Je vyvolána vysoce odolným virem hepatitidy B. V kapce zaschlé krve přežívá několik týdnů, zmražení ho neničí. Zničen je např. po pětiminutovém varu nebo vhodnými dezinfekčními prostředky. Je známo, že tato infekce je 100 x nakažlivější než AIDS.
Inkubační doba je dlouhá, 50 – 180 dní, nejčastěji 3 měsíce. Kromě necharakteristických příznaků chřipkových, žaludečních a střevních bývají často přítomny příznaky kloubní, kožní, nervové. Onemocnění hepatitidou B u 5 – 10 % pacientů přechází do chronické formy. Poškození jater může končit „ztvrdnutím“ jater (cirhózou) nebo rakovinou. Může, ale nemusí, dojít k zežloutnutí kůže a sliznic. K lékaři pacient přichází často s netypickými příznaky. Pro určení diagnózy jsou důležité nejen příznaky, ale i výsledky vyšetření biochemických, sérologických a dalších.
Zdrojem onemocnění je infikovaný člověk, a to několik týdnů před objevením se prvních příznaků onemocnění a po dobu akutního onemocnění. Někteří chronicky nemocní jsou nakažliví po celý život. Virus byl nalezen téměř ve všech tělních tekutinách. Pro přenos infekce má největší význam krev, dále sperma a poševní sekret.
Krevní přenos se uplatňuje např. ve zdravotnických zařízeních, a to buď jako profesionální onemocnění u zdravotníků, nebo jako nemocniční (tzv. nozokomiální) nákaza u pacientů. Častá jsou onemocnění intravenózních narkomanů, kteří používají společné jehly, stříkačky, ale i roztoky. Nebezpečí představují i krví kontaminované nástroje při manikúře, pedikúře, akupunktuře nebo módních aktivitách jako tetování nebo propichování různých částí těla (piercingu). V přenosu nákazy se uplatňují i společně užívané holicí strojky, zubní kartáčky a všechny předměty, na nichž může ulpět i mikroskopické množství krve. Významný je přenos pohlavním stykem, který ve vyspělých zemích v současnosti představuje nejzávažnější způsob přenosu.
Léčba hepatitidy typu B je (podobně jako u typu A) spíše podpůrná. Snaží se vytvořit takové podmínky, aby organismus mohl s viry úspěšně bojovat, a potlačuje příznaky. Doporučuje se klid na lůžku a mírnění obtíží (teploty, bolesti hlavy, zvracení). Využívají se léky, které chrání jaterní buňky a podporují jejich obnovu (hepatoprotektiva). Chronické formy onemocnění se dají léčit injekčním podáváním látek ovlivňujících imunitu (interferonů) a antivirotik.
Nejúčinnější ochranu proti hepatitidě typu B poskytuje očkování.
Vložit komentář