Zimní sporty, vysokohorská turistika, oheň v krbu, horké nápoje – pojmy, které vzbuzují představu příjemně strávené zimní dovolené. Ale také představují hrozbu úrazů, tedy omrzlin, oznobenin, popálenin a opařenin!
Mráz jen neštípá
Nejde jen o mráz, ale o chlad vůbec. I teploty kolem nuly mohou být za vlhka nebezpečné. Přitom nemusí mrholit, stačí, když je na těle vlhký, třeba dříve propocený oděv, který nestačil proschnout. Teplo z těla odchází:
-
Sáláním (v důsledku teplotního gradientu), čemuž lze zabránit několikavrstevným oděvem. Pokrývka hlavy není zbytečná, protože právě oblast hlavy je zdrojem 30 % tepelných ztrát.
-
Vedením (předávání tepelné energie přímým kontaktem). Tekutiny a kovy odvádějí mnohonásobně rychleji větší množství tepla než suchý textil. Pozor proto na kovové součásti oblečení, které jsou v přímém styku s pokožkou a především na včasné převlečení vlhkých čí dokonce mokrých oděvů, zejména ponožek. V extrémních podmínkách (třeba u vysokohorských horolezců) je známo pravidlo: „Stay dry = stay alive!“ (Zůstaň v suchu a zůstaneš naživu!)
-
Prouděním – aneb teplo odvane vítr. Ohřátý vzduch kolem těla je odvát a nahrazen studeným, který jen co se trošku ohřeje – odpluje s větrem. Nebezpečná je kombinace vlhkého a větrného počasí, kdy poškození chladem hrozí i za vyšších teplot (nad nulou).
-
Odpařováním, které má několik podob. Jde jednak o pocení, což je v teple výborný termoregulační mechanismus, ale v chladu se úplně „nevypne“ a přetrvává v podobě tzv. perspiratio insensibile, což volně přeloženo (z latiny) znamená nenápadné a nepozorované odpařování, kterým však z těla odchází až 70 % vody. Část tekutin z těla odchází též při dýchání („pára od pusy“ je v zimě dokonce viditelná). Musíme však odlišovat ztráty vody od ztrát tepla. Při odpařování se tělo současně ochlazuje a zároveň ztrácí vodu. Pokud není včas doplněna, pak je dehydratovaný organismus náchylnější k poškození chladem.
Reakce těla na chlad
Organismus se tepelným ztrátám brání. K udržení tělesné teploty slouží několik mechanismů. Jedná se například o stažení cév (vasokonstrikci) v okrajových částech těla, tedy především v kůži vystavené chladu. To se projeví zblednutím pokožky způsobeným nižším průtokem krve. Tento děj zabraňuje tepelným ztrátám a tělesné „jádro“ zůstalo teplé. Rizikem je však vznik omrzlin právě ve tkáních se sníženým prokrvením.
Účinnou ochranou vůči prochladnutí je svalová práce, při níž vzniká teplo (ono pověstné klepání nebo třesení se zimou není nic jiného než účelná obrana proti chladu). Funguje to však jen po omezenou dobu (hodiny), protože svalovou prací se spotřebovávají zdroje energie (především glukóza), což vede k únavě, při níž je tělo méně odolné vůči celkovému působení chladu a podchlazení (hypotermii, tedy stavu, kdy tělo není schopno udržet normální tělesnou teplotu).
K chladu jsou zvýšeně citlivé malé děti, ženy jsou citlivější než muži, osoby vyčerpané, podvyživené, hladovějící a dehydratované.
Následky působení chladu
Vystavení vlhkému chladu je příčinou oznobenin a tzv. zákopové nohy. Suchý mráz způsobuje omrzliny a chlad působící po delší dobu vede k podchlazení organismu, hypotermii.
Oznobeniny se projeví jako studené, bílé, tuhé plochy na obličeji, uších nebo končetinách. V průběhu dne či dvou může na těchto plochách dojít k tvorbě puchýřů. Léčí se ohříváním nepostiženou rukou nebo teplým (ne horkým) předmětem.
Omrzliny vypadají zpočátku podobně jako oznobeniny, postižená místa jsou studená, bílá, tuhá a necitlivá. Při zahřívání zčervenají, otečou a bolí. Podle stupně postižení se může kůže zcela zotavit, nebo dochází k jejímu odumření, což se projeví buď vznikem tuhého tmavého krunýře, nebo mokvavého kožního defektu. Léčba spočívá v rychlém ohřívání v teplé vodě. Teplota však musí být snesitelná pro kůži nepostižené (neomrzlé) osoby. Při vyšší teplotě může dojít k opařenině, na kterou je promrzlá tkáň zvýšeně citlivá.
Tzv. zákopová noha vzniká v důsledku podchlazení v provlhlé obuvi (ponožkách). Končetina je bledá, oteklá, lepkavá, chladná a necitlivá. Mohou se vyskytnout porušení kožního povrchu (v podobě macerací) a kožní infekce. Po odeznění tohoto akutního stadia mohou přetrvávat po značnou dobu zvýšené pocení, bolest a citlivost k teplotním změnám v postižené noze. Léčba je podobná – končetinu je nutné ohřát a zabránit dalšímu působení vlhka a chladu.
