Cévní výdutě (aneurysmata)

Výdutě (aneurysmata) jsou vyklenutí na cévách, vznikající v místě ztenčení nebo špatného vývoje cévní stěny, nejčastěji v oblasti větvení. Jestliže výduť na mozkové cévě praskne, krev proudí do okolní tkáně, kde způsobí hematom. Pokud výron směřuje na povrch, může se dostat i do prostoru pod lebeční kostí a způsobit subdurální hematom, který pak utlačuje mozkovou tkáň.

Při malém krvácení dochází pouze mírnému prosakování krve do mozku, což může způsobovat bolesti hlavy, poruchy vidění, spavost, zmatenost, poruchy řeči, brnění končetin a jiné necharakteristické neurologické příznaky. Při velkém krvácení je typickým projevem krutá bolest hlavy, kterou pacienti popisují jako „nikdy nepoznanou“.
Smrtelnost tohoto onemocnění je značně vysoká: 25 % pacientů s prasklou výdutí na mozkové cévě umírá ještě před příjezdem záchranné služby a dalších 25 % zemře přes veškerou péči v nemocnici. Proto není dobré podceňovat opakované bolesti hlavy či drobné neurologické příznaky, jež mohou být následkem výše zmíněného prosakování krve.
Při podezření na existenci mozkové výdutě je zapotřebí provést CT, případně lumbální punkci, které ozřejmí případné krvácení pod měkkou plenu (pavoučnici), a angiografie, jež určí umístění výduti.
Akutní řešení připadá v úvahu do tří dnů od krvácení. Po 72 hodinách se rozpadá hemoglobin a uvolňují se toxické látky, což způsobuje stažení mozkových cév, takže jakýkoli zásah je v tomto stadiu rizikovější.

Coiling a cliping = léčebné metody

Slova pocházející z angličtiny (coil = spirála a clip = svorka) označují dvě základní léčebné metody.
V akutním stadiu lze zavést do výduti kovovou spirálku (coiling). Výkon se provádí pomocí katetru (speciální hadička, která se za rtg kontroly „zasouvá“ cévami až k postiženému místu a nese spirálku.) V místě vyplněném kovem se vytvoří cévní sraženina, která uzavře výduť. Druhá metoda spočívá v zasvorkování výduti zvenku cévy při zachování průchodnosti cévy.
Pro každou z metod jsou vhodné určité lokalizace a tvary výdutí.
Odložené řešení se provádí při pozdní diagnostice nebo tehdy, když je stav pacienta natolik těžký, že by okamžitý léčebný zákrok neunesl. Postupy jsou v tomto případě stejné jako v akutní fázi, ale uplatňují se až po několika týdnech od vzniku krvácení. V určitých případech se prasklá výduť neřeší, a to tehdy, pokud je riziko operace vyšší než riziko případného dalšího krvácení do mozku.

Neuralgie trojklaného nervu

Onemocnění charakterizované intenzivními záchvatovitými bolestmi poloviny obličeje nebo její části. Bývají často spuštěné dotykem. Bolesti bývají tak kruté, že nemocnému znemožňují jakoukoli činnost. Onemocnění se ve svém průběhu zhoršuje, záchvaty bývají několikrát denně/trvalé a znamenají pro pacienta skutečné utrpení.
Příčina tohoto onemocnění souvisí s anomálním kontaktem některé z mozkových cév s tzv. vstupní zónou trojklaného nervu, tj. oblastí, kde nervová vlákna vedoucí bolestivé vjemy z obličeje vstupují do mozkového kmene.
Farmakologická léčba v mnoha případech neuspěje. Pak je užitečné zvážit možnost operace, tzv. mikrovaskulární dekomprese. Ta spočívá v proniknutí ke vstupní zóně trojklaného nervu z malého otevření lebky v oblasti za uchem a nalezení anomálního kontaktu cévy s trojklaným nervem. Pak neurochirurg cévu od nervu oddálí pomocí dakronové vložky. Operace je dobře snášena a hospitalizace obvykle nepřesahuje  jeden týden.Výsledky této operace jsou velmi dobré, přibližně u 85 % nemocných dochází k trvalému odeznění či podstatnému snížení obtíží.
K tomuto typu operace jsou vhodní nemocní s tzv. pravou čili esenciální neuralgií trigeminu, což znamená, že ne všechny případy obličejové bolesti lze takto léčit. Podmínkou operační léčby je nedostatečný účinek medikamentózní léčby, jejíž možnosti jsou v současné době relativně dobré. U nemocných vyššího věku nebo v případech, kdy by celková anestezie byla riziková, je vhodné použít některou z dalších metod léčby tohoto onemocnění, zejména Leksellův gama nůž nebo punkční výkony na uzlině trojklanného nervu.