Do výčtu civilizačních chorob, které vznikají kvůli našemu nezdravému životnímu stylu, patří rozhodně i degenerativní změny páteře. Na bolestivé stavy zad si stěžuje velká většina dospělé populace. Stárnutí a opotřebení páteřních struktur si bohužel leckdy urychlujeme sami svým životním stylem. Nejde jen o to, že spoustu času sedíme či stojíme na místě. Páteři neprospívá ani nárazová nadměrná fyzická zátěž. Když lidé nárazově občas přetíží páteř zvedáním činek nebo odpalováním míčků, vznikají v meziobratlových ploténkách mikrotraumata. Tím se předčasně urychlují degenerativní změny nosných páteřních struktur. Postiženi bývají obvykle lidé ve věku 30 až 60 let, kolem 45. narozenin se potíže projeví nejčastěji.
Stárnutí páteře urychlujeme nejen sezením
Na bolestech zad se podepisuje změna pracovního tempa i struktury vykonávané práce a samozřejmě nedostatečná relaxace. Lidé páteř nadměrně zatěžují tím, že denně dlouhé hodiny sedí u počítače nebo postávají na místě a vůbec nesportují. Pokud se ke sportu odhodlají, nebývá to častá, průběžná pohybová aktivita, ale nárazová záležitost. Jestliže se člověk, který jinak jen sedí či kousek popojde k autu, vypraví jednou, dvakrát týdně do posilovny a tam cvičí hned s maximální zátěží, je to špatně. Stejně tak nejsou dobré nepřirozené rotační pohyby například při prestižních sportech jako je golf či tenis, do nichž se teď lidé mnohdy bez předběžné fyzické přípravy pouštějí. Svaly a vazy toto nějak zvládnou. Kosti a plotýnky páteře ovšem ne.
Degenerativní změny mohou vyústit v posun obratlů, výhřez meziobratlové ploténky nebo zbytnění kloubků, které způsobí zúžení páteřního kanálu. To všechno může být příčinou útlaku nervových kořenů, vybíhajících z míchy, vedoucí páteřním kanálem. Výsledkem jsou bolesti v zádech, často provázené bolestmi v končetinách, ale i v dalších částech těla podle toho, v které části páteře degenerativní změny probíhají.
Statistiky České spondylochirurgické společnosti ukazují, že se u nás za posledních deset let téměř zdvojnásobil počet veškerých operací páteře. A nárůst operačních výkonů, řešících degenerativní změny na páteři, bude pravděpodobně ještě stoupat. Struktury páteře, hlavně meziobratlové ploténky a páteřní kloubky, stárnou jednak samovolně s věkem, ale do značné míry k tomu přispívá i současný životní styl.
Konzervativní léčba
Pokud člověk pociťuje bolesti a pohybové problémy, jež trvají déle a nejsou samoléčbou řešitelné, měl by vyhledat lékaře, nejprve neurologa. Ten léčí pacienta podle jeho obtíží konzervativními metodami, tedy při akutních potížích perorálními léky či infuzemi a po zklidnění bolestí doporučí komplexní rehabilitaci. Při vážnějších potížích s páteří je zlatým standardem nejprve vyšetření pomocí magnetické rezonance, která zobrazí úroveň degenerativních změn plotének, meziobratlových kloubů, vazů a případný útisk nervových struktur. Novinkou posledních let jsou pak postupy, při nichž se spojuje diagnostika a léčba.
Nové diagnostické možnosti
Zatímco v páteřní operativě se za posledních deset let nic zásadního nezměnilo, velký posun zaznamenal diagnostický postup. Vzhledem k nárůstu počtu přístrojů magnetické rezonance v českých zdravotnických zařízeních se toto zobrazení páteřních struktur využívá jako standardní vyšetření při bolestech zad. Takto se dobře zobrazí degenerativní změny plotének, meziobratlových kloubů, vazů a případný útisk nervových struktur, vybíhajících z páteřního kanálu. Magnetická rezonance se v případě vícečetných degenerativních změn může doplnit dalším, cílenějším vyšetřením, které slouží k určení zdroje bolesti a nazývá se PET/CT fúze.
Pozitronová emisní tomografie (PET) je diagnostická metoda nukleární medicíny, při níž se do žíly aplikuje radioaktivní látka – izotop fluoru vázaného na natrium nebo glukózu. Ten se vychytává ve větší míře v místech páteře, kde probíhá aktivní degenerativní proces, a PET může tato místa zobrazit. Pak se doplní vyšetření páteře počítačovou tomografií a výsledky obou vyšetření se spojí, neboli zfúzují. Často ukážou, kde v páteři probíhají nejintenzivněji degenerativní aktivní změny.
K ověření toho, jestli jsou nalezené struktury opravdu zdrojem a vyvolavatelem bolesti, mohou lékaři využít takzvanou radiointervenční techniku. Do diagnostikované oblasti páteře směřujeme pod CT navigovanou kontrolou cílený obstřik složený z protizánětlivých kortikoidů a protibolestivých látek. Podle toho, jak a na jak dlouho tento obstřik zabere a zbaví pacienta bolestí, pak lékaři uvažují o další léčbě. Ta může být i nadále bez chirurgického zásahu – když obstřik na delší období pacientovi uleví, může jej absolvovat opakovaně.
