Samo je však živou tkání, která sama potřebuje dobré zásobení. Po srdci je krev rozváděna systémem tzv. koronárních arterií (věnčitých tepen). Co se stane, když tyto tepny onemocní, zúží se  a přestanou plnit svou funkci?

Ischemická choroba srdeční

Nejčastější příčinou zúžení koronárních arterií je tzv. ischemická choroba srdeční. To znamená, že ve stěnách tepen dochází postupně k změnám, které je poškozují. V drtivé většině případů za to může choroba zvaná ateroskleróza.

Ateroskleróza

Ateroskleróza se však netýká jen srdečních cév, ale postihuje celé tělo. Hlavními viníky jsou „zlý“ LDL- cholesterol, vysoký krevní tlak, některá jiná onemocnění (například cukrovka) a do jisté míry dědičné vlohy a zvýšená citlivost vůči stresovým situacím. Rozvoj choroby „podpoří“ obezita, nedostatek pohybu a škodlivé návyky (například kouření). Při ateroskleróze se pod výstelku cév usazuje cholesterol, potom vápenaté soli Tento děj nazýváme vývojem tzv. ateromového plátu.  Celistvost výstelky je porušena, v těchto místech dochází k tvorbě krevních sraženin, které spolu s ateromovým plátem zužují průsvit cévy. Plát sám o sobě může cévu ucpat a může se taky utrhnout. Krevní proud jej odnese do tenčích tepen, které plát uzavře. Tkáň, která je zásobena krví z uzavřené tepny trpí nedostatkem kyslíku a živin a v průběhu několika málo desítek minut začne odumírat. Pokud se to přihodí ve věnčitých tepnách, pak dojde k infarktu myokardu.

Angína pectoris

Ischemická choroba srdeční (česky bychom řekli – onemocnění srdce z nedostatečného zásobení kyslíkem) může však mít i jiné projevy. Mírnější příznaky – bolest na hrudi po námaze, rozčilení, které buď po léčbě nebo zpočátku i samovolně odezní – nazýváme angínou pectoris. Tyto potíže mohou být po léta stejné – pak se jedná o tzv. stabilní angínu pectoris. Příznaky se mohou postupen času i horšit – pak hovoříme o nestabilní angíně pectoris, která již může být předzvěstí srdečního infarktu a vyžaduje lékařský zásah.

Infarkt myokardu

Infarkt myokardu je akutní a život ohrožující stav, při němž dochází k úplnému ucpání jedné (nebo více) věnčitých tepen. Srdeční sval v postiženém místě odumírá (asi po 20 minutách od příhody). K prvním příznakům patří krutá tlaková palčivá tupá bolest za hrudní kostí, která se může šířit do paží, krku, čelisti či zad. Průvodcem infarktu bývá neklid, úzkost strach, pocení. Velké infarkty, které poškodí značnou část srdíčka, mohou končit smrtí nemocného. Při včasné pomoci (viz dále) dochází k obnovení přísunu kyslíku a živin. Avšak jednou dumřelá tkáň se vždy zahojí pouze jizvou. Je-li tato jizva velká, nebo je-li jich více, může být poškozena elasticita svalu a dochází k poruše srdeční funkce (část srdíčka se nesmršťuje a neroztahuje), což vede k zmenšení množství vypuzované krve do těla, k poruchám srdečního rytmu. Vystupňovaná porucha srdečních funkcí vede k srdečnímu selhání. Nejdůležitějším opatřením při akutním infarktu je KLID a co nejrychlejší transport na specializované pracoviště, kam by se měl pacient dostat pokud možno dříve, než dojde k nevratnému poškození srdeční svaloviny nedostatkem kyslíku. 

Podle statistik z roku 2003 tvoří u nás choroby srdce a cév více než 50 % všech příčin úmrtí. Potíže se srdíčkem proto nelze podceňovat. Po preventivních opatřeních (viz zásady správné životosprávy), které by rozvoji choroby předešly, případně zpomalily její průběh, je nejdůležitější zásadou pro nemocné – být včas na správném místě. To znamená, že nemocný by měl být co nejdříve dopraven na kardiochirurgické oddělení s patřičným vybavením (katetrizační pracoviště).

Jak lze nemocnému srdci pomoci?

O nejvhodnější metodě rozhodne lékař specialista po pečlivém vyšetření. Záleží na tíži postižení (rozsahu a stupni zúžení) tepen a pochopitelně i na délce a průběhu onemocnění, věku či dalších chorobách pacienta.

