Co všechno nelze vědecky zkoumat! Existují totiž seriózní statistická pojednání, na jakou část ženského těla se muž nejdříve podívá. Kupodivu to nejsou oči, ale (podle různých autorů v různých zemích) přitahují pozornost druhého pohlaví buď ňadra nebo právě nohy. Zajímavé je odpovědět si (sama pro sebe), proč věnujeme péči o nožky daleko méně času než o pleť obličeje a líčení?
Hygiena a péče
Každý den
Optimální je, když si ráno najdeme čas ne sprchu. Otužilci na celé své tělo lijí ledové proudy, ale ti méně odvážní by měli podpořit krevní oběh a pružnost cév dolních končetin studenou sprchou chodidel, lýtek a kolen.
Odměnou za celodenní nošení (a mnohdy i mnoha kil navíc) by měla být každodenní pečlivá koupel nohou, vlažná a na závěr studená sprcha, po níž následuje ošetření zvláčňujícím krémem s glycerinem a lehká masáž. Naprosto jednoduchá a časově nenáročná procedura se projeví nejen na pružném kroku, ale povzbudí i mysl.
Jednou týdně
Věnujme nožkám půl hodiny. Do umývadla nasypeme sůl (třeba mořskou nebo speciální pro koupel nohou), přilijeme teplou vodu, do ní vnoříme chodidla a necháme asi 15 minut působit. Pak uchopíme struhák (rašpličku) či pemzu a opatrně odstraníme ztvrdlou (nyní již změklou) kůži. Velice opatrně odstraníme otlaky (pomocí speciálních kleštiček nebo nůžek) a nakonec zastřihneme nehty – do rovna. Nehty na nohou nikdy nezastřiháváme do obloučku, aby nedošlo k bolestivému zarůstání nehtů pod kůži, které ještě navíc rádo hnisá. Léčba zarostlého a zaníceného nehtu (zejména na palci) je práce pro chirurga.
Osušené nožky můžeme ošetřit pudrem s desinfekční přísadou, ale obvyklejší je promaštění výživným krémem s následnou masáží. Začínáme u konečků prstů, zvláštní péči věnujeme „bříškům“ pod prsty, které nesou velkou část naší hmotnosti, zejména máme-li v oblibě vyšší podpatky. Střed nohy je nejcitlivější, ale jeho masáží se posiluje podélná nožní klenba. Dalším místem hodným pozornosti je oblast nad patou – tam se upíná tzv. Achillovka, tedy šlacha lýtkového svalu. Masáž je prevencí „zkrácení“ této šlachy, kterou potřebujeme pro pružnou chůzi. Nakonec obkroužíme kotníky. Pokud můžeme, tak zůstaneme ještě alespoň 15 minut sedět s nohama podepřenýma ve zvýšené pohoze.
Speciální péče
Oděrky a puchýře
Jak vzniknou není snad zapotřebí popisovat – nové lodičky, nezvykle dlouhý pochod, neopatrnost, pády – to všechno jsou mechanismy, které mají za následek porušení celistvosti kožního krytu. Nohy jsou v ohrožení zejména v létě, kdy nosíme vzdušné sandály a chodíme naboso. O to důležitější je i správné ošetření, protože za těchto podmínek mají bakterie ze země k otevřené ráně usnadněný přístup, a tak se rána snáze zanítí a hnisá.
Puchýře
Tvrdí se, že se nemají propichovat a prostřihávat – právě kvůli usnadnění průniku infekce. Upřímně řečeno – neprostřihnutý puchýř se hojí o mnoho déle a stagnující výpotek uvnitř je taktéž velmi dobrou živnou půdou pro mikroorganismy. Je však nutné zachovávat určitá pravidla co nejúzkostlivější čistoty, když už ne přímo sterility. Nůžky postříkáme desinfekčním roztokem (Betadine, Septonex, Ajatin) a Septonexem (Jodisolem) potřeme i povrch puchýře. Pak můžeme vrcholek krátce prostřihnout. Necháme vytéct tekutinu a ránu překryjeme sterilním gázovým čtvercem a přelepíme. Po zaschnutí stačí pak už jen přelepit náplastí. Boty, které nám puchýře způsobily, raději uložíme na týden do botníku.
Oděrky
Ošetřujeme stejně jako prostřihnuté puchýře. Pokud se do rány dostala škvára nebo písek, musíme je z rány odstranit. Pokud by zůstaly v pokožce, získali bychom tetováž (tak se tomu opravdu říká), která však vůbec nezdobí. Chce to vzít kartáček, zatnout zuby a zrnka vydrhnout. Bolí to, ale jinak to nejde.
Hojení ran kontrolujeme, začervenání v okolí, žlutavý nebo nazelenalý výtok jsou známkou hnisání, které vyžaduje obvykle lékařskou péči. V první pomoci lze zanícenou ránu koupat v odvaru z heřmánku či jitrocele, případně přikládat obklady z Jarischova roztoku (k dostání v lékárnách), ale obvykle se návštěvě lékaře nevyhneme.