Operační léčba
Jestliže se bolesti vytrvale vracejí a žádná konzervativní ani výše zmíněná semiinvazivní (neboli středně invazivní) léčba nezabírá, může se pacient rozhodnout pro operaci. Člověk by ale k chirurgické léčbě neměl být indikován ani příliš brzy, ani pozdě, kdy už mohou být změny na utlačovaných nervových strukturách nevratné. Rozhodnutí jak léčit a zda operovat je tedy přísně individuální. A i když platí, že dobře provedená operace většinou pomůže, výsledek není nikdy předem na sto procent jistý.
 |
MUDr. Jiří Chrobok, páteřní chirurg z Neurochirurgického oddělení pražské Nemocnice Na Homolce, které se řadí mezi nejaktivnější centra pro operace páteře v České republice. Dominantní část páteřních operací je věnována degenerativním chorobám páteře. |
Rád bych se vyjádřil k zveřejněné problematice – bolesti kloubů a zad a moje zkušenosti.
Bylo mi letos 75 let. Tedy už přestárlý senior bez citelných tělesných potíží. Přitom ve svém aktivním životě jsem sloužil u výsadkového vojska, kde jsem absolvoval několik desítek seskoků padákem. Došlo při nich k několika zraněním na dolních končetinách.
V 52 roku věku jsem utrpěl těžký úraz páteře (zlomené dva hrudní obratle). Nebylo to při seskoku. Celý život od nástupu k výsadkovému vojsku jsem sportoval: silniční i crossové běhy,( v běžné sportovní obuvi) pak jsem se věnoval dálkovým pochodům od , zejména 50 a 100 km….. Mimo toho, že mně občas postihne tzv ústřel, který časem pomine, nemám problémy s klouby a ani zády, ačkoliv mi při nedávné kontrole páteře (po tzv. ústřelu) na CT sdělili, že mám vážně zdegenerovanou páteř. Přesto se pohybuji bez vážnějších problému (nekulhám) jen chodím v márném náklonu dopředu. To je současný stav, který trvá už desítky let
Musím se však vrátit do roku 1995, když jsem začal pociťovat bolesti kolenních kloubů. Nemohl jsem vydržet delší řízení auta než 1 hod, stejně tak sedět v autobusu či ve vlaku. Po necelé hodině jsem musel zastavit a kolena rozhýbat, stejně tak v jiných doprav. prostředcích. Lékaři mi radili výměnu kloubu a všelijaké přípravky na mazání či do stravy. Dokonce jedna lékařka (neuroložka) mi sdělila zdrcující budoucnost. Trpěl jsem bolestmi křížového kloubu a byl jsem „potěšen“ zprávou, že zbytek života budu muset bolesti strpět a to mi bylo 60 let. A tak jsem začal jednat. Začal jsem každé ráno cvičit. Nejprve jsem v leže uvolnil bez zátěže všechny klouby na nohou a v kýčlích. Poté jsem vstal a procvičil klouby s mírnou zátěží ve stoje – potřepy, kroužení pánví, náklony páteří na obě strany…. Poté jsem po ranní hygieně a to dodnes, se jdu projít po blízké rovinaté cyklostezce. Odpochoduji svižným tempem ráno 4-5 km a odpoledne 3-4 km za každého počasí. Dodnes nemám bolesti ani v zádech a ani v kloubech. Neužívám žádné léky v souvislosti s pohybovým aparátem. Přitom všem trpím srdeční arytmií (už asi 15 let) a i když očekávám, že ten konec jednou musí přijít. Přitom mne ještě trápí stav dvou příbuzných – rakovina. Tímto příspěvkem jsem chtěl sdělit, že pokud člověk není pohodlný a snaží se o své tělo pečovat, a že ačkoliv jsem v permanentním ohrožení náhlým kolapsem, dívám se na svět s optimismem. Je pravda, že pokud vynechám denní cvičení na 2 a více dní, že bolesti v páteři, ale i jiné klouby se začínají ozývat. S pozdravem Š.H.
Dobrý den, děkujeme za krásný příspěvek, ano, máte naprostou pravdu. Pakliže je člověk zvyklý být aktivní a provozuje svou aktivitu po celý život, nejen, že předchází strnulosti kosterního sytému, ale zároveň jej posiluje a možné úrazy mají lepší výsledky při léčbě, než u neaktivních lidí. A v neposlední řadě, jakákoliv fyzická aktivita velice kladně pomáhá duševní stránce člověka, je totiž dokázáno, že pohyb člověku přináší radost, vyplavují se do těla endorfiny a další blahodárné chemické látky, které udržují mysl v optimismu a štěstí.
Jsem velmi ráda, že jste se podělil o váš příběh, který je velkou inspirací pro další čtenáře.
Mnoho optimismu, pevného zdraví, životního elánu a pohybu bez problémů přeje redakce hledamzdavi.cz