Význam snů aneb „architektura“ spánku

Spánek má minimálně dvě fáze, jimž se odborně říká REM a non-REM. Hluboký spánek je non-REM. V něm strávíme zhruba 75 – 80 % noci a má celkem čtyři stadia, z nichž to čtvrté je nejhlubší a většinou mu patří prvních 60 minut po usnutí. V této fázi klesá svalové napětí, oční bulby zůstávají v klidu, klesá tepová i dechová frekvence. V této fázi je těžší člověka probudit. Sny se v non-REM spánku zdají řidčeji. Když už přijdou, bývá to ve třetím stadiu. S blížícím se probuzením bývá spánek mělčí (1. a 2. stadium). Tento typ spánku střídá 5 – 6 krát za noc fáze REM, což je výraz odvozený od anglických slov rapid eye movement, který znamená rychlé pohyby očí. Právě pro REM spánek jsou charakteristické sny. Jak už název napovídá, oční bulby se rychle pohybují, současně stoupá tepová a dechová frekvence, ale svalové napětí se ještě snižuje.

Rytmus spánku a bdění

O biorytmech se mluví hlavně v souvislosti s přechody na zimní a letní čas. Může posunutí spánku a bdění o hodinu vážně narušit zdravotní stav? Spánek nepředstavuje jen stav, kdy si naše dušička přerovnává své prožitky, ale mění se i celkový metabolismus. Netýká se jen zmíněného svalového napětí a dechové a tepové frekvence. Ve spánku stoupá například produkce růstového hormonu, který má vliv nejen na růst těla, ale i na hojení ran a obnovu tkání. Naopak klesá sekrece hormonů kůry nadledvin – kortikoidů. V posledních letech se hovoří o látce, která všechny tyto „spánkové“ pochody reguluje – o melatoninu. Ten by měl mít na svědomí i pásmovou nemoc, tedy chorobu cestovatelů, kteří v krátké době překonají několik časových pásem. Projevuje se nespavostí, podrážděností, neschopností se soustředit a sníženou výkonností. Avšak o tom, že by změna času o šedesát minut jakýmkoli směrem vážně ohrozila zdraví, přesvědčivé důkazy stále chybí. Určité potíže mohou mít lidé, kteří trpí adaptačními problémy i z jiných důvodů. Zdraví lidé se během několika dnů přizpůsobí.

Jak dlouho spát?

Kojenec prospí většinu dne. S věkem však potřeba spánku postupně klesá, ale neexistuje přesná tabulka, která by říkala, kolik v kterém věku toho musíme naspat, abychom byli fit. Pro dospělé platí široké rozmezí 4 – 9 hodin denně. Každý by měl vypozorovat sám na sobě, kolik hodin spánku je pro něj to pravé. Při nedostatku spánku jsme rozmrzelí, nervózní, nesoustředění a unavení. Naše výkonnost i pozornost klesá. Do ničeho se nám nechce a toužíme po klidném místečku, kde bychom spánkový deficit doplnili. Kdyby tak šlo vyspat se do zásoby! Když si to však vyzkoušíme, a třeba o dovolené úmyslně zůstaneme v posteli déle, než je naší přirozeností, probudíme se s bolením hlavy, malátní a – paradoxně – unavení a rozmrzelí. I pro tento jev mají vědci vysvětlení: může za to hladina cukru (glukózy) v krvi. Po delším spánku, tedy v době, kdy bychom byli již normálně po snídani a náš organismus je na ni nachystán, klesne hladina krevního cukru a nám není dobře. Chceme-li na denní rytmus svého těla vyzrát, připravme si k posteli několik sušenek, které sezobneme v obvyklou dobu snídaně, a můžeme klidně spát dál.

Počítání oveček

Nepříjemně těžká přikrývka, nepohodlný polštář, vydýchaný vzduch, „hlasitý“ spánek partnera, stíny na zdech ložnice a vrzání nábytku u sousedů… To nejsou příčiny toho, že nemůžeme spát. To jsou vjemy, které nás sužují, když nemůžeme spát. Ze zdravého „spravedlivého“ spánku nás mnohdy neprobudí ani hasičská houkačka nebo běsnící bouře. Většinou nás, převalující se v posteli, netrápí samotná nespavost, ale předpoklad, že druhý den budeme nevyspalí, když nás zrovna čeká těžký den. Jedna či dvě noci, které celé neprospíme, ještě neznamenají nespavost. Někdy prostě chybí pocit osvěžení po procitnutí, i když prospíme celou noc. Ten chybí zejména lidem, kteří trpí tzv. spánkovými apnoemi. Jsou to stavy, kdy se z několika různých příčin (porucha centrálního nervstva, přechodný uzávěr dýchacích cest) prodlouží interval mezi jednotlivými vdechy. Při nakupení více apnoických pauz v určitém časovém úseku může stoupnout hladina oxidu uhlíku v krvi a snížit množství kyslíku. Důsledkem je dušnost a v extrémním případě i plicní selhání. Poslední průzkumy prokázaly škodlivost apnoických pauz pro tělesné zdraví. Hovoří se o zvýšeném výskytu kardiovaskulárních a dalších onemocnění. Diagnostikou apnoických pauz a jejich závažností, stejně jako dalšími poruchami spánku, se zabývají odborníci ve spánkových laboratořích.

Přízrak zvaný nespavost

Nepřítomnost spánku sama o sobě bývá takřka „normální“ v obdobích zvýšeného duševního napětí – při partnerských krizích, ztrátě zaměstnání, odchodu blízké osoby, ale i v dobách radostných – v rané zamilovanosti, provází očekávání příjemné události, postup v zaměstnání. Pokud taková nespavost člověka obtěžuje, lze ji vyřešit krátkodobým užíváním léků. Velice nepříjemná je nespavost, která je způsobena chronickou bolestí. V tom případě je účinnější profesionální léčba bolesti (třeba v centrech pro léčbu bolestivých stavů, která bývají při větších nemocnicích), než nadměrné užívání návykových prostředků pro navození spánku.

