Chronická myeloidní leukemie je jednou z nejčastěji se vyskytujících leukemií u dospělých pacientů. Představuje 25 % všech leukemií v dospělosti. Většinou bývá zachycena u nemocných mezi 45. a 55. rokem. Její podstatou je nekontrolované zmnožení jednoho z typů bílých krvinek – granulocytů. Jedná se o pomalu se rozvíjející onemocnění.
CML se rozděluje do 3 fází:
Chronická fáze
- většina pacientů je diagnostikována v tomto stádiu, které může trvat od několika měsíců do několika let
- je to pomalu postupující fáze
- většina příznaků v této fázi je velmi mírná (únava, ztráta chuti k jídlu, mírně zvýšené teploty)
- pacient s CML v chronické fázi je schopen běžných životních aktivit bez omezení
- snížení počtu leukocytů v této fázi pomocí běžné léčby je snadné
Akcelerovaná fáze
- počet leukocytů narůstá rychleji
- trvá většinou 3–6 měsíců
- onemocnění přestává reagovat na běžně podávanou léčbu a bývá nutno podávat intenzivnější chemoterapii
- většinou se objevují nové příznaky nemoci jako například bolesti kostí, nárůst sleziny, noční pocení a ztráta na váze
- pacient již není schopen beze zbytku vykonávat běžné aktivity života
- u některých pacientů je nemoc zachycena až v tomto stadiu a po podání léčby se jejich onemocnění může dostat do chronické fáze choroby
Blastický zvrat
- CML přestává zcela reagovat na léčbu
- v kostní dřeni prudce narůstá počet vývojově nejmladších buněk – blastů – které jsou vyplavovány do krevního oběhu
- z příznaků se může objevit například intenzivní bolest kostí, infekce a krvácení
- terapie tohoto stadia onemocnění je volena na základě celkového klinického stavu a celkově jsou možnosti léčby v tomto stadiu omezené
Příznaky chronické myeloidní leukemie
Na počátku onemocnění, tedy v době časné chronické fáze, většina lidí nemá žádné příznaky. V tu dobu bývá onemocnění zachyceno náhodně, například v rámci preventivních prohlídek. Většinou je tedy onemocnění zachyceno až v pokročilejší fázi, kdy se u pacienta objeví níže uvedené příznaky. Často je CML diagnostikována při vyšetření pacienta z jiných příčin. Prvním příznakem bývá nárůst bílých krvinek, pokles červených krvinek či nález zvětšené sleziny při vyšetření pacienta.
Mezi nejčastější příznaky CML patří:
- nechutenství
- únava
- nevysvětlitelný úbytek na váze
- noční pocení
- snadná tvorba modřin či krvácivé projevy
- zvýšené teploty
- dechové obtíže
- závratě
- pocit plnosti v oblasti žaludku vyvolaný zvětšenou slezinou
K vyslovení podezření na leukemii vedou změny v krevním obraze
K přesné diagnóze typu leukemie je většinou potřeba vyšetření kostní dřeně. Ta je získávána při místním znecitlivění z hrudní či pánevní kosti zvláštní jehlou. Odběr z pánevní kosti umožňuje jak nasátí kostní dřeně do stříkačky, tak přímo odběr válečku z kostní dřeně, odběr z hrudní kosti pak pouze nasátí kostní dřeně do stříkačky. Místo odběru volí lékař dle typu leukemie, na kterou má podezření. Získaná kostní dřeň je pak vyšetřována rozetřena na sklíčku pod mikroskopem (myelogram), dále jsou hodnoceny imunologické povrchové znaky buněk (imunofeno-typizace) a také je vyšetřována genetická výbava nádorových buněk (cytogenetika).
V diagnostice CML má zvláštní postavení cytogenetické vyšetření
V 90 % případů je u CML přítomna zvláštní genetická abnormalita, která se nazývá Philadelphský chromozom. Ten nese genetickou informaci vznikající výměnou části chromozomu 9 a 22. Všechny lidské buňky obsahují 46 chromozomů, pouze vajíčka a spermie 23. Je nutné podotknout, že CML není dědičná choroba. Není tedy pravděpodobné, že pokud rodiče onemocní CML, budou ji mít i jejich děti.
