Podle WHO (World Health Organisation, Světová zdravotnická organizace) jsou revmatické choroby definovány jako onemocnění pohybového aparátu spojené se sníženou pohyblivosti a většinou i bolestí. Tento pojem je velmi obecný a zahrnuje revmatické postižení svalů, šlach, vazů a kloubů. Revmatické choroby však mohou postihovat i další orgány (viz dále).

Pohybový aparát je velmi složité zařízení a funguje jako celek. Pokud jsou některé jeho složky poškozeny, začne „pracovat jinak“ a hrozí přetížení dalších částí. Pacient pak cítí bolest jak v místě poškození, tak i v jiných částech těla.

Revma – to není jediné onemocnění, ale celé široké spektrum nemocí (současná medicína rozlišuje asi 450 různých revmatických onemocnění), které se liší svými projevy, závažností, trváním, rozsahem či způsoby léčby.

Koho postihuje?

Přibližně jedna polovina obyvatel trpí některou formou revmatického onemocnění. V průměru jsou revmatické choroby častější u žen než u mužů; proč tomu tak je však nevíme úplně přesně.

Ve srovnání s jinými chorobami, jako jsou např. kardiovaskulární, neuropsychiatrická, endokrinní nebo nádorová onemocnění, postihují revmatické nemoci více lidí, způsobují více nemocnosti, vedou k většímu počtu pracovní neschopnosti, jsou častějším původcem invalidity a konečně i společnost více ekonomicky zatěžují. V Evropské unii jsou revmatické nemoci zodpovědné za 450 milionů dnů pracovní neschopnosti ročně.

Typy revmatických chorob

Celé spektrum revmatických onemocnění můžeme rozdělit do několika základních kategorií:

·         Degenerativní choroby (tedy poškození z opotřebení, příkladem je třeba artróza).

·         Zánětlivá revmatická onemocnění, k nimž patří především:

o    revmatoidní artritida (RA),

o    juvenilní idiopatická artritida (JIA) postihuje děti,

o    ankylozující spondylitida (AS, Bechtěrevova nemoc)

o    psoriatická artritida (PsA) provází kožní onemocnění – lupénku

o     systémové choroby pojiva (vzácné nemoci, jejichž původ tkví v tom, že náš imunitní systém přestane tolerovat vlastní tkáně a najednou začne některé jejich součásti rozeznávat jako by byly cizí). Organismus vytváří protilátky proti některým součástem buněk (tzv. autoprotilátky) a imunitní buňky se hromadí v různých orgánech, které mohou poškodit. (Nejčastější takovou nemocí je systémový lupus erythematodes).

·         Metabolická kostně-kloubní onemocnění (např. dna, osteoporóza)

·         Mimokloubní revmatismus (např. fibromyalgie)

·         Další (infekční artritidy, paraneoplastické syndromy apod.)

Zánětlivá revmatická onemocnění

K nim řadíme například revmatoidní artritidu, juvenilní idiopatickou artritidu, Bechtěrevovu chorobu, artritidu při lupénce a další. Příčina těchto chorob je velmi podobná. Zatím ještě není přesně znám mechanismus jejich vzniku. Je však jisté, že s tím má co do činění obranný (imunitní) systém. Ten nás má chránit před mikroorganismy z vnějšího okolí a také by měl ničit přestárlé, a tudíž potenciálně nebezpečné buňky našeho těla. Při nesprávném fungování tohoto systému může dojít k tomu, že tělo ničí své vlastní zdravé buňky.

Co se odehrává v kloubech při artritidě?

Vnitřní výstelka kloubního pouzdra, označovaná jako synoviální membrána či synovie, je tenká vrstva tkáně produkující malé množství tekutiny (synoviální tekutina), která umožňuje hladké klouzání kloubních ploch při pohybu a výživu kloubní chrupavky.

Při zánětu dochází ke ztluštění synoviální membrány v důsledku nahromadění zánětlivých buněk (leukocytů) a novotvorbě prokrvené pojivové tkáně. Zmnožená synovie vyrábí obvykle větší množství kloubní tekutiny, která je pak označovaná jako kloubní výpotek. Zmnožení tkání a tekutiny uvnitř kloubu pak navenek působí bolestivý otok, obvykle doprovázený omezením pohyblivosti kloubu. Typickým projevem artritidy je ztuhnutí kloubu po delší nehybnosti, zejména ráno (tzv. ranní ztuhlost).

Obvyklou reakcí na bolest a otok kloubu je snaha držet končetinu v pokrčené poloze, při níž je mechanický tlak uvnitř kloubu nejnižší, a tím jsou sníženy i bolestivé podněty (tzv. antalgická poloha). Přestože je tato poloha pro pacienta pohodlnější, dochází při ní k výrazné změně mechaniky kloubu i celé končetiny s velmi negativními důsledky na celý pohybový aparát.

Pokud není artritida řádně léčena, dlouhodobě probíhající zánět může vést k nevratnému poškození kloubu.

Příznaky revmatoidní artritidy

• Kloub je oteklý.
• Otoky kloubu jsou doprovázeny bolestivostí při pohybu i v klidu.
• Nepohyblivost je největší po ránu trvající déle než 30 min. nebo v situacích, kdy se s kloubem dlouho nehýbalo.
• Kloub ztuhne v nepřirozené poloze (deformita). Pro postižené prsty je typické odklonění k malíkové straně.