Pohybová aktivita příznivě ovlivňuje řadu rizikových faktorů, které jsou dávány do souvislosti s nemocemi srdce a cév. Především dochází ke snížení krevního tlaku, zlepšení spektra krevních tuků (snižuje se hladina krevních tuků triacylglycerolů), zvyšuje se citlivost tkání vůči působení inzulínu a dochází k poklesu glykémie, což celkově vede ke zlepšení kompenzace cukrovky.

O tomto tématu jsme více psali v článku při příležitosti informování objevu ve výzkumu vlivu spánku na vysoký krevní tlak a cukrovku.

Díky pravidelnému cvičení se snižuje i množství podávaného inzulínu nebo PAD (perorálních antidiabetik) a stoupá hladina prospěšného HDL cholesterolu.

Jaké máme mít hodnoty cholesterolu? (v nmol/l)

Studie také prokazují, že osoby s abdominálním typem obezity (tuk je především v oblasti břicha) , přičemž tento typ obezity je ve vztahu k metabolickým onemocněním nejvíce rizikový, hubnou díky cvičení především v těchto partiích.

U osob, které jsou adaptované na nízký energetický příjem je cvičení jedinou možností, jak zredukovat hmotnost. Pohybová aktivita také krátkodobě snižuje chuť k jídlu a omezuje chuť na tučná jídla.

Jak cvičit s cukrovkou

• Optimální frekvence cvičení je 3–4x týdně po dobu 45 minut.
• Současné poznatky udávají, že stejně příznivého účinku je možné dosáhnout i při cvičení 2x nebo vícekrát denně po dobu 10-15 minut.
• Před cvičením se vyplatí neopomenout zařadit krátké cvičení o nízké intenzitě
  a protáhnout se strečinkovou formou.
• Strečink a důkladné vydýchání by mělo cvičení uzavírat.

Pravidelným pohybem dochází ke zlepšení fyzické zdatnosti a pohybových dovedností. Nezanedbatelný je i vliv na psychiku. Pravidelná pohybová aktivita především potlačuje depresi a úzkost.

Hypoglykémie

Léčba hypoglykémie spočívá v podání rychle vstřebatelných sacharidů (cukry, kam patří monosacharidy a disacharidy). Cukry slouží k překlenutí akutní hypoglykemie, následně je nutné podat komplexní sacharidy, nejlépe s nižším glykemickým indexem (celozrnné pečivo, celozrnný chléb, celozrnná sušenka, těstoviny, apod.), z nichž se energie uvolňuje postupně a hladina krevního cukru se stabilizuje.

Hypoglykemické stavy (pokles cukru v krvi pod 3,3 mmol/l) během cvičení se týkají především diabetiků 1. typu. Riziko hypoglykemie není pouze během cvičení, ale přetrvává až 16 hodin po ukončení cvičení.

Diabetici 2. typu nebývají při cvičení hypoglykémií ohroženi, protože jejich problémem je inzulinová rezistence, při které pravidla zůstává zachována alespoň částečná schopnost produkce inzulínu. Přesto by si měl i diabetik 2. typu pravidelně měřit glykémie před a po cvičení, v případě potřeby i během výkonu.

Hyperglykémie

Hyperglykémie (velmi vysoká hladina krevního cukru, tj. nad 11 mmol/l. vzniká nedostatkem inzulínu.) je při cvičení o něco více problematická.

Pokud si diabetik před cvičením naměří glykemii 15 mmol/l a současně má přítomné ketolátky v moči – ketonurii, neměl by vůbec cvičit. Pokud není ketonurie přítomna, je možné cvičit, ale za častého selfmonitoringu glykemií.

Prevence při cvičení

Pokud je před cvičením glykemie 5,5 mmol/l, je nutné pamatovat na možné riziko rozvoje hypoglykemie. Prevencí hypoglykemie je vedle selfmonitoringu i pravidelný příjem sacharidů v průběhu cvičení. Obecně se doporučuje doplnit 20-30 g sacharidů před zátěží a dále přijímat 15-20 g sacharidů každou hodinu fyzické aktivity. Vhodným způsobem je popíjení vodou ředěného džusu nebo slazených minerálních vod, protože se vedle sacharidů postarají i o dostatečnou hydrataci.