Hojení urychluje – navzdory pověrám – lehká, vlažná sprcha a čerstvý vzduch. Doma v čistém prostředí lze nechat ránu bez náplasti či obvazu. Malé oděrky a puchýře se zahojí do týdne.
Cvičení pro krásné nohy
Délka nohou, tvar lýtek a stehen jsou noční můrou nejedné ženy. Vzhled nohou je jedním z darů Matky přírody a krátké nohy neprodlouží ani plastický chirurg. Tvar lýtek a stehen však lze do jisté míry vylepšit – základ je pohyb a protahování.
Jízda na kole (rotopedu) je jedním z nejúčinnějších a nejzdravějších cvičení vůbec a navíc tvarují partie od boků dolů. Vzhledem k tomu, že na kole sedíme, klouby dolních končetin nejsou zatěžovány naší hmotností. Jízda zpevňuje zadeček i stehna, a při správné technice dává správný tvar lýtkům. Pro zpevnění a zeštíhlení jezdíme s malou zátěží (ne do prudkého kopce, nebo s vhodným převodem), ale co nejrychleji. Pro zesílení kritických partií přidáváme zátěž.
K tvarování nohou přispívá rychlá chůze ze schodů (nevím, kdo vymyslel, že chůze do schodů je součástí redukční kúry – nezeštíhluje žádnou partii, jen zbytečně namáhá kolenní klouby), plavání – to tvaruje celé tělo, zkrátka všechny sporty s odlehčeným pohybem dolních končetin.
Nikdy však nezapomeneme na protažení. Bez něho by svaly získávaly na objemu, ne na pružnosti a štíhlosti.
Zadní patrie protahujeme tak, že rukama se uchopíme za koleny a přitáhneme hrudník co nejblíže stehnům – musí to „táhnout“ za koleny a v lýtkách.
Lýtka nejlépe protáhneme, když se postavíme asi 50 cm od stěny, o kterou se opřeme dlaněmi. Pak pokrčujeme lokty, čelo přibližujeme ke stěně, ale patu zůstávají na zemi! Mírná bolest v lýtkách je známkou toho, že cvik provádíme správně.
Stehna protahujeme nejlépe vleže na břiše (ale i ve stoje). Pokrčíme nohu v koleni, rukou uchopíme (zezadu) kotník a přitahujeme ho k zadečku. Koleno přitom mírně oddalujeme od podložky. Tah ve stehně je opět důkazem správnosti prováděného cviku.
Vnitřní strana stehen – na ni často zapomínáme. Klekneme si a jednu nohu unožíme. Zadeček tlačíme co nejníže k zemi.
Cvičení proti plochým nohám
Ploché nohy bolí. Ne hned, ale tím, jak se klenba snižuje, jsou nesprávně namáhány svalové skupiny kolem kolen a později kolem bederní páteře. Proto je užitečné věnovat pár minut denně posílení nožní klenby.
1. Sbírání kuličky ze země prsty u nohou (každou nohou 10x)
2. Podepište se oběma nohama
3. 10x vystoupit na špičky a zhoupnut se na paty
4. Snažte se o co nejkratší nohu stažením svalstva na plosce nohy
5. Silou proti sobě opřete obě plosky nohou a uvolníme 10 X.
Nejčastější choroby
Nohy jsou ohrožené svými specifickými chorobami, z nichž nejčastější jsou křečové žíly a mykózy. Každá choroba patří do jiného medicínského oboru a léčit by je měl odborník. My si připomeneme pár zásad, jak těmto nemocem předejít (či u varixů zmírnit progresi choroby).
Varixy
Na vzniku mají lví podíl vrozené faktory (ochablost cévní stěny a kvalita chlopenního systému uvnitř žil), které jsou umocňovány vlivy, jenž působí proti návratu krve směrem k srdci – tedy proti zemské přitažlivosti.
-
Vyhýbáme se dlouhému stání, nebo alespoň přešlapujeme na místě. Svalové napětí při pohybu pumpuje krev vzhůru.
-
Ze šatníku vyhodíme veškeré těsné oděvy (podkolenky s gumičkou, těsné kalhoty, škrtící podvazkové pásy), pásky v pase nestahujeme příliš těsně.
-
Nesedíme s nožkou přes nožku – tím utiskujeme cévy pod kolenem.
-
Dbáme na pravidelnou stolici – zácpa zhoršuje křečové žíly.
-
Dbáme na správný pitný režim – aby nedošlo k zahuštění krve.
-
Často si dopřejeme sprchy střídavě teplou a chladivou vodou (nevhodné pro pokročilejší stadia choroby).
-
Žílám nesvědčí ani dlouhé sezení v jedné poloze – zejména se svěšenýma nohama. Občas uděláme přestávku na protažení, nebo pod stolem kroužíme kotníky, prošlapáváme chodidly.
-
Při jízdě autem děláme častější přestávky – abychom rozproudili krev.
