Nemoc ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) je už docela dobře známa. Problém s diagnostikou a léčbou mohou činit jen delší objednací lhůty psychiatrů. Dříve se tato porucha označovala jako lehká mozková dysfunkce (LMD). Soudilo se, že se jedná o poškození mozku v době nitroděložního vývoje nebo v průběhu těžkého porodu. Věřilo se však, že v dětství z toho dítě „vyroste“. Nyní je prokázáno, že se jedná o tzv. neurovývojovou poruchu. Odlišné vyzrávání mozku. To má z největší části vrozený/genetický podklad.
Na toto téma se zajímavě vyjádřila MUDr. Marta Šimůnková. Paní lékařka je naší stálou poradkyní v poradně webu. Svou zkušenost s nemocí shrnula do poutavého osobního příběhu. Popisuje, jak se jí podařilo pomoci svým přátelům s nemocí ADHD.
„Řeč o našich mimoních“
„Mám dobrou kamarádku. Známe se zhruba 6 let. Nesmírně jsem ji obdivovala, s jakou lehkostí a nadhledem zvládá rodinu. Její syn nyní chodí do druhé třídy. A ona při zaměstnání ještě dálkově studuje poměrně náročný obor. Strávily jsme spolu dost času. Mohly jsme probrat detaily výchovy dětí, trable rodinného života, i problémy s rodiči. Nedávno se náš rozhovor stočil na ADHD. Attention Deficit Hyperactivity Disorder neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou.
Vyprávěla, že její Adam obden nosí poznámky. Že mu ve školní brašně něco chybělo – pastelky, domácí úkol, učebnice. Po ránu mu trvá 20 minut, než dojde z pokoje do koupelny (3 metry), protože ho cestou zaujmou jiné, pro něj v tu chvíli atraktivnější záležitosti. Teprve po pátém upozornění si zuby konečně vyčistí. Je velmi dobrý ve sportu, ale při vyučování nepozorný.
Takže mou kamarádku napadlo, že by možná mohl mít nepozorný subtyp ADHD. Následně to klinický psycholog a dětský psychiatr potvrdil. Přitom nešlo o žádného „raubíře“. Nezlobil, nelezl po okně. Dokonce poseděl. Což se nekryje s obvyklou představou o dětském hyperaktivní ADHD.
„Má u vás v rodině ještě někdo ADHD? Ono to je totiž ze 75 % dědičné!“ zeptala jsem se Jany. „No, myslím si, že asi já!“ Odpověď mě zaskočila. Ten velmi klidný, odpovědný a strukturovaný člověk a má ADHD?
„V hlavě mi víří myšlenky, nejsem schopná se soustředit a plánovat. Mám potíže se začít učit na zkoušku, stojí mne to neuvěřitelné přemáhání u skript vydržet. Na konci každého zkouškového období žasnu, že jsem ho přežila. Pracně jsem si vytvořila systém, jak nezapomínat na věci. Udělala jsem si řád. Vím kam co dávám. Dodržuji rituály před odchodem z domu. Ale stejně zapomínám, ztrácím věci a připadám si jako mimoň. Už od dětství. A strašně mě to trápí. Psychiatr mi dal antidepresiva, ale moc mi nepomáhají. Sice už nemám černé myšlenky, ale nesoustředěnost, vnitřní chaos, neklid, úzkost a strach nezmizely,“ uzavřela. Tato navenek úspěšná, ale vnitřně velmi frustrovaná, mladá dáma nakonec vyhledala poučeného psychiatra. Ten její podezření potvrdil. Má dospělou formu ADHD.
Mohla bych uvést příklad mladého muže.
Vystudoval literaturu na Oxfordské univerzitě. Obdivuhodné, protože byl navíc dyslektik. Ale neudržel si žádné, a to ani manuální, zaměstnání. Nebyl schopen dodržovat pracovní řád. Své pocity popisoval tak, že mu hlavou letí proudy nezastavitelných myšlenek. Myšlenky mu nedovolují se soustředit na to, co je pro běžný život nutné. Má chaos ve svém mozku. A ten se promítá i do jeho života. Zmatek činí jeho život neúspěšným. V Anglii se nedomohl léčby. Proto přijel do ČR a zde se léčí. Zároveň pracuje v pomocné profesi.“
Trápíte se svou neschopností a chaotičností? Lenost a zapomnětlivost, neúspěchy i nehody, za které ale nemůžete – zbystřete!
