Důsledkem nekvalitního nebo nedostatečně dlouhého spánku jsou poruchy chování, zhoršení školního prospěchu, emoční problémy, v některých případech i opožděný růst. Přesto bývají příznaky poruchy spánku u dětí často podceňovány či nesprávně zhodnoceny, a tak nezřídka dochází k opožděnému stanovení správné diagnózy a zahájení léčby.

Z klinického pohledu lze poruchy spánku dělit na 3 typy:
a) nespavost, která se může projevovat jako potíže s usínáním, opakovaná noční probouzení nebo časné ranní buzení
b) zvýšenou spavost během dne
c) abnormní projevy, stavy abnormního chování v průběhu nočního spánku.

Podle mezinárodní klasifikace poruch spánku první dva typy poruch spadají pod kategorii dyssomnie, definovanou jako potíže s usínáním nebo udržením spánku a stavy spojené s nadměrnou denní spavostí. Abnormní projevy a chování během spánku se označují jako parasomnie.

Kojenci a batolata

Spektrum poruch spánku se do určité míry liší v závislosti na věku dítěte, a tudíž na vývoji struktury spánku. U 20 až 30 % kojenců a batolat, u nichž se vyvíjí rytmus spánku a bdění a mění se složení spánku, se setkáváme s nespavostí. Ve většině případů je dána nesprávným režimem dítěte a chybnými přístupy rodičů, přesto nelze spoléhat na to, že s věkem vymizí sama. Nespavost může u řady dětí přetrvávat nebo se měnit v jinou poruchu spánku a vést ke zhoršené kvalitě spánku se všemi jejími důsledky. Také u rodičů hrozí rozvoj chronické spánkové deprivace a emočních problémů narušujících vztah k dítěti. V nevelkém procentu případů jsou příčinou špatného spánku onemocnění jako je např. potravinová alergie, chronický zánět středouší, gastroesofageální reflux nebo atopický ekzém.

Předškolní noční děsy a somnambulismus

V předškolním a školním věku se setkáváme s různými typy parasomnií. Somnambulismus a noční děsy jsou parasomnie spojené s poruchou probouzení z hlubokého spánku. Vyskytují se proto v prvních hodinách po usnutí, kdy hluboký spánek převládá. Kromě genetické dispozice a jejich vývojového rázu (jsou vázány na věkové období, kdy je hodně hlubokého spánku) se při nich uplatňují různé stresové faktory, horečka, předchozí spánková deprivace. Při somnambulismu dítě vykonává, aniž by se probudilo, různé automatické činnosti, opouští lůžko, chodí po bytě, není schopno kontaktu s okolím a na noční stav si ráno nepamatuje. Noční děsy jsou také nedokonalá probuzení z hlubokého spánku spojená s křikem, výrazem děsu, dezorientací, a často s výrazným vegetativním doprovodem. Tyto poruchy většinou s věkem dítěte vymizí, jejich nebezpečí spočívá v možnosti zranění během noční příhody a v možnosti záměny s nočními epileptickými záchvaty, které mohou probíhat podobně.

Narkolepsie může začínat v dětství

Závažným onemocněním začínajícím často v dětství a dospívání je narkolepsie. Až ve 30 % případů onemocnění začíná do 14 let, v 4,5 % je uváděn začátek dokonce před 5. rokem věku. Toto onemocnění se projevuje nadměrnou denní spavostí, většinou imperativního rázu, a stavy svalové atonie (kataplexie) provokované emocí (např. smíchem, úlekem). Jako další příznaky se mohou při usínání či probouzení objevovat stavy zrakových, sluchových či jiných pseudohalucinací a krátké stavy ochrnutí svalstva celého těla, kromě dýchacích a oční svalů (spánkové obrny).
Na rozdíl od dospělých jsou příznaky zpočátku nenápadné, není imperativní usínání, je spíše celkově zvýšená potřeba spánku projevující se prodloužením nočního spánku či odpoledním spánkem. Stanovení diagnózy je proto provázeno poměrně velkým zpožděním, protože ospalosti není přikládán patřičný význam, dítě je považováno často za pomalé, líné nebo málo inteligentní. Pseudohalucinace vedou někdy k chybné psychiatrické diagnóze.