Poruchy usínání či časné probouzení s neschopností znovu usnout provází i celková onemocnění. Jsou to často choroby nervového původu, například roztroušená skleróza, stavy po úrazu centrální nervové soustavy, při srdečních a plicních onemocněních, revmatismu, únavovém syndromu.

Ke klidnému usínání

Obecně se tvrdí, že kofein povzbuzuje a zahání spánek. Jsou lidé, kteří neusnou, vypijí-li šálek kávy po čtvrté hodině odpolední. Ale je-li příčinou nespavosti únava a vyčerpání, šálek kávy před usnutím paradoxně pomáhá. Velice zjednodušeně řečeno: kofein v tomto případě povzbudí tlumivé procesy v mozku, které napomáhají usínání. Extrémní vyčerpání je vůbec velkým nepřítelem spánku.

Doporučovanou metodou k snadnému usínání je dodržování určitého neměnného rituálu. To znamená, že ke spánku se ukládáme pokud možno ve stejnou hodinu a opakujeme navyklé činnosti, které jsou pro mozek signálem k útlumu. Pro někoho je to vlažná sprcha, četba lehké literatury, poslech hudby, vypití sklenice mléka, bylinkového čaje, jiní snadno usnou po milování. Není však radno bezprostředně před spánkem provozovat fyzicky náročné činnosti – cvičení, rychlou procházku…

Je známo, že horko i extrémní chlad spánku nesvědčí, stejně jako nepohodlné lůžko. Někdy stačí jinak urovnat polštář, který by neměl jen podpírat hlavu, ale vyplňovat prostor pod krkem, tedy podpírat páteř v jejím fyziologickém zakřivení v tzv. krční lordóze. Tím se uvolní i šíjové svalstvo a dojde k příjemné relaxaci, nezbytné pro klidný spánek. O úloze nejrůznějších typů lamelových roštů a speciálních matrací, případně vodních lůžek se již napsalo mnoho, ale platí tu jediné pravidlo: Každému vyhovuje něco jiného.

Smutná dušička neumí odpočívat

Nespavost je mnohými odborníky považována za ekvivalent deprese, tedy závažné duševní nemoci. Tu je nutné léčit antidepresivy a pacienti by neměli dostat do rukou větší množství hypnotik najednou, protože tu hrozí nebezpečí sebevražedného pokusu. Zvláštní skupinu nemocných tvoří ženy kolem klimakteria, u nichž je deprese velice častá a poruchy spánku v rámci klimakterického syndromu jsou takřka pravidlem. U nich je základním problémem nedostatek estrogenů, které jsou zodpovědné nejen za řízení reprodukčních funkcí, ale aktivně zasahují do mnoha etáží tělesného metabolismu. Kromě ovlivnění přeměny tuků a cukrů se estrogeny podílí na metabolismu tzv. neurotransmiterů (například noradrenalinu), jejichž deficit způsobí poruchy spánkového rytmu na úkor REM fáze. Estrogeny mají také přímý vliv na sekreci melatoninu, který je jedním z hlavních regulátorů spánku.

Zázračné pilulky

Žádný lék není všemocný. Zvláště u hypnotik jakéhokoli typu hrozí nebezpečí návyku. Lze je doporučit v počátečních fázích léčby nespavosti na přechodnou dobu dvou až tří týdnů. Současně by měla probíhat psychoterapie vedoucí k úpravě životosprávy a nácviku usínacích rituálů. Návyk na „prášky“ může mít i značně komickou podobu. Moje osmdesátiletá babička si brávala z lékárničky na nespavost tabletku nedoužívaného penicilinu a tvrdila, jak se jí po něm báječně spí. Příště dostala ještě „silnější“ léky: lahvičku s vitaminy. A spala také dobře. I v léčbě poruch spánku má zkrátka své místo placebo efekt.

Sedmispáči

Za nemoc lze považovat i přemíru spánku. Spaví jsme při každém akutním onemocnění, kdy si tělo únavou a ospalostí říká o klid potřebný k vyléčení. Existuje však zvláštní choroba, zvaná narkolepsie, při níž nemocný z ničeho nic usne. Na tom není nic divného, ale on usíná kdykoli a kdekoli, třeba uprostřed rozhovoru či při řízení auta. Záchvaty spánku není schopen svou vůlí potlačit. Mnozí nemocní prodělají takové ataky v trvání několika minut až hodin i vícekrát za den. Toto onemocnění je léčitelné, ale je vždy nutné pečlivě zvážit, zda pacient může vykonávat činnosti, při nichž by mohl ohrozit sebe i druhé (řízení motorových vozidel, práce ve výškách, obsluha strojů…)

Somnambulismus

Lidově náměsíčnost. Jde o složitější motorické stereotypy (například chůze), které se dostavují ve spánku. Vyskytuje se spíše u dětí a dospívajících. Pacient mívá otevřené oči, ale nevnímá své okolí a může si pro sebe něco „mumlat“. Neprožívá při tom obvykle žádný sen. Může se zranit pádem nebo o překážky. Na příhodu si nepamatuje. Léčba spočívá v opatřeních, které zabrání zranění pacienta při jeho náměsíčné epizodě.

Pavor nocturnus (noční děs)

Příhody pláče a neklidu, které obvykle přerušují non-REM spánek. Vyskytuje se častěji u dětí. U dospělých bývají příčinou děsů psychické problémy nebo alkoholismus.