U některých sportů s vysokou zátěží, jako je např. kopaná nebo karate, není sacharidová podpora potřebná. Vlivem vyplavení stresových hormonů může dojít dokonce k vzestupu glykemie. Stejně tak v případě obézních diabetiků není nutné v průběhu střední zátěže doplňovat sacharidy, protože rizikem není hypoglykemie a cílem je redukce hmotnosti.

Jaké cvičení vybrat při cukrovce?

Všeobecně by se diabetici měli vyvarovat sportů, u nichž může mít hypoglykemie fatální následky – horolezectví, parašutismus, motoristika či potápěčství a jakékoliv andrenalinové sporty.

Pro diabetiky jsou zpravidla doporučovány aktivity s převažující aerobní aktivitou. Patří sem chůze, jízda na kole nebo na rotopedu, plavání, aqua aerobik, běžky, tenis, badminton, apod. Vhodnou aktivitou je také severská chůze (nordic walking). Jedná se o chůzi s použitím hůlek, díky kterým se do pohybu zapojuje celé tělo. To přináší řadu výhod – v porovnání s chůzí bez použití hůlek se zhruba o 20 % zvyšuje energetická spotřeba, nedochází  k přetěžování kolen a ostatních kloubů, aktivují se svaly předloktí, ramen, prsou a zad.

Běh není vhodný pro osoby s nadváhou nebo obezitou, periferní neuropatií nebo nízkou fyzickou zdatností.

Silový trénink je vhodné zařazovat také, 2-3x týdně v kratší době trvání (10 minut). V posilovně je nejlepší cvičit pod vedením trenéra, optimálně 2-4 série posilovacích cvičení po 8-10 cvicích s 1-2 minutovými pauzami.

Silová cvičení, zvedání těžkých břemen, cvičení s hlavou ve snížené poloze, sporty spojené s nebezpečím otřesů nebo úrazů hlavy jsou zapovězeny diabetikům s retinopatií neošetřenou laserem nebo s přetrvávajícím nebezpečím krvácení nebo odchlípnutí sítnice, diabetikům s těžšími kardiovaskulárními komplikacemi, u diabetiků se syndromem diabetické nohy nebo s dekompenzovaným krevním tlakem.

Jak má vypadat správná obuv diabetika?

• Boty mají být uzavřené, aby se snížilo riziko poranění nohy.
• Bota nesmí být příliš těsná nebo sešněrovaná, na závadu je i obuv s přezkami, kde hrozí otlaky.
• Obuv musí být tvarovaná tak, aby byla dostatečně široká v prstové části. Pokud diabetik má současně i ortopedické problémy (deformity prstů, bolesti v oblasti příčné klenby, vbočený palec, atd.), je nutné volit do obuvi i vhodné korektory a speciální stélky.
• Obuv musí být vybavena anatomicky tvarovanou vkládací stélkou.
• Do každého páru bot patří jedny stélky. U diabetiků zvlášť není doporučeno stélky mezi obuví prohazovat.
• Velmi vhodné jsou boty s antibakteriální a protiplísňovou úpravou.

Vedle výběru správné obuvi je nezbytné si pravidelně nohy kontrolovat a správně je ošetřovat.

Syndrom diabetické nohy a cvičení

Pod pojmem syndrom diabetické nohy se rozumí postižení tkání nohou, zpravidla na plosce chodidla nebo prstech a hrachách chodidla, které se projevuje špatně se hojícími defekty. Rizikem
diabetické nohy jsou ohroženi především pacienti s těžkou periferní neuropatií a různým stupněm ischemie dolních končetin. U tohoto postižení není vhodné nohy zatěžovat, ale nechat je odlehčené a cvičit a posilovat horní část těla ideálně v sedě.

Riziko amputace dolních končetin je u diabetiků při syndomu diabetické nohy je 15x větší než v populaci nediabetiků.  Jako prevence před syndromem a také proti případnému zranění končetin,  je volba, nejen vhodné sportovní obuvy, ale i vhodného  cvičení.