Jaro bychom si přáli uvítat s radostí a plni nové síly. Jenže místo toho nás první hřejivé sluneční paprsky zastihnou jako malátné a rozmrzelé bytosti. Zkrátka je tu jarní únava…
Sezonní onemocnění
Během roku jsou období, kdy na nás nepříjemné pocity vyčerpání doléhají více než jindy. Unavení býváme zpravidla na podzim (s vrcholem koncem listopadu a téměř po celý prosinec), paradoxně v období dovolených a zjara (od konce února do konce dubna, u citlivých jedinců až do začátku června). Ne každý člověk je unavený ve všech těchto vyjmenovaných obdobích a po celou dobu jejich trvání. Spíše by se dalo říci, že každý má „své“ období, kdy se necítí nejlépe. Na podzim hraje roli ubývání slunečního světla, kolem dovolených jednak organizace trávení dovolené i zvýšené pracovní úsilí za kolegy, kteří „odpočívají“. Samotná dovolená také nemusí být relaxací v prvém slova smyslu zvláště tehdy podnikáme-li náročný cestovatelský okruh se změnou časového pásma, případně rozhodneme-li se přestavět rodinné sídlo. Jarní únava nás zpravidla zaskočí v prvních teplejších dnech.
Proč jsme zjara unavení?
Odpověď na tuto otázku má několik hledisek. V životě lidí primitivních kultur (se kterými máme stále dost společného) bylo vegetační období od jara do podzimu spjato s usilovnou tělesnou prací ve starostech o úrodu a v zimě se aktivita omezila na péči o domácí zvířectvo a údržbu tehdejší „techniky“. Za dlouhých večerů a nocí se více odpočívalo. Když se dnešnímu člověku nedostává světlo na práci, rozsvítí žárovku nebo zářivku a pokračuje ve své činnosti, ačkoli hlas přírody by velel zvolnit tempo.
S ubývajícím světlem se u mnoha lidí i mírně zpomaluje metabolismus. Z historického hlediska to mělo svůj význam – do podkoží se ukládalo více tuku, který měl ochranný vliv před chladem. Dnes, kdy naše tělo chrání před zimou ať už výtvory módních návrhářů nebo „modely z tržnice“, tento jev příliš nevítáme. Navíc je v naší kultuře zvykem v této době hodovat (Vánoce, zabíjačky a masopustní veselí). Důsledkem nejsou jen kilogramy navíc, ale i „přetížená“ látková výměna. Metabolismus nestačí všechny zplodiny rychle zpracovat a z těla odstranit. Proto se po zimě častěji objevuje i celulitida, na jejímž vzniku se podílí spolu s nedostatkem vhodného pohybu i pomalejší odplavování toxických zplodin z podkoží. S prodlužujícím se dnem se látková výměna snaží opět přehodit výhybku na „letní provoz“. Energie z tukové tkáně k tomu obvykle mívá tělo po zimě dost, jen ji bez „poháněčů“ neumí využít tím správným způsobem. Nezbytnými katalyzátory biochemických pochodů v těle jsou vitaminy a pomáhají jim minerální látky a stopové prvky. Ty jsou také nezbytné pro správnou funkci imunitního systému, který může být po zimě vyčerpán bojem s viry vyvolávajícími onemocnění typická pro chladné měsíce – chřipku a choroby „z nachlazení“. Jarní únava zkrátka představuje reakci na souhrn mnoha tělesných pochodů. Spolykání jedné tuby multivitaminu ji tedy nemůže odstranit. A navíc účinnější jsou vitaminy v podobě ovoce a první jarní zeleniny, třeba pažitky a mladých kopřivových výhonků.
Domácí lékař jarní únavy:
Očistný jídelníček
Málokdo má dnes čas připravovat si několikrát denně speciální bylinnou čajovou směs k pročištění organismu, při níž se z těla odplavují nahromaděné toxiny. Ale i ta nejvyváženější očistná pitná kúra není účinná, když současně jíme tučná masa, uzeniny a mastné moučníky. Jídelníček by se měl skládat z lehkých zeleninových pokrmů s přiměřeným množstvím bílkovin, nejlépe drůbežích, rybích a mléčných. Na pár týdnů se lze obejít bez svíčkové, bůčku a majonézy. Zelenou mají i těstoviny a tmavé pečivo. Pozor na větší množství zelí, které sice obsahuje dostatek prospěšné vlákniny, ale snižuje činnost štítné žlázy (působí jako tzv. strumigen), čímž může být vyvolán i pocit únavy. Proti tomu působí potraviny s vyšším obsahem jódu, třeba mořské ryby. Neuškodí ani dodávka vitaminu D, který se v letních měsících tvoří v pokožce účinky slunečního záření. V zimě nám chybí.
Nezanedbávejme pitný režim. Chlad nepodporuje pocit žízně, proto obvykle pijeme méně a organismus bývá na konci zimy „vysušený“. To pochopitelně s pocitem únavy také úzce souvisí. Osm sklenic vody je nezbytnou podmínkou k udržení hydratace. Vypijeme-li o dvě sklenice více, tím lépe. Záleží však na tom, co do sebe lijeme. Bylinné čaje střídáme s minerálními vodami se zvýšeným obsahem hořčíku (třeba Magnesia). Hořčík je totiž dobrým pomocníkem v boji proti únavě. Pozor na alkohol a kofein, které urychlují vyplavování tohoto prvku z těla. Lihové nápoje a káva se do celkového množství vypitých tekutin nezapočítávají, protože působí močopudně a ve svém důsledku organismus vody spíše zbavují.
