MUDr. Jana Šeblová říká, že pro pacienta s příznaky CMP je nesporně výhodnější přeprava do zdravotnického zařízení záchrankou, než „po vlastní ose“ s rodinným příslušníkem a vysvětluje proč.
Doc. Jiří Bauer uvádí, jaký kolotoč činností se rozbíhá, když na iktovou jednotku záchranka přiveze pacienta s CMP.
Prim. MUDr. Miroslav Kalina vysvětluje speciální metodu, kterou se v určitých konkrétních případech dá řešit ischemická CMP.
Už ve starém Egyptě patřilo povolání královského otvírače lebek k nejvznešenějším. S možnostmi moderní neurochirurgie a zručností českých odborníků však mělo pramálo společného. Snad jen to, že se týkalo stejného orgánu…
Mozkové mrtvice
Cévní mozkové příhody (CMP, iktus) jsou druhou nejvýznamnější příčinou smrti po srdečních a oběhových chorobách a onkologických onemocněních. Ročně zemře v České republice okolo 55 000 nemocných na srdečně cévní onemocnění, z toho asi 22 000 na srdeční a 18 000 na mozkové příhody. Významnou a neblahou skutečností je fakt, že většina nemocných na cévní mozkovou příhodu neumírá, ale přežívá v invalidizovaném stavu, což představuje nejen zdravotní, ale i socioekonomický problém. K mozkové nedokrevnosti dochází nejčastěji na aterosklerotickém podkladě u pacientů nad 45 – 50 let. Jedná se o ucpání cévy krevní sraženinou (či utrženým ateromovým plátem, který vzniká v cévách při ateroskleróze).
Příznaky se odvíjejí od postižené části mozku. Mezi nejčastější příznaky patří porucha hybnosti, citlivosti, poruchy řeči, zraku… U mladších je vzácnější a na jejím vzniku se podílí vrozený zvýšený sklon k tvorbě krevních sraženin v kombinaci s dalšími faktory (hormonální léčbou u žen a současným kouřením, abusem alkoholu). Druhý typ cévní mozkové příhody vzniká krvácením do mozku, jde o hemoragickou CMP. Zde rizikový faktor představují vrozená onemocnění cévní stěny, jako je aneurysma nebo cévní malformace. U obou pohlaví pak může jít i o následek úrazu.
Čím dříve, tím lépe
Při podezření na jakoukoli formu mozkové mrtvice by měl být nemocný neprodleně odeslán na specializované pracoviště, protože některé formy léčby je třeba provést nejpozději do 3 hodin. Proto jakékoli zdržení může velmi zásadně změnit osud nemocného. Existuje přibližně 10 center, kde je zajištěn velmi kvalitní 24 hodinový servis včetně dostupnosti neurochirurgie.
K základním diagnostickým postupům u všech mozkových poškození náleží CT, magnetická rezonance a mozková angiografie (rentgenologické znázornění cév pomocí kontrastní látky).
Účinnou léčbu v akutní fázi bylo donedávna nutné provést do 3 hodin od vzniku CMP, nyní se ukazuje, že toto terapeutické okno je možné protáhnout na 4,5 hodiny. Jedná-li se o uzávěr krkavic, do 6 – 8 hodin v oblasti mozečku a mozkového kmene. Včasná léčba spočívá v rozpuštění krevní sraženiny (metodou trombolýzy), která ucpala cévu (endovaskulární řešení). V pozdější fázi (nedostane-li se pacient včas na specializované pracoviště) se využívá farmakologická podpora kolaterálního (postranního) oběhu, případně i dekompresivní kraniotomie (naříznutí kostěné lebky, aby nedošlo uvnitř k ničivému „přetlaku“). V chronické fázi, kdy již při existujících následcích není zapotřebí řešit nedokrevnost, lze využít metody podporující novotvoření cév, a to buď farmakologické nebo chirurgické (zavedení náhradního oběhu z větví povrchové krkavice), která však není vhodná pro všechny nemocné.
Dle vyjádření neurochirurga MUDr. Pavla Klenera z Nemocnice Na Homolce dostane v Česku kvalitní péči přibližně 70 % nemocných, přestože existují kvalitní a dobře vybavená „neurocentra“. (V Nemocnici Na Homolce je jedno z nejlépe vybavených, jak po stránce přístrojové, tak podle erudice pracovníků.) Problém však spočívá v časovém faktoru, protože u řady nemocných by se léčebné možnosti rozšířily, pokud by se dostali na specializované pracoviště do několika málo hodin po příhodě. Platí totiž, že čím časnější a specializovanější péče je postiženému poskytnuta, tím jsou výsledky lepší.
Vložit komentář