Krátce o struktuře kůže

Kůže je orgán, který naše křehké a citlivé nitro ochraňuje před okolními škodlivinami (infekce, UV záření, chemikálie) a mechanickým poškozením. Má nezastupitelnou funkci při termoregulaci (udržení stálé tělesné teploty), před ztrátami tekutin, probíhají v ní i důležité metabolické pochody (například část syntézy vitaminu D) a je zásobárnou energie (podkožní tuk). Měří přibližně 2 m2 a váží asi 20 kg (u člověka s normální váhou). Kůže má tři vrstvy –  pokožku (epidermis), škáru (dermis) a podkožní vazivo (tela subcutanea), které je tvořeno převážně podkožním tukem.

Co je hojení

Na každé poškození reaguje tělo jednotným mechanismem. Nejdříve se zastaví krvácení (hemostáza) a v místě rány dojde k zánětu, který má za úkol ránu vyčistit. Při něm do tkáně putují buňky imunitního systému, které likvidují zničené struktury a současně brání tělo proti škodlivinám (bakterie, viry, etc.), které nyní mohou do organismu volně pronikat přes poničenou bariéru, tedy kůži. Tato „úklidová“ fáze trvá asi 3 dny.

Na proces „úklidu“ navazuje tzv. proliferace (růstová fáze), jejímž posláním je přivést do rány nové cévy a materiál pro výstavbu nové tkáně. 4. den začíná vznikat tzv. granulační (novotvořená) tkáň složená z fibroblastů (buňky potřebné pro syntézu pojiva) a cév.

Když získá rána dostatek stavebních prvků, stáhne se a povrch začne překrývat epitel (povrchové buňky), jejichž zdrojem je zdravá tkáň z okolí rány.

Výsledkem hojení rány je vždy jizva, která může být zcela nenápadná, stříbřitá, ale mohou vzniknout i jizvy deformující, vystouplé, s odlišnou pigmentací.

Druhy ran

Rány rozdělujeme podle mechanismu vzniku a rozsahu, protože každý druh ran potřebuje jiné ošetření, aby se optimálně zahojil.

Traumatické rány

Jde o mechanické poškození kůže, třeba při chirurgickém zákroku nebo úrazu.

Podle mechanismu lze traumatické rány rozlišit na řezné, bodné, tržné a zhmožděné. Zpravidla prochází celou kůží i podkožím. Pokud jsou zasaženy i hlubší struktury (svaly, kosti a vnitřní orgány), jde o komplikované rány, které mohou bezprostředně ohrožovat život, a to jak krvácením, tak i masivní infekcí.

U zavřené rány nedochází k poškození celistvosti kůže (příkladem může být vymknutí či podvrtnutí, zavřená zlomenina), poškozeny jsou však hluboké struktury.

U povrchové rány je poškozena pouze epidermis (např. odběr štěpů v popáleninové medicíně).

První pomoc u traumatických ran

Základními principy jsou:

• zástava krvácení,
• ochrana před infekcí,
• případné znehybnění poraněné končetiny (při podezření na zlomeninu),
• u větších poranění je nutné zahájit prevenci šoku. Postiženého přemístíme na klidné místo, bráníme tepelným ztrátám (přikrývkou).

Krvácení u malého defektu se zastaví samo nebo jej lze zastavit přiložením studeného obkladu. Pokud je krvácení masivní, je nutné přiložit tlakový obvaz: Na ránu přiložíme smotaný obvaz (nebo jiný podobný pevný předmět) a druhým obvazem ho pevně připevníme.

Infekci předcházíme u většího zranění přiložením sterilního čtverce (provizorně lze použít čistý látkový kapesník), který můžeme fixovat leukoplastí. Malé defekty ošetříme dezinfekcí a kryjeme náplastí.

Končetiny (při podezření na zlomeninu – bolest, atypický tvar) znehybníme tak, aby byly nepohyblivé dva sousední klouby (např. u zlomeniny bérce fixujeme kotník a koleno). Deformované končetiny NIKDY nenapravujeme do „správného“ tvaru.

Termické a chemické rány (popáleniny, poleptání)

Působení tepla, chladu, záření či chemikálií způsobuje destrukci kůže. Rozsah závisí na typu, délce a intenzitě působení, u termických také na hmotě, která popáleninu způsobila (rozdílné popáleniny vyvolá pára a rozpálený kov).

Popálení je jedním z nejhorších úrazů, který může člověka postihnout. Léčba bývá komplikovaná, velmi bolestivá a dlouhodobá.

Popáleniny hodnotíme čtyřstupňovou škálou podle hloubky rány. Rozsah určujeme v procentech tělesného povrchu. Orientačně určíme popálenou plochu pomocí velikosti dlaně, která tvoří zhruba 1% tělesného povrchu.

I. stupeň je charakterizován poškozením epidermis. Přestože v epidermis nejsou nervy, rána značně bolí v důsledku uvolnění tzv. vazoaktivních látek v hlubších vrstvách kůže, kde dochází k překrvení. To způsobí i zarudnutí postižené oblasti. Poškození je reverzibilní (vratné) a spontánně se hojí do dvou dnů.

