Co nevíme…

… o imunitním systému vysoce převažuje nad zlomkem toho, co jsme doposud schopni pochopit. Obranný systém je tvořen mnoha buňkami, především bílými krvinkami, ale i některými buňkami ve slezině, játrech, kostní dřeni, v dětství i v brzlíku apod. Buňky, jejichž funkcí je i bránit tělo před škodlivinami, bychom našli v celém těle, v každém orgánu včetně pokožky. Další z důležitých součástí systému jsou látky kolující v krvi a tkáňovém moku. Jsou to tzv. imunoglubuliny. Mezi nimi bychom našli například protilátky, které jsou vyráběny speciálními bílými krvinkami po setkání s antigenem (třeba při očkování, nebo při skutečné infekci). Látek ovlivňujících fungování obranyschopnosti jsou však desítky, neřkuli stovky. Zajímavostí je, že některé látky patřící k modulátorům (usměrňovačům) imunitních systémů fungují i jako tzv. neurotransmitery – tedy látky, které ovlivňují přenosy vzruchů mezi nervovými buňkami. Máme tedy vysvětlení pro to, že nás snadněji zdolá infekce (třeba obyčejná chřipka), jsme-li smutní nebo když nás něco trápí. Už naše babičky přece říkaly: „Veselá mysl – půl zdraví“ a moderní věda jim dává za pravdu.

Imunita nás však nechrání jen proti infekci, ale i proti nádorům. Téměř každý člověk se rodí se „zárodečnými“ buňkami nádorového bujení. Záleží je na souhře dalších okolností – prokancerogenních faktorů, tedy jevů, které podporují vznik zhoubného bujení, například: obezita, kouření, expozice některým chemikáliím, nezdravé složení jídelníčku, nedostatek pohybu, stres…, a antikancerogenních, které brání rozvoji nádorů. Právě dobrá funkce imunitního systému zde hraje jednu z rozhodujících rolí (vedle zdravého životního stylu). Imunitní systém totiž umí mnohé nádorové buňky rozpoznat a zničit ještě dříve, než začnou tvořit skutečný nádor.

Imunitní systém pro nás skrývá však doposud mnoho neobjasněných záhad. Jednou z nich je zrození nového života. Proč imunitní systém matčina organismu nenapadá zárodek, který se v uhnízdil v děloze? Jde přece o cizí buňky s odlišnými znaky, které by za „normálních“ okolností byly rozeznány jako cizorodé a zlikvidovány. Kdyby dítě darovalo orgán se stejnými znaky k transplantaci (své matce), pak by (bez umělého potlačení imunitní reakce) došlo k odmítnutí cizího darovaného orgánu.

S čím přicházíme na svět

Imunita není celý život stejná. Novorozenec si nese na svět protilátky, které získal od své matky a které jej do jisté míry chrání proti infekci. Tyto protilátky však postupně mizí a k imunitní „krizi“ dochází kolem 12. týdne – tedy koncem třetího měsíce, kdy v krvi koluje minimum protilátek. Pak obranyschopnost začne stoupat s tím, jak si miminko tvoří své vlastní obranné látky. Proto je důležité, aby dítě hned od prvních dnů života mělo přístup k normálním mikroorganismům. Pochopitelně ne k choroboplodným – takovým, co vyvolávají nemoci, ale k těm normálním, které žijí všude kolem nás. Tedy žádné roušky, žádná přehnaná hygienická opatření. S přiměřenou dávkou zdravých bacilů a virů se trénuje imunitní systém. Kolem jednoho roku už bývá imunitní systém dítěte dostatečně vyzrálý k zvládání běžných „úkolů“.

Pád imunity

Pomineme-li vzácné vrozené poruchy imunity a syndrom získané imunodeficience (AIDS), zůstává široké spektrum stavů, které funkčnost imunitního systému snižují. Setká se s nimi téměř každý, kdo prodělal vážnější bakteriální či virové onemocnění. I po chřipce bývá snížená imunitní odpověď po několik týdnů. Imunitní systém oslabují metabolické choroby (diabetes, onemocnění štítné žlázy aj.), vyčerpání, nevhodná dieta, ale i nepříznivé duševní stavy.

