení obranyschopnosti organismu.
Otužování od útlého dětství zahrnuje vhodné oblékání (přiměřené teplotě), dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, větrání. Účinné je sprchování studenou vodou (na závěr koupele), saunování.
Cigaretový kouř poškozuje sliznice dýchacích cest a tak usnadňuje průnik škodlivým látkám a virům, a to jak u samotných kuřáků tak i osobám v jejich okolí. Také obezita je rizikovým faktorem pro oslabení imunitního systému; střídmý a vyvážený jídelníček a pravidelný sport obranyschopnosti organismu prospívá. Je prokázáno, že deprese bývá spojena s poruchami imunitního systému, tedy i se sklonem k větší nemocnosti.
V době většího výskytu nachlazení se vyvarujeme zbytečného pobytu v uzavřených prostorách, kde se vyskytuje pohromadě mnoho osob, mezi nimiž se infekce šíří: v obchodech, hromadných dopravních prostředcích, restauracích, kinech, divadlech apod. Důležitý je odpočinek a přiměřená doba spánku.
Oslabení, jedinci (i děti), kteří trpí opakovanými infekcemi horních dýchacích cest, mohou na doporučení lékaře posílit obranyschopnost speciálními přípravky, které obsahují tzv. bakteriální lyzáty, které „trénují“ imunitní systém (například Bronchovaxom a další).
Chřipka (influenza)
Ten, kdo ji prodělal, už si ji nikdy s chorobami z nachlazení nesplete. Jde o poměrně závažné onemocnění, které nelze jen tak „přechodit“.
Typicky česky znějící slovo „chřipka“ má pravděpodobně svůj původ ve staročeském slově „chřípěti“, které označovalo chraptění nebo sípání. Zajímavý je i další osud slova. Ruská podoba základu „chrip“ byla přibližně v 18. století přejata do francouzštiny a němčiny. Vzniklo označení „grippe“. Odtud se slovo vrátilo zpět do ruštiny a polštiny. Dnes v ruštině najdete slovo „grip“ a v polštině „grypa“. Ve většině ostatních evropských jazyků je chřipka označována jako „influenza“. Tento název vychází z latinského označení „influere“ – vtékat, vlévat se. Souvislost chřipky a „tečení“ si lze vysvětlovat jakoby rozlévající se epidemií.
Pravá chřipka (influenza) je vážné celkové onemocnění, které postihuje celý organismus. Základním rysem je, že vždy přichází v epidemiích, zpravidla v období koncem a počátkem kalendářního roku (prosinec až březen). Stejně jako choroby z nachlazení je vyvolána viry. K projevům dochází do 24 hodin po průniku viru do organismu.
Začíná z plného zdraví náhlou schváceností, zimnicí, třesavkou, vysokou horečkou, bolestí hlavy, svalů a kloubů. Přidává se suchý dráždivý kašel, teprve později (a zdali vůbec) rýma. Horečnaté stadium trvá 2 až 5 dní, ale ještě dva až tři týdny může přetrvávat zvýšená únavnost. Uzdravení je však téměř pravidlem.
Chřipkové viry se šíří kapénkovou nákazou. Kapénky jsou velmi malé částečky hlenu a slin obsahující velké množství virových částic. Nemocný člověk je „vysílá“ do svého okolí při kašlání, kýchání, mluvení, zanechává je na předmětech denní potřeby.
Chřipkové viry
Připomínají miniaturní kuličky, které jsou viditelné jen pod mikroskopem. Na povrchu jsou „poprášeny“ útvary, kterým se říká antigeny. Právě přítomností různých antigenů se od sebe liší jednotlivé typy chřipky. Antigeny totiž ovlivňují schopnost uchytit se na povrchu lidských nebo zvířecích buněk, proniknout do nich a pomnožit se v nich. Proto je třeba ptačí chřipka na člověka přenosná jen za extrémních podmínek. K tomu, aby ohrozila člověka, by se musel změnit charakter povrchových antigenů.
Rozlišují se dva druhy antigenů na povrchu chřipkových virů. Jeden z nich se označuje H (hemaglutinin), druhý N (neuraminidáza). Konkrétní typ antigenu označuje číslo. Například virus influenzy H1N1 znamená normální lidskou chřipku, virus s označením H5N1 zase více populární než pro člověka skutečně nebezpečnou chřipku ptačí.
Není chřipka jako chřipka
Známe několik typů chřipky, které vyvolávají obrovské epidemie (pandemie). Jednotlivé typy se liší i průběhem. Například chřipka A (zejména subtyp H1N1) může u oslabených jedinců (astmatiků, lidí s nemocemi srdce a plic, diabetiků, starých lidí atp.) probíhat jako těžké onemocnění, které může mít i závažné komplikace (zápal plic, pohrudnice, srdečního svalu apod.) Naopak chřipka typu B probíhá obvykle velmi mírně. Chřipka C obvykle zpravidla postihuje jen děti.
Léčba
V terapii chřipky u lidí, pro něž znamená vážné ohrožení, nebo při nepříznivém průběhu je možné použít léky – antivirotika: amantadin (Viregyt-K – tablety), oseltamivir (Tamiflu – tablety) nebo zanamivir (Relenza, která se vdechuje). Léky musí předepsat lékař.
Obvykle však stačí klid na lůžku a tlumení příznaků. Při vysoké horečce se doporučuje užívat paracetamol, který tiší i bolesti. Dbáme na dostatek tekutin, přísun vitaminů (především C), lehkou, dobře stravitelnou stravu.
Účinná prevence – očkování
Proti chřipce A (některým subtypům) i B chřipce se očkuje a očkování chrání před nákazou po dobu 6 až 12 měsíců, v případě velmi virulentní („silné“) infekce pak poskytuje ochranu před nepříznivým průběhem onemocnění. Očkování proti chřipce však nechrání před infekcí jinými viry! To znamená, že i po očkování můžeme dostat takzvanou „chřipku“ – běžné virové onemocnění z nachlazení.
Česko je pověstné tím, že jeho obyvatelé očkování proti chřipce výrazně podceňují. Pomineme-li rok paniky vyvolané ptačí chřipkou, tak proočkovanost populace činí zhruba 7 %, přičemž v okolních zemích (Německo, Rakousko) je minimálně trojnásobná. Vinou není však jen nezájem lidí o očkování, ale často i problémy s distribucí vakcíny.
Ze zákona mají očkování zadarmo rizikové skupiny obyvatel, tedy ti, kdo trpí chronickými chorobami (například některými srdečně-cévními, plicními, poruchami imunity apod.). Stát také organizuje a financuje očkování některých zaměstnanců, jejichž profese je pro chod společnosti nezbytná.
Vložit komentář