II. stupeň dělíme na dva podstupně:

• IIa: Epidermis je zničena v celé tloušťce. Dochází k tvorbě puchýřků, což je nahromadění tekutiny na rozhraní epidermis a dermis. I tento stupeň se hojí bez zásahu. Většinou však dojde k změně v pigmentaci novotvořené kůže.
• IIb: Dermis je zničena v celé tloušťce. Hojení je komplikované (trvá až několik týdnů) a nezřídka je třeba přistoupit k chirurgické léčbě. K epitelizaci (překrytí povrchovými buňkami) dochází, pokud jsou zachovány části vlasových folikulů a mazových žlázek. Vznikají nehezké hypertrofické (ztluštělé) jizvy.

III. stupeň je velmi vážný. Kůže je zničena v celém rozsahu bez možnosti spontánního vyhojení. Je nutná chirurgická léčba. Provádí se odstranění odumřelé (nekrotické) kůže a autotransplantace (odebrání štěpu kůže z jiné části těla – nejčastěji ze stehna – a jeho přenesení na postižené místo).

IV. stupeň, zuhelnatění, proniká až na kost přes zničené svaly.

Popáleniny jsou extrémně nebezpečné pro malé děti. I relativně malý rozsah může být život ohrožující (u dětí do dvou let to je již 5%).

První pomoc

První stupeň pouze pomalu ochlazujeme vodou o teplotě 4 – 8 C°. IIa stupeň, pro nějž jsou typické puchýře, rovněž chladíme. Puchýře raději nepropichujeme (kvůli případné infekci – takové ošetření může odborně provést lékař). Při větším rozsahu (hlavně u dětí) vyhledáme lékařskou pomoc.

Popáleniny stupně IIb až IV pouze sterilně kryjeme. Je nutné přivolat odbornou pomoc. Ránu ochlazujeme pouze do velikosti 5 % tělesného povrchu, jinak hrozí nebezpečí podchlazení. S chlazením jsme velmi opatrní u malých dětí, změny teploty zejména u malých dětí přispívají k rozvoji šokové reakce, při níž dochází k výrazným změnám životních funkcí a zpomalují se hojivé procesy. V případech těžšího popálení je důležité dbát na prevenci šoku.

Další doporučení

• Nestrháváme „přiškvařené“ oblečení. Pokud je pouze nasáklé horkou vodou, sundáme je.
• Na popáleniny vyššího stupně (tedy IIb a výše) nikdy nenanášíme masti, léčivé vody a jiné přípravky. Případnou medikaci určí lékař. Jedinou výjimkou jsou defekty, kde není porušena dermis (tedy stupeň I a IIa). Lékaři doporučují masti s obsahem panthenolu, který tiší bolest a pomáhá hojení epidermis.

Ošetření poleptání se odvíjí od typu látky. Defekty vzniklé kyselinou vymyjeme louhem a naopak. Pokud je látka neznámá, použijeme proud vody, který má tu výhodu, že bývá zpravidla po ruce. Raději rychleji vymýt vodou, než pátrat po původci a hledat tekutinu z opačné strany škály pH.
I zde se musíme obrátit na lékařskou pomoc.

Omrzliny mají obdobný způsob dělení jako popáleniny, ale péče o ně je odlišná. Základní ošetření spočívá v postupném oteplování. Slovo postupné je důležité, poněvadž rychlé oteplení natropí více škod než užitku, mohlo by vést až ke ztrátám prstů či jiných zasažených koncových částí těla. I zde je důležité zachovat aseptické okolí rány. U těžších omrzlin je nutné vyhledat lékařskou pomoc.

Chronické rány

Od akutních ran vzniklých vnějším působením oddělujeme rány chronické, které mají svou příčinu hlavně v místní poruše prokrvení. Nejčastěji je označujeme ulcerace neboli vředy. Trvají déle než 8 týdnů. Příčina tkví v uzávěru přívodné cévy nebo v systémovém postižení kardiovaskulárního systému. Nacházíme je u diabetu, nádorových onemocnění nebo u infekčních onemocnění kůže. Svépomocná léčba nefunguje. Terapii musí vést odborník!

Obecné zásady první pomoci

Držme se zlatých pravidel, která platí vždy:

• Základem je asepse (tedy zachování čistoty v ráně) a to i u popálenin, které podle nás nesahají tak hluboko. Někdy poranění zasahuje hlouběji, než je na první pohled patrné.
• Méně péče je někdy více. Toto rčení platí u všech úrazů. Nezřídka se stává, že se do nemocnice dostane dítě s těžší popáleninou potřenou „léčivou“ mastí. Dobrá vůle příbuzných v tomto případě spíše škodí. Pro ošetření a správné hojení je nutná naprostá čistota rány. V důsledku některých „babských rad“ může dojít k infekci rány, jejímu prohloubení, čímž se komplikuje průběh hojení a zhoršuje prognóza. Stejné je to s amatérským napravováním zlomenin.
• Pokud si nejste jisti, že ošetření rány dokážete zvládnout sami (přílišné krvácení, popáleniny většího rozsahu a vyššího stupně než je 1), obraťte se na odbornou lékařskou pomoc.