Scestná imunita

U jedinců (většinou již s vrozenými předpoklady) se může imunitní systém „zbláznit“. Může dojít k přemrštěné reakci na běžné látky či vjemy z prostředí – pak hovoříme o alergii. Jestliže složky imunitního systému začnou napadat buňky vlastního těla, jde o autoimunní onemocnění. Příklady takových chorob jsou revmatoidní artritida, roztroušená skleróza, některé typy zánětů ledvin a mnoho dalších.

Mýty o imunitním systému

Trénink funguje

Každá funkce v těle, každý orán, když se správně používá (nenechá se v úplném klidu), tak sílí. Netýká se to jen svalů, ale i srdíčka a cév, zažívacího traktu, ale především imunitního systému.

1. Otužování není nesmysl: Není radno začít hned naplno. Je dobré tělo postupně přivykat spaní při otevřeném okně, sprchování studenou vodou, saunování.

2. Jídelníček: Lehké jídlo, které nevede k obezitě, nezatěžuje imunitní systém a naopak ovoce a zelenina dodají vitaminy v množství a formě, která je pro imunitní systém nejcennější.

3. Pitný režim: Dostatek vody zajistí odplavování škodlivin, které by mohly ničit i imunitní systém.

4. Pravidelný pohyb: Patří k zásadním bodům tréninku imunitního systému. Má to však jedinou podmínku. Musí se jednat o aktivitu, která baví. Pokud se do cvičení nutíme, zbytečně mrháme časem a energií. Avšak vyplatí se zapátrat po druhu sportu, který by nás nadchl. Nemusíme běhat po sídlišti, rychlá procházka, tanec, plavání, práce na zahradě vykonají své. Lépe je, když se u pohybu zapotíme a zadýcháme, pak si potrénujeme i srdíčko. Při pohybu vznikají v mozku endorfiny a další látky působící dobrou náladu. A že veselá mysl – to už víme.

5. Co se stresem – hlavním zabijákem zdraví? Těch, co radí, že se máme stresu vyhýbat, bych se ráda zeptala na recept. Vyhnout se stresu prostě nejde. Padne občas na každého. Ve většině případů jej však můžeme zvládnout. Buď tím že prostě „vypneme“, nebo aktivně vyřešíme stresovou situaci, nebo jej na pár hodin odložíme. Mnoho stresových situací vypadá za 12 hodin úplně jinak. Jsou však situace, kdy stres sami bez pomoci nezvládneme. Není hanbou vyhledat pomoc.

6. Pozor na materiály, kterými je obloženo, natřeno či jinak opatřeno naše obydlí či pracoviště. Mohou vylučovat látky, které imunitě nesvědčí.

7. Odpočinku potřebujeme tím více, jak obracíme listy v kalendáři. Při čem se ve dvaceti ani nezapotíme, v padesáti nás může vyčerpat. Dovolená je doba oddychu, cestování a zálib. Nikoli příležitostí hlídat vnoučata v batolecím věku. Neadekvátní zátěž (jak fyzická, tak psychická) imunitnímu systému nesvědčí.

8. Spánek pravidelný v noci a přes den příležitostný může způsobit zázraky. Pokud déle než dva týdny nemůžeme dlouho usnout, budíme se často, pak se to může projevit i v imunitním systému. Nespavost lze léčit (nejen prášky).

9. Není výmyslem, že láska budí imunitní systém k větší výkonnosti. Už jen při vášnivějším polibku vnikají do úst cizí mikroorganismy, které imunitu trénují. A při sexu se v těle vyrábí množství povzbudivých látek, jejichž účinky vysoce převyšují efekt prodávaných „životabudičů“. Jen pozor na zásady bezpečného sexu.

10. Radost. Když vám ji okolí odmítá poskytnout, dopřejte si ji sama. Každý den alespoň jedna malá (nebo velká) radost. Co potěší duši, podpoří i imunitu.