Syndrom spánkové apnoe a spol.

Dalšími poruchami spánku u předškolních a školních dětí je syndrom spánkové apnoe a syndrom periodických pohybů končetinami. Obě onemocnění mají za následek nekvalitní noční spánek přerušovaný krátkými probuzeními, vyvolanými v prvním případě zástavami dechu (apnoickými pauzami), v druhém případě opakovanými rytmickými flekčními pohyby nejčastěji jednou dolními končetinou. Důsledkem nekvalitního spánku je denní ospalost. V tomto věku je však na rozdíl od dospělých zcela běžné, že ospalost a tendenci k mikrospánkům dítě překonává hyperaktivitou. Přidává se porucha koncentrace, zhoršují se intelektové výkony a tudíž i školní prospěch. Často se objevují také poruchy nálady. Tyto děti pak mohou být mylně zařazeny pod diagnózu porucha koncentrace s hyperaktivitou, ačkoliv se za potížemi skrývá nebo se na nich alespoň částečně podílí porucha spánku. Další typickou známkou nekvalitního spánku bývá obtížné ranní probouzení.
Syndrom spánkové apnoe je u dětí podmíněn většinou obstrukcí horních dýchacích cest, nejčastěji při zvětšení nosní mandle a krčních mandlí. Během noci je nápadné chrápání, přerušované zástavami dechu, obtížné nadechování, nezvyklá poloha, která slouží k uvolnění dýchacích cest, výrazné pocení. Při dlouhodobém trvání může syndrom spánkové apnoe vést k opoždění růstu a kardiovaskulárním komplikacím.
Syndrom periodických pohybů končetinami je u dětí pravděpodobně málo diagnostikován, protože potížím není ze strany rodiče a dítěte věnována pozornost.

Syndrom neklidných nohou

Průvodním anebo zcela samostatným onemocněním může být syndrom neklidných nohou, což jsou velmi nepříjemné a špatně popsatelné vjemy (jako elektrický proud, mravenčení atp.) v dolních, ale i horních končetinách, vyskytující se v klidu při usínání, ale také v klidu během dne (např. při delším sezení), a nutící k opakovaným pohybům postiženou končetinou s následným pocitem částečné úlevy. Toto onemocnění se může někdy skrývat za tzv. růstovými bolestmi.

Diagnostika a léčba poruch spánku

Screening kvality spánku by měl být součástí každého pediatrického vyšetření, zcela nezbytný je pak u dětí s hyperaktivitou a nepozorností. V případě podezření na závažnější poruchu spánku je vhodné pacienta odeslat k odbornému vyšetření. V indikovaných případech (syndrom spánkové apnoe, syndrom periodických pohybů končetinami, narkolepsie,  odlišení parasomnií od epilepsie) je pak doporučeno vyšetření celonoční polysomnografií. Zvýšená denní spavost se posuzuje testem mnohočetné latence usnutí. Někdy stačí pečlivé zhodnocení režimu, případně lze získat přehled o rozložení spánku a bdění pomocí aktigrafického vyšetření (sledování pohybové aktivity během několika dní snímačem ve tvaru náramkových hodinek). U syndromu spánkové apnoe je nutné otorinolaryngologické a často i ortodontické vyšetření. Nedílnou součástí vyšetření řady spánkových poruch je psychologické vyšetření.
Terapie závisí na konkrétní spánkové poruše. Při poruchách spánku u kojenců a batolat jsou nutná režimová opatření a psychoterapeutické techniky. Medikamentózní léčba je nezbytná u narkolepsie (např. methylfenidát, modafinil, antidepresiva), často také u syndromu periodických pohybů končetinami a neklidných nohou (clonazepam, dopaminergní léky, substituce nedostatku železa), u parasomnií je někdy na přechodnou dobu indikováno použití benzodiazepinů. U syndromu spánkové apnoe pomůže většinou léčba chirurgická (odstranění nosních a krčních mandlí).