K nejdůležitějším diagnostickým (ale i léčebným) metodám patří katetrizace. Provádí se na speciálním pracovišti a spočívá v zavedení katétru (speciální hadičky) do tepny v třísle a odtud se vede cévním systémem až do tepen zásobujících srdeční sval. Pomocí katétru lze měřit krevní tlak, odebrat vzorky krve, nebo vstříknout tzv. kontrastní látku a na rentgenu pak pozorovat její tok cévami. Podle tvaru a rychlosti proudění lze usuzovat na postižení vyšetřované věnčité tepny. Pomocí katétru lze i léčit. A to v tom případě, když pomocí na konci umístěného balonku (který se dá nafouknout až v postiženém úseku) se céva roztáhne a zvětší její průsvit. Tento postup se nazývá balonková angioplastika.

Cévu lze vyztužit pomocí tzv. stentu, což je pletená trubička z ušlechtilých kovů, která se zavede do zúženého úseku cévy a drží ji trvale rozevřenou. Nejmodernější typy stentů dokonce uvolňují do okolí léčivé látky bránící opakovanému uzavření cév.

Bypass je nejčastějším způsobem chirurgického řešení ischemické choroby srdeční. Jde o přemostění uzavřeného úseku cévy jinou cévou, která se zpravidla odebírá témuž pacientu z hrudníku, (paže, nohy). Jedná se o velmi náročnou techniku, která byla vyvinuta v 60. letech minulého století. Většinou je nutné provést najednou více těchto přemostění (pro postižení vícero tepen) – obvykle 1 – 3, ale i více. Obvykle ještě po 15 letech zůstává více než 90% tepenných bypassů průchodných. Operace trvá mnoho hodin a po ní je nemocný umístěn na jednotku intenzivní péče.

• V roce 2002 bylo v ČR provedeno na 13 kardiochirurgických pracovištích téměř 11 tisíc srdečních operací, z čehož bylo 70 % bypassových.

• Průměrný věk pacientů, kteří podstupují kardiochirurgické operace, je 64 let.

• Řada bypassů funguje 20 až 25 let. Pro naprostou většinu pacientů je první bypassová operace definitivním řešením – nepotřebují další operaci.

Nejúspěšnější operace je ta, které se předešlo

Až na výjimky lze srdíčko před postižením aterosklerózou do jisté míry uchránit. Chce to však začít ještě před tím, než se objeví jakékoli příznaky choroby – nejlépe v útlém mládí. Mezi zásady správné životosprávy patří jak zdravý jídelníček, tak dostatek pohybu. Nedílnou složkou zdravého způsobu života je naučit se zvládat stressové situace.

Jídelníček: opakování je v současnosti nošením dříví do lesa, protože zásady jsou již dobře známy všem, kdo se o své zdraví alespoň trochu zajímají:

• Striktní omezení živočišných tuků (zdroj zlého LDL-cholesterolu). Naopak rostlinné tuky (slunečnicový a olivový olej) znamenají přísun hodného HDL-cholesterolu, který „neutralizuje“ působení zlého cholesterolu a dokonce jeho hladinu snižuje.

• Hodně vlákniny (zejména rozpustné, např. tzv. pektinu v jablkách rybízu, avokádu), protože ta snižuje hladinu cholesterolu.

• Jíst, co mi chutná, ale v menších dávkách (s výjimkou živočišných tuků). Pro mnoho lidi je dodržování přísné diety stresujícím momentem, který je hodně škodlivý.

Pohyb: Za dostatečné se považuje 30 – 40 minut 3 x týdně takového cvičení, při němž se člověk zpotí a zadýchá (aerobní cvičení) – rychlá chůze, běh, plavání, jízda na kole, rotopedu, bruslení, tanec… Jen na okraj: lépe funguje pohyb, který baví…

Pohyb je i dobrý regulátor „vlčího“ hladu a tím i stabilní hmotnosti. Nikdo nemusí být vysloveně štíhlý, až hubený. Dokonce je lepší velmi mírná nadváha než opakované přibírání a hubnutí.

Zlozvyky: Cigarety ne! Dvě sklenky kvalitního vína denně ano! Ne více a nikoli destiláty!

Stresu se nelze vyhnout a je lépe naučit se jej zvládat či jeho dopad „neutralizovat“ pomocí koníčků, pohybu. Velmi důležitým faktorem je spokojenost v zaměstnání a v rodině či partnerství. (Kdyby šla rozdávat na předpis!) Dobrým regulátorem stresu je v každém věku sex. (Pokud možno se stabilním partnerem, milenky a milenci srdci nesvědčí ani z hlediska infarktů!)