Rostlinná medicína proti únavě
Sušené byliny
Kopřiva (listy) – urychluje látkovou výměnu, působí mírně močopudně. Má pozitivní vliv na klouby. Při zevním použití (oplachy) prospívá vlasům.
Přeslička rolní (nadzemní část rostliny) – má podobné účinky jako kopřiva, přičemž má výraznější účinky na posílení pohybového ústrojí.
Maliník (listy) – dodává čajům lahodnou chuť. Čaj z maliníku byl kdysi považován za nápoj, který přivolával lásku. Je to však velmi bezpečná bylina vhodná i pro děti. Působí proti lehkým křečím, zmírňuje menstruační bolesti. Je močopudná a má mírné antirevmatické účinky.
Čerstvé jarní bylinky
Sedmikráska (listy i květy) – působí dobře na zažívání a činnost jater. Od středověku bývá součástí očistných kúr. Lze ji přidat do salátu, nebo jí ochutit tvarohové pomazánky.
Jitrocel kopinatý (listy) – obsahuje sliz, třísloviny, pektiny, vápník, draslík, křemík, zinek, beta-karoten a dvakrát více vitaminu C než citron. Patří mezi posilující a krvečistící byliny.
Cibule – nekorunovaná královna přírodního léčitelství. Podporuje trávení i obranyschopnost organismu. Má detoxikační účinky. A navíc se v poslední době ukazuje, že cibule může být velice účinná v prevenci osteoporózy. Jde o velmi bezpečné léčivo.
Petržel (nať i kořen) – extrémně bohatá na vitamin C, působí povzbudivě, ve větším množství až euforicky. Je mírně močopudná. Působí překrvení pánevních orgánů, proto by ji měly těhotné ženy užívat velice opatrně.
Jablka – k jaru už mívají méně vitaminů než záhy po sklizni. Důležitou složkou je však pektin (rozpustný typ vlákniny), který na sebe ve střevech váže některé tuky včetně cholesterolu, a tím upravuje hladinu nežádoucích krevních tuků. Jablíčka čistí krev i pleť.
Ve formě průmyslově vyráběných výtažků
Třezalka tečkovaná – má uklidňující a posilující účinky na nervovou soustavu. Působí mírně antidepresivně. Při větších dávkách a dlouhodobém užívání může způsobit fotosenzibilizaci (objevení vyrážky po ozáření slunečními paprsky). S třezalkou opatrně.
Guarana – výtažek z jihoamerické rostliny může nahradit kávu. Má povzbuzující účinky podobné kofeinu, avšak bez jeho negativního působení. Není návyková a neovlivňuje srdeční činnost.
Echinacea – nezapomínejme, že jaro je i obdobím chřipek. Známá echinacea (třapatka nachová) spolu s vitaminem C představuje slušnou prevenci.
Únava jako choroba
Chronický únavový syndrom byl ještě před několika lety téměř neznámou chorobou (bohužel i mezi lékaři). Dnes je situace opačná. Tato choroba bývá diagnostikována i v případech, kdy únava doprovází jiné onemocnění. Rozpoznat chronický únavový syndrom není jednoduché a lékařům slouží jako vodítko určitá kriteria, z nichž významnou roli hraje mírně zvýšená tělesná teplota, zvětšené mízní uzliny, bolestivost v krku, jinými důvody nevysvětlitelná bolest svalů a kloubů. Často bývají přítomny i poruchy spánku, světloplachost, poruchy vidění, podrážděnost, poruchy soustředění a deprese.
Nemocní nejsou líní, ani simulanti. Většinou patří k lidem velice pracovitým, kterým záleží na tom, „aby bylo všechno tak, jak má být“. Počátek choroby bývá většinou náhlý – ze dne na den, ale ani pozvolný rozvoj únavy není neobvyklý. Únava je extrémní a bývá přítomna i hned po ránu. V průběhu dne se ještě stupňuje do té míry, že znemožňuje běžný život – vykonávání zaměstnání, péči o domácnost. Situaci vystihuje radostné konstatování jedné nemocné: „Už jsem na tom lépe, podařilo se mi umýt po večeři nádobí. Příští týden se mi ho podaří snad i utřít a uklidit.“
Rizikové faktory pro rozvoj chronického únavového syndromu:
- Pečlivé a ambiciózní ženy věnující se naplno své profesi i rodině, které neumějí odpočívat. Častý u nich bývá dlouhodobý pocit neuspokojení ve své práci či problémy v osobním životě.
- Typický věk kolem 30 let.
- Často bývají zjišťovány známky skrytě probíhajících určitých virových onemocnění.
Jednotný léčebný postup je stále předmětem diskusí. Všichni nemocní totiž nestůňou stejně – u každého má tato choroby trochu jiný průběh a jiné hlavní příznaky. Kromě léků bývá vhodná i psychoterapie, která pomůže natrénovat překonávání obtížných situací a naučí pacienta vědomě relaxovat.
Únava jako příznak
Každou únavu nelze svádět na přepracování nebo na jaro. Únava je častým, i když necharakteristickým příznakem snad všech onemocnění (kromě manického stadia bipolární deprese). Provází všechny infekční onemocnění a přetrvává i několik týdnů po chřipce, bývá jedním z časných příznaků diabetes mellitus a dalších endokrinologických onemocnění, onkologických chorob, vídáme ji při nadužívání analgetik a hypnotik, abusu alkoholu a drog. Nikotinismus vede k zvýšené únavě. Mnohá neurologická onemocnění začínají nevysvětlitelnou únavou. Příkladů je bezpočet. Proto by únava neměla být nikdy bagatelizována. Pokud přetrvává po přiměřeném odpočinku po dobu několika týdnů, měla by být vždy důkladně vyšetřena.
Vložit komentář