Ještě podrobnějším vyšetřením genetické informace buněk je polymerázová řetězová reakce (PCR). Touto metodou se zjišťuje přítomnost abnormálních bílkovin, které vznikají na základě nově složené genetické informace patologických chromozomů. Souhrn výsledků těchto vyšetření pak vede lékaře k přesné diagnóze onemocnění a k navržení vhodné léčby.
Léčba chronické myeloidní leukemie
Výběr vhodné léčby pro nemocného s CML je založen na posouzení mnoha faktorů, které zahrnují věk pacienta, jeho celkový stav i doprovodné choroby a onemocnění, která dosud prodělal. Hlavními cíli léčby jsou:
- odstranění příznaků onemocnění
- dosažení remise onemocnění
Remise nastává ve chvíli, kdy vymizí známky onemocnění.
Pokud je CML v chronické fázi, je možno zvažovat několik terapeutických postupů:
- chemoterapie
- transplantace krvetvorných buněk
- imunoterapie
- terapie na základě ovlivnění molekulárních mechanismů onemocnění
Chemoterapie znamená podávání cytostatik, která zabíjejí leukemické buňky
Při chronické fázi onemocnění je nejčastěji podávána látka nazývaná hydroxyurea, užívá se ve formě tablet. Počet tablet na den určuje lékař podle krevního obrazu, zejména podle počtu leukocytů. Podávání cytostatik na počátku léčby vede k vymizení příznaků CML díky snížení počtu leukemických buněk v organismu. I když tento typ léčby může prodloužit chronickou fázi onemocnění, nikdy nevede k vymizení Philadelphského chromozomu z kostní dřeně. Z toho vyplývá, že i při jeho podávání dochází k postupnému rozvoji onemocnění s přechodem v blastický zvrat.
Jiná cytostatika jsou používána většinou v kombinacích při agresivnějších režimech spojených s transplantacemi krvetvorných buněk či v kombinaci s imunoterapií.
Radioterapie
V léčbě chronické myeloidní leukemie je používána především k ozáření sleziny před transplantací krvetvorných buněk u skupiny pacientů s vyšším rizikem návratu onemocnění po transplantaci. Dále může být součástí přípravných režimů před transplantací krvetvorných buněk, kdy je pak používáno celotělové ozáření. V určitých situacích může být radioterapie využita ke zničení leukemických buněk nashromážděných v různých částech těla, jako jsou například varlata, oči nebo kůže.
Imunoterapie
Tato metoda využívá k léčbě leukemie vlastní imunitní mechanismy pacienta.
Interferony jsou bílkoviny, které jsou součástí imunitního systému a ochraňují tělo proti škodlivým účinkům virů. Postupně byla zjištěna řada interferonů a byly vyrobeny v laboratořích. Tyto látky jsou využívány v léčbě zhoubných nádorů.
Interferon se užívá denně či několikrát týdně formou podkožních injekcí. Způsob podání je totožný s cestou, kterou si diabetici píchají inzulin. Technika použití injekce je velmi snadná a na počátku léčby interferonem je o ní poučen pacient, v případě jeho požadavku i členové rodiny. Většinou se nemocní naučí aplikovat injekce sami.
Délka léčby interferonem je různá. Normalizace krevního obrazu může trvat měsíce, snížení počtu či vymizení leukemických buněk s Philadelphským chromozomem lze očekávat za několik měsíců až let.
Objev interferonu byl důležitým mezníkem v léčbě CML. Je to první lék, za jehož podávání bylo dosaženo úplné vymizení Philadelphských chromozomů z kostní dřeně pacienta bez transplantace krvetvorných buněk. V posledních letech bylo zjištěno, že ještě účinnější je kombinovaná terapie interferonem a cytostatiky. Výsledky jsou natolik povzbudivé, že tato kombinovaná léčba nahrazuje často u pacientů středního a vyššího věku léčbu transplantační.