-
Dbáme i na přiměřenou hmotnost. Varixy se rozvíjí obvykle ruku v ruce s obezitou.
-
Včas se poradíme o léčbě s odborníkem. Dnes již je několik metod, jak předejít rozvoji varixů v podobě mohutných provazců rozšířených modrofialových žil a jejich komplikacím – bércovým vředům.
Mykózy
Plísně jsou organismy, které patří do velké rodiny hub. Některé z nich mají neblahou schopnost usídlit se a růst právě na kůži a jejích derivátech – vlasech, nehtech, případně na sliznicích. Celková onemocnění jsou vzácnější a vídáme je spíše u lidí s výrazně oslabeným imunitním systémem v průběhu těžkých chorob nebo při podávání některých léků. S mykózami má svou zkušenost přibližně 70 % populace, převážně dospělé, ale ani děti nejsou této infekce zcela ušetřené.
Šiřitelem bývá člověk s mykotickým onemocněním, ale zárodky plísní přežívají i poměrně dlouhou dobu mimo lidského nositele. Vyskytují se zejména v okolí bazénů, v saunách, na sportovištích – zvláště v šatnách. Nakazit se lze i při nošení vypůjčené obuvi (pozor na trepky pro návštěvy!) nebo kontaktem s bytovým textilem v místě, kde žije člověk s mykózou (chůze po kobercích). Dobrá hostitelka nenutí své hosty, aby se zouvali a nenavléká je do starých pantoflí. Je to nejen nespolečenské, ale především nehygienické.
Snad nejčastějším místem výskytu mykóz jsou meziprstní prostory právě na nohách. Plísním se daří především v teple a vlhku, a proto se vyskytují v místech tzv. vlhké zapářky – tam, kde se člověk nejvíce potí – tedy kromě nohou ukrytých v neprodyšné obuvi i v podpaží, pod prsy, v tříslech a kolem genitálu. Méně často postihuje plíseň jiná místa – trup, paže, krk. Ve kštici mohou mít mykózy zvláštní podobu a „houbičkám“ ve vlasech se připisuje i podíl na vzniku lupů. Velice nepříjemnou až bolestivou formou plísňového onemocnění je postižení nehtů, tzv. onychomykóza, jak na ruchách tak na nohách. K plísňovým onemocněním po celý věk inklinují obézní jedinci a lidé s poruchou metabolismu cukrů (diabetici). Mykózy se často objevují v těhotenství.
Plísní je několik druhů a z toho vyplývají jejich různé podoby. Obvykle bývá kůže v zpravidla ohraničeném okrsku zarudlá, případně zahnědlá, může být poseta šupinkami. K častým projevům patří svědivé až bolestivé nehojící se trhlinky mezi prsty, jimž předchází stadium droboučkých puchýřků. Okolí může být zánětlivě změněno. V případě onychomykózy jsou nehty šedožluté, ztluštělé a deformované. Mnohdy i zapáchají. V pokročilých stadiích znemožňuje toto onemocnění nejen společenské uplatnění, ale i chůzi (pacienti se nemohou obout do bot) nebo jemnější práci (například psát na počítači, manipulovat drobnými předměty).
Na lehké mykózy (ojedinělá menší ložiska) platí – sucho a slunce. Léčbu podporuje omývání šetrnými dezinfekčními přípravky nebo aplikace zásypů s antimykotiky. Pokud do několika dnů nedojde k zlepšení, stejně jako u těžších projevů, je vhodné vyhledat kožního lékaře. V současnosti jsou k dispozici účinné léky (masti, krémy, lotia i zásypy). Pokud mykóza přejde do chronického stadia, bývá terapie svízelnější a bývá nutné nasadit léčbu celkovou (Sporanox), která je současně jediným skutečně účinným lékem obtížné onychomykózy. Její terapie však trvá několik měsíců, protože deformovaný nehet postupně odrůstá a je nahrazován nehtem zdravým. Dříve se doporučovalo chirurgické snesení nehtové ploténky, ale v současnosti se od tohoto postupu upouští. Do úplného vyléčení mykózy dodržujeme hygienická pravidla, aby nedošlo k jejímu rozšíření do okolí.
Prevence je vždy lepší než léčba. Zcela se vyhnout plísním nelze, ale dodržování určitých pravidel sníží pravděpodobnost infekce.
-
Oblékáme se přiměřeně okolní teplotě a do vzdušných oděvů z materiálů, které sají pot.
-
Při návštěvě bazénů a sportovišť nesedáme holou pokožkou na místa, kam usedají jiní lidé, ale vždy na čistou podložku (ručník).
-
Užitečné je používání vlastní obuvi i kolem veřejných bazénů a saun. Po návštěvě takového zařízení je vhodné použít dezinfekční mycí přípravek s antimykotickými účinky. V zahraničí jsou speciální spršky s desinfekčním antimykotickým přípravkem (u bazénů) téměř pravidlem.
-
Na návštěvy, kde se očekává, že se přezujeme, si nosíme vlastní obuv!
Vložit komentář