U tří výše uvedených poškození chladem je důležité se vyvarovat znovu prochlazení postižené tkáně, které by zhoršilo stav. Pokud se stav v krátké době neupraví, nebo jsou-li od počátku přítomny kožní defekty, je vhodné se o dalším léčení poradit s lékařem.
Hypotermie je vážné podchlazení organismu, která může končit smrtí. Varovnými příznaky jsou apatie, nemotornost při pohybu, zmatenost, podrážděnost, halucinace, poruchy vědomí. Dále dochází k zpomalení a zástavě dechu a srdeční činnosti. Podchlazený člověk však nesmí být považován za mrtvého, pokud není obnovena normální tělesná teplota. Jsou známy případy, kdy se postižený zotavil i z výrazné hypotermie (kolem 25 stupňů měřeno speciálními teploměry uvnitř těla).
Oběť chladu je obvykle nalezena v bezvědomí nedaleko přístřeší. Nejdůležitější je zabránit dalším tepelným ztrátám a okamžitě poskytnout první pomoc (je-li zapotřebí kardiopulmonální resusitace) a nemocného okamžitě dopravit do nemocnice. Při transportu je důležité se vyhnout otřesům či náhlým pohybům, které by mohly způsobit nepravidelnost srdeční akce (je-li nějaká přítomna).
První pomoc při poškození chladem
-
Rychlé ohřívání přiměřeně teplými, nikoli horkými předměty (vodou).
-
Podávání teplých nápojů.
-
Sterilní krytí všech kožních defektů (po ohřátí).
-
Transport prochlazeného do tepla, podle stavu do nemocnice.
Co nefunguje
-
Ohřívání alkoholickými nápoji. Vlivem alkoholu dojde k rozšíření periferních cév, čímž se ztrácí další teplo. Po přechodném pocitu ohřátí dochází dříve k hypotermii.
-
Horká káva povzbudí. Možná, ale kofein odvádí vodu z těla. Dehydratace zhoršuje celkový stav.
-
Tření omrzlin sněhem. Vystavení dalšímu chladu stav kůže zhoršuje a prohlubuje poškození kůže.
Pozor
-
Túru po hřebenech, kterou v pohodě zvládneme v létě, nemusíme úspěšně absolvovat v zimě. Chlad ubírá energii. Počasí a sněhové vánice nás mohou osudově zaskočit.
-
Je nutné chránit tělesný povrch včetně hlavy. Právě hlava představuje až 30 % tepelných zrát.
-
Nekryté kovové předměty, které jsou v přímém kontaktu s kůží, mohou způsobit omrzliny, včetně kovových nožiček brýlí.
-
Do batohu přibalíme alespoň dvoje náhradní ponožky a rukavice.
-
Nezapomínejme chránit oči. Velké sněžné plochy odrážejí množství slunečních paprsků, které mohou poškodit zrak (tzv. sněžná slepota).
-
Obličej vystavený slunečnímu záření se spálí dříve než v létě u moře. Krémy a mléka s vysokým ochranným faktorem jsou na místě.
V zimě hrozí též popáleniny
I když v posledních letech ubývá dětských úrazů při pádu do hrnce se zabíjačkovou polévkou nebo s vyvařovanými plenami, přibývá naopak úrazů způsobených převrhnutím rychlovarné konvice. Šňůra pro přívod elektrického proudu by neměla být v dosahu malých dětí. Tolik láká, aby za ni zatáhly…
První pomoc při popáleninách
-
Zabránit dalšímu působení tepla, tedy odstranit hořící nebo horké oblečení.
-
Chladit postiženou plochu studenou tekoucí vodou či ledem do té doby, pokud chlad přináší úlevu od bolesti.
-
Při rozsáhlých popáleninách však nechladíme celou plochu, ale pouze obličej, krk, ruce, nohy a genitál.
-
U dětí nechladíme plochu větší než pět procent těla. Jako vodítko můžeme použít plochu dlaně, která tvoří zhruba jedno procento tělesného povrchu. Při chlazení plochy většího rozsahu totiž dochází k paradoxní reakci – stažení cév, které prohlubuje a rozšiřuje rozsah popálení.
-
Sterilní krytí popálených ploch je nezbytnou podmínkou prevence infekčních komplikací.
-
Vyhledáme lékaře (při rozsáhlejších popáleninách, u dětí raději vždy s výjimkou vysloveně malých jedno či dvou centimetrových kožních defektů, které nejsou v obličejové části)
Odborná lékařská první pomoc na místě (v případě těžkých popálenin) ještě obnáší protišoková opatření, což je zavedení intravenózní kanyly, protože veškeré léky je nutné podávat pro zpomalené vstřebávání ze svalu touto cestou, tišení bolestí a přívod tekutin. Pokud se jedná o popálení dýchacích cest nebo pouhé podezření na ně, je nutné provést intubaci.
Po těchto základních opatřeních je optimální rychle převézt pacienta přímo na specializované pracoviště, které se zabývá léčbou popálenin.
Vložit komentář