Transplantace krvetvorných buněk
V léčbě chronické myeloidní leukemie hraje významnou roli. Dovoluje použití vysokých dávek cytostatik často v kombinaci s radioterapií, které by bez použití transplantace vedly k úplnému a definitivnímu zničení krvetvorby. Při provedení transplantace lze dosáhnout největšího protileukemického účinku, který má za úkol zničit zbývající leukemické buňky v organismu. Obnovení krvetvorby je zajištěno podáním (transplantací) krvetvorných buněk po této vysokodávkované léčbě.
Krvetvorné buňky mohou být získány jednak z kostní dřeně, a pak se jedná o transplantaci kostní dřeně. Často se k získání krvetvorných buněk využije okamžik, kdy jsou tyto buňky vyplavovány do periferní krve (zpravidla po podání zvláštních látek povzbuzujících krvetvorbu, u pacientů pak často v kombinaci s chemoterapií), a pak se jedná o transplantaci periferních km.nových buněk.
Podle zdroje je pak dělení transplantací následující:
syngenní – dárcem je jednovaječné dvojče nemocného
alogenní – dárcem je jiná osoba
- příbuzenská (dárcem je příbuzný pacienta, nejčastěji sourozenec)
- nepříbuzenská (dárce je vyhledáván v registru dárců kostní dřeně)
autologní – pacientovi jsou transplantovány jeho vlastní krvetvorné buňky, které jsou od něj získány před podáním vysokodávkované terapie a jsou do doby použití zamrazeny
V případě CML je hned na počátku léčby provedeno vyšetření nejbližších rodinných příslušníků ve snaze najít vhodného dárce krvetvorných buněk v rodině. Nejčastěji jimi bývají bratři a sestry nemocného, méně často rodiče nebo děti pacienta. Pokud není dárce v rodině nalezen, bývá zvažováno provedení transplantace krvetvorných buněk od nepříbuzného dárce a v tom případě se využívá registru dárců v naší zemi i v zahraničí. Tento typ transplantace je však zatížen podstatně větším rizikem a komplikacemi. U pacientů s CML může být provedena i autologní transplantace, tento postup je však v rámci terapie CML stále více méně experimentální a bývá doporučován výjimečně.
Remise
Většina pacientů s chronickou myeloidní leukemií dosáhne díky podávané terapii remise onemocnění. To znamená, že v jejich krvi či kostní dřeni nejsou při kontrolních vyšetřeních nalezeny leukemické buňky. Podle citlivosti vyšetřovací metody, kterou se hodnotí reakce onemocnění na podávanou léčbu, se u CML rozlišují následující stavy:
- Hematologická remise – dochází k normalizaci krevního obrazu a při rozboru typu bílých krvinek v krvi se objevují jen zralé typy buněk, tj. ty, které se běžně vyskytují v krvi zdravého člověka.
- Cytogenetická remise – dochází k úbytku či vymizení buněk s Philadelphským chromozomem v kostní dřeni či krvi pacienta. Jedná se o citlivější vyšetření a jeho výsledek je proto důležitější pro směřování další léčby.
- Molekulární vyšetření – nejcitlivější metodika sledování reakce CML na podávanou léčbu. Probíhá na molekulární úrovni a je schopno zachytit jednu leukemickou buňku na 105 – 106 buněk zdravých. Proto negativita tohoto vyšetření značí velmi kvalitní remisi onemocnění.
Relaps
To je návrat nemoci po období, kdy bylo v remisi. Relaps se projeví znovuobjevením se leukemických buněk v organismu, často nejprve v kostní dřeni, výjimečně i v jiných místech, například v centrálním nervovém systému či v mízních uzlinách.
Nemocný s CML je dlouhodobě sledován ambulantně a je mu pravidelně kontrolován krevní obraz a v méně častých intervalech také kostní dřeň. Snahou lékařů je zachytit případné změny ve stavu onemocnění a upravit podle nich léčbu. Pokud se u nemocného objeví jakékoliv obtíže v období mezi kontrolami, je nutné, aby o nich bez prodlení uvědomil svého ošetřujícího lékaře.
Vložit komentář