Lidé nejsou líní a neschopní. Jen mají vrozenou poruchu pozornosti. Někdy s hyperaktivitou – ADHD. Měli by se dozvědět, že se trápí zbytečně. Tato porucha se dá léčebně korigovat, dokonce i v dospělosti. Jen je nutné vyhledat psychiatra a zeptat se ho přímo na ADHD. Příznaky této poruchy jsou velmi pestré. A mnohdy ne zcela charakteristické, ani psychiatr nemusí tuto diagnózu hned objevit. Při zacíleném vyšetření se však zpravidla ukáže, kde je problém.
ADHD v dětství
Porucha sídlí v tzv. prefrontální mozkové kůře. Dále ve spojení s dalšími tzv. podkorovými mozkovými strukturami. Celý mozek má menší objem. Odchylky jsou i ve struktuře některých mozkových center. U části dětských pacientů mozek v průběhu dospívání „dozraje“. Ale u přibližně poloviny dětí, tyto mozkové změny a problémy přetrvávají až do dospělosti.
Vlivy z okolí přispívají k rozvoji ADHD. Třeba konzumace alkoholu, drog a kouření matky v těhotenství. Stejně tak poranění při porodu. Škodlivé rodinné prostředí i negativní životní události.
Příznaky dospělé ADHD
V dětství obvykle převažuje hyperaktivita. Hyperaktivity ale zpravidla s věkem ubývá.
K výrazným znakům dospělé ADHD patří:
- problémy s udržením pozornosti.
- vnitřní neklid.
- impulzivní chování.
- výkyvy nálad.
- výbuchy vzteku.
- popudlivost.
- denní snění.
- neefektivní organizování času.
- potíže dokončovat práci.
- prokrastinace.
- selhávání v práci a v sociální oblasti.
- problémy s plánováním budoucnosti.
Z epidemiologických studií vyplývá
Pacienti s ADHD jsou častěji účastníky dopravních nehod. Mají více úrazů. Je u nich častější nezaměstnanost a nižší dosažené vzdělání. Dokonce i vyšší rozvodovost. Taktéž se u nich často (až v 75 % případů) vyskytují další psychiatrické problémy. Například deprese, úzkosti, i návykové poruchy. Typické je asociální chování i poruchy osobnosti.
Co nemocné trápí
- vnitřní neklid.
- snížené sebevědomí.
- opakované neúspěchy.
- frustrace.
- bezmoc.
- úzkost a deprese.
- chaotický život.
- neuspokojivý osobní život.
- zneužívání návykových látek.
Lidé trpící nepozorností, selhávají. Zvlášť v monotónních činnostech. V pracích náročných na přesnost a systematičnost. Mohou ale naopak excelovat. V kreativních a nesystematických činnostech. Často jsou úspěšní v počítačových oborech. Vynikají v umění a ve sportu.
Diagnostika ADHD
ADHD se diagnostikuje pohovorem s psychiatrem. Při pohovoru se důkladně rozebere pacientova minulost, průběh jeho potíží a příznaků ADHD. Od dětství (včetně školního prospěchu) do současnosti. Zhodnotí se, nakolik tyto příznaky ovlivňují fungování jedince a zda úroveň jeho fungování odpovídá jeho schopnostem. Neexistuje žádný další specifický test. Nepomůže laboratorní vyšetření ani rentgenový snímek. Nic, co by onemocnění potvrdilo. Diagnóza se stanoví jen pohovorem a splněním diagnostických kriterií – stejně jako se prokazuje deprese.
Více o nemoci ADHD. Je možné se dozvědět na odkazech ADhyperactivita a na webu nepozorni.